We are in LOVE

Friends

Zazvonil jsem na zvonek a čekal, než mi Itsuki otevře.

Dnes, v pátek, jsme se domluvili, že se spolu budeme učit na pondělní test. I přes to, že vím, že s ním se toho moc nenaučím.

Ozvalo se veselé "Už jdu!" a chvíli na to se otevřeli dveře, ve kterých stál Itsuki, osoba do které jsem se zamiloval. I když on o tom ani netuší. Bojím se, že kdybych mu to řekl, tak to zničí naše přátelství.

"Ahoj, Daisuke!" vypískl vesele a zatáhl mě dovnitř.

Musel jsem se tomu zasmát. Takový byl vždy. Vždy veselý a milý, ale někdy i smutný. Třeba, když mu zemřela sestra. To mě dotáhl na její pohřeb a celou dobu mi plakal do košile.

"Nazdar." pozdravil jsem, a při tom si zul boty. Pozdravil jsem Naomi, Itsukiho mámu, a jeho tátu Jura.

"Už pojď, dělej. Chci ti něco ukázat." tahal mě Itsuki za rukáv. Tak jsem ho tedy následoval nahoru, do jeho prostorného pokoje s velkým oknem.

Vstoupili jsme do něj.

"Zavři oči." poručil mi. Poslušně jsem je zavřel a čekal.

"Natáhni ruku."

Udělal jsem to, dotkl jsem se něčeho jemného.

"Otevři oči." řekl nadšeně.

V rukou držel malinké světle hnědé kotě se zelenýma očima, jako měl on. Bylo roztomilé, a také mu bylo docela podobné.

"Páni, je krásné." vydechl jsem, ale při tom se díval na Itsukiho, který zrak upíral na kotě.

"Že jo. Našel jsem ho předevčírem a máma mi jej dovolila mít." usmál se tím svým sladkým úsměvem. Měl jsem strašnou chuť ho políbit, avšak to jsem si zakázal.

"Jak se jmenuje?"

Podíval se mi do očí. "Suki."

"Pěkné jméno. Můžu si ho pochovat?"

Přikývl a podal mi ho. Jeho kožíšek byl tak jemný. Jsou takové i Itsukiho vlasy?

Na co to myslíš Daii! Okřikl jsem se v duchu.

"Jdeme se tedy učit?" zvedl jsem pohled od Sukiho k Itsukimu.

"Jasně." souhlasil.

Položil jsem kotě do přichystaného pelíšku a vytáhl ze své tašky učení. Sedl jsem si na židli u psacího stolku, čelem k Itsukimu, který seděl na své velké posteli.

"Čím začneme?" zeptal jsem se.

"Fyzikou." oznámil.

...

Itsuki usnl. Učili jsme se téměř čtyři hodiny a to je samo o sobě únavné, takže se mu nedivím. Mně se taky chtělo spát. Potichu jsem si sbalil učení a postavil se. Došel jsem ke dveřím a chtěl odejít, avšak Itsuki, který se napůl probral mě zarazil.

"Přespi tady. Už je pozdě." zamumlal. Pouze jsem pustil kliku a lehl si k němu do postele.

"Dobrou noc."

"Hm..Dobrou." odpověděl a hned na to zase usnul. Mě to trvalo o trochu déle, jelikož jsem kvůli jeho přítomnosti nemohl usnout, ale nakonec se mi to podařilo.

Ráno jsem se probudil první. Bylo teprve půl sedmé a je sobota, takže ještě můžu spát. Itsukiho rodiče jsou i v sobotu pryč a dnes mají oba ranní, takže máme celý dům pro sebe. Chtěl jsem znovu spát, ale pohled na Itsukiho mě zarazil. Paprsky vycházejícího slunce se mu třpytili ve vlasech a na rtech měl jemný úsměv. O čem se mu asi zdá?

Neodolal jsem a musel jsem se ho dotknout. Jeho vlasy byly vážně jemné. Odvážil jsem se na víc a porušil svůj zákaz dotýkání se pokožky. Opatrně jsem se zvedl na jednom lokti a sklonil se nad něj. Druhou rukou jsem se lehce dotkl jeho tváře. Prsty jsem přejel přes spánek až k narůžovělým rtům. Zatím se nevzbudil. Palcem jsem mu přejel přes rty, byli tak hebké. Neodolal jsem a sklonil jsem se ještě blíž. Hypnotizoval jsem je očima a můj dech se smísil s jeho. Přiblížil jsem se ještě víc a tím nepatrně spojil naše rty. Nebyl to ani polibek, pouze lehký dotek. Odtáhl jsem se a setkal se se dvěma zelenými smaragdy.

