"Wille tak se nám už ukaž." houkla na něho Maddie. Seděli jsme na mé posteli a Will byl v mé koupelně už patnáct minut.
"Proč mám pocit, že ten oblek je opravdu drahý?" ozval se z koupelny.
"Protože je." odpověděla jsem mu. "A teď už pojď- chceme tě vidět." dveře se otevřeli a Will vyšel. Musela jsem uznat, že tmavý oblek mu opravdu slušel. Byl to jeden z obleků mého táty. Černá košile obepínala jeho hruď a zakrývala jeho tetování.
"No páni," vydechla Maddie. "nevěřila jsem, že to někdy řeknu, Wille, ale jsi opravdu fešák. Kdybych nevěděla, že jsi měl snad každou holku ve škole, tak bych se do tebe i možná zamilovala."
"Sklapni, Maddie." zasmál se a podíval se na mě. "Co na to říkáš ty?"
"Padne ti," usmála jsem se. "a vážně ti sluší." Will se pousmál a vrátil se zpět do koupelny, aby se mohl převléknout do svého oblečení. Maddie si významně odkašlala a já se na ní podívala.
"Líbí se ti?" zeptala se na rovinu a já se zakuckala. "Je v pohodě, jestli ano, Ello. Will je můj kamarád, ale taky hodně holkám zlomil srdce. Slib mi, že si dáš pozor a nebudeš další."
"Nemusíš se bát." řekla jsem. Někdo zaklepal na dveře a já se na ně podívala. Máma nakoukla dovnitř.
"Sedí mu?" zeptala se a já přikývla. "Skvěle- Leslie tady bude za hodinu a večeře je hotova. Mezitím, co my budeme zkoušet šaty, táta se nabídl že se strýci a s tvým dědou pozvou Willa aby se s nimi koukal na fotbal."
"To je dobrý nápad," usmála jsem se. "mami ale ať ho moc nevystraší, dobře?"
"Ale, ale ty se o něho nějak bojíš. Je v tom něco víc?" nadzvedla tázavě jedno obočí. Maddie se vedle mě rozesmála.
"Ne," zakroutila jsem hlavou. "jsme jen kamarádi."
"Jistě," přikývla máma. "ale něco si zapamatuj, drahoušku. Kamarádi se na sebe takhle nedívají."
Šaty jsme měli vybrané hned. Maddie se zamilovala snad do všech, ale nakonec si vybrala jedny s dlouhou sukní ve světle modré barvě. Já jsem se svým výběrem taky byla spokojená a nemohla jsem se dočkat zítřejšího večera.
Naštěstí u fotbalu byli na Willa hodní. Zdálo se mi dokonce, že si ho oblíbili. Maddie se šla vykoupat a já chvíli byla ve svém pokoji, ale potom jsem došla k pokoji, kde spal Will a zaťukala na dveře. "Dále!" ozval se. Opatrně jsem otevřela a nakoukla dovnitř. "Ello? Stalo se něco?"
"Ne," zakroutila jsem hlavou. "jen jsem se chtěla ujistit, že ti nic nechybí."
"Ne." usmál se.
"Dobře tak já teda půjdu zase k sobě-" otočila jsem se k odchodu, ale jeho hlas mě zarazil.
"Tedy- něco by tady bylo." odkašlal si a já se na něho otočila. Úsměv z jeho tváře zmizel a vystřídal ho vážný pohled. "Jen je to něco, co mi asi nedáš."
"O čem to mluvíš?" zamračila jsem se. Will přešel ke mě a zavřel dveře. "Wille co to děláš?"
"Chtěl bych tě políbit.." zašeptal. "ale neudělám to. Vím, co si o mě myslíš.. že jsem měl každou holku ve škole a, že pokud tě teď políbím budeš jedna z nich. A já nechci, aby ses takhle cítila, Ello. A právě proto tě nepolíbím."
"A co když budu chtít?" vypadlo ze mě dřív než jsem se stihla zamyslet. Will překvapeně zamrkal. "Co když ti teď řeknu, aby si mě políbil, Wille?"
"Tak to udělám.." zašeptal.
"Dobře," přikývla jsem. "polib mě, Wille." opatrně uchopil můj obličej do svých dlaní a sklonil se ke mě. Ucítila jsem jeho rty na svým a zjistila, že jsou opravdu tak hebké jak jsem si myslela. Polibek byl pomalý a něžný jakoby se bál, že si to každou chvíli rozmyslím. Nechtěla jsem se od něho odtáhnout, ale věděla jsem, že se musím vrátit do pokoje, kdyby mě Maddie hledala. Přesunula jsem ruce na jeho hruď a odtáhla se od něho. "Musím jít." vydechla jsem. Will přikývl a byl stejně jako já v šoku z toho, co se právě stalo. "Uvidíme se zítra ráno. Dobrou noc." vyklouzla jsem z pokoje a vrátila se k sobě. Věděla jsem, že po tomhle jen tak neusnu.