"Daisuke?" vydechl překvapeně Itsuki.

"Promiň. Už to vícekrát neudělám." zašeptal jsem.

Itsuki zrudl. "Ne-nemohl bys to udělat ještě jednou?" vysoukal ze sebe. Překvapeně jsem se na něj podíval. "Prosím."špitl.

Pousmál jsem se a znovu se k němu sklonil. Znovu jsem se lehce otřel o jeho rty, a pak se odtáhl.

"Takhle?"

Přikývl. "Mohl bys mě políbit?" otázal se.

"Nevadí ti to?"

Zavrtěl hlavou. Tentokrát jsem se už usmál. A všechen strach z odmítnutí zmizel. Své rty jsem hladově přitiskl k těm jeho. Když se nijak nebránil, tak jsem mu lehce skousl spodní ret a hned na to ho olízl. Prudce zalapal po dechu a tím pootevřel ústa. Využil jsem toho a vplul do nich jazykem. Pořád se nebránil. Otřel jsem se svým jazykem o jeho. Tento pohyb jsem opakoval tak dlouho dokud se váhavě nezapojil. Projelo mnou mravenčení a já pocítil mírně vzrušení. Přemístil jsem se nad něj, tak abych se o něj neotřel. Nechtěl jsem, aby to zjistil. Odtáhl jsem se od něj, abychom se mohli nadechnout a místo toho jsem mu lehce skousl ucho, do kterého jsem následně zašeptal. "Mám pokračovat?"

Zachvěl se. "P-pokračuj." vydechl. Podíval jsem se zblízka na něj. Měl zavřené oči, zarudlé tváře, pootevřená ústa a zrychleně dýchal, tak jako já. Znovu jsem ho políbil, ale pak jsem se odtáhl. Podíval se na mě. Oči měl zastřené. "Nepřestávej."

Jednou rukou jsem mu přitiskl obě ruce nad hlavu, druhou se na lokti zapřel u jeho hlavy a dlaní mu naklonil hlavu na bok, abych měl lepší přístup ke krku. Sklonil jsem se a nasál jeho jemnou kůži na krku. Potichu zasténal a následně si skousl ret, aby nešel slyšet.

"Nebraň se tomu. Chci tě slyšet." zašeptal jsem zastřeně. Zalapal znovu po dechu. Začal jsem ho na jednou místečku opakovaně kousat, abych udělal drobné znaménko lásky. Pustil jsem mu ruce a přes tričko mu lehce stiskl levou bradavku.

"Daii.."zasténal a prohnul se. Následně mi omotal nohy kolem pasu. Chytil jsem lem jeho trička. Zvedl jsem hlavu a zadíval se mu do očí.

"Můžu?"

Přikývl. Svlékl jsem mu triko a přejel mu dlaní od pupíku na záda. Udělal jsem cestičku od krku přes klíční kost až k pravé bradavce, kterou jsem skousl. Prohnul se a znova zasténal. Projela mnou vlna vzrušení.

Musel jsem se odtáhnout. Nechci zajít někam daleko, aby toho později nelitoval.

"Co se stalo?" zeptal se nechápavě. "Udělal jsem něco, nebo.."přerušil jsem jej polibkem.

"Ne, ty za nic nemůžeš, vlastně jo, můžeš." řekl jsem a přitiskl se na něj. Prudce zalapal po dechu. "Tohle mi děláš, víš? Proto bychom neměli pokračovat. Nechci abys toho později litoval."

"J-já...já...bych toho nelitoval. O tomhle se mi...zdává pořád. Už skoro rok. Já...prosím pokračuj." vykoktal rozpačitě. Překvapeně jsem se na něj podíval a pootevřel ústa k němé otázce.

"Já se do tebe z-zamiloval, ale bál jsem se ti to říct. A bojím se, že mě nepřijmeš jako něco víc." vyhrkl. Musel jsem se tomu zasmát. Jak jsme mohli být tak slepý.

Nechápavě se na mě zadíval. "Čemu se směješ?"

"Nám. Tomu jak jsme byli navzájem tak slepý. Víš já tě už miluju pět let."

"C-co?"zadrhl se mu dech.

Naklonil jsem se k němu a zblízka se mu podíval do očí. "Miluji tě, Itsuki Nakamuro."

Ztěžka polkl. "Taky tě miluji, Daisuke Suzuki."

Usmáli jsme se na sebe a já znovu přitiskl své rty na jeho.