We are in LOVE

Úkolový bonus: Doktoři... (15+)

Dostala jsem témata na dva příběhy, tudíž je dám do jedné části, jelikož jsou od stejného člověka.

Přeji hezké počtení!

1. Slova: obvazy, cukrkandl, hlasivky
Téma: nemocnice

"Musím Vám s lítostí oznámit, že Vaše hlasivky tou ranou utrpěly lehké poškození, tudíž si budete muset týden vytrpět komunikaci pomocí papíru, znakové řeči, pokud ji teda umíte. Za týden sem znovu přijít. A teď mi ukažte ty ruce, jak na tom jsou." pronesl muž kolem třicítky, který si nyní do rukou bral bílé obvazy, aby mohl pacientovy ošetřit ruce.
Na nepohodlném lehátku seděl mladík kolem osmnácti, který se přichomítl do jedné školní rvačky, proto skončil u školního lékaře...no..ve škole měli pouze školní sestřičku, ale horší případy letěli rovnou k soukromému doktorovi, jehož ordinace byla škole velice blízko.
Doktor opatrně uchopil pravou ruku svého pacienta, která byla pouze umytá, ale odřeniny byli pořád rozbolavělé.
Mladík ho při ošetřování celou dobu pozoroval. Ještě nikdy neviděl tak...atraktivního muže. Sice byl na jeho vkus příliš starý, ostatně jako všichni, kteří jsou starší jak on, ale zároveň vypadal tak na necelých pětadvacet. Měl havraní vlasy, které mu spadaly do onyxových očí, které byli zasazené v ostře řezaném bledém obličeji. Byl středně vysoký a pod bílím pláštěm se mu napínaly svaly. Byl tak sexy. A mladý student měl chuť ho někam pozvat. Ale nemohl přeci mluvit. A ještě ke všemu se styděl. Co kdyby ho totiž odmítl? Vysmál se mu? Probodl by ho injekční stříkačkou?!
Zatímco se student užíral hororovými představami, které byli zbytečné, mladý doktor se soustředil na správné utažení obvazu, aby mladíkovi neuškrtil ruku.
"Ty jsi Damien, že? Tebe mi sem ještě neposlali. Zatím mi sem posílali samé ženské s tím, že narvaly do skříněk...ale ty sem chodily sami. Mít tady pro změnu chlapce, je osvěžující." Ani nevěděl proč to říkal. Chtěl tohohle chlapce více poznat. Byl roztomilý. A popravdě Hayden hledal někoho, kdo by s ním mohl sdílet život. Někoho trpělivého. A Damien trpělivý byl. Už jen kvůli tomu, že nikam nespěchal a trpělivě čekal až ho ošetří. A ještě mu nenabídl žádné dostaveníčko jako předešlé návštěvy. A tak zakročil Hayden sám.
"Jelikož jsi zde strávil hodinu svého drahocenného vyučování, napíšu ti omluvenku. Máš s sebou omluvenkový list?"
Damien přikývl. Učitelka, která ho sem poslala, věděla, že bude potřebovat omluvenku, a tak mu řekla, ať mu ji napíše doktor.
Hayden převzal přehnutý list a napsal tam omluvu i s podpisem. Avšak dříve, než ji vrátil majiteli, vzal malý papírek a po chvíli ho vložil dovnitř. Teprve poté ho podal Damienovi, který posunky naznačil slova díků a se skousnutým rtem odešel.
Hayden se pro sebe usmál. Ten klučina byl ten pravý. Poznal to, ani nevěděl jak. Přešel ke svému stolku, odkud vytáhl zabalený karamelový bonbón. Miloval sladké. A jedl ho hlavně, když byl šťastný.
Damien, který už byl téměř u vchodu do školy, se teprve nyní podíval, co mu doktor napsal za omluvenku. Jenomže dříve, než se stihl podívat, vypadl ze záhybu papíru malý papírek. Damien se sklonil a se zvědavostí pohlédl na kousek barevného materiálu ve své dlani.

V sobotu v 18:00 před školním pozemkem. Budu čekat. Hayden

Damienovi se po tváři rozlil připitomělý úsměv. Právě se mu splnilo jeho přání!

První část hotova...

U druhé varuji, že je tak trochu...mno...zvláštní a 15+

2. Slova: baterka, ZOO, kočka
Téma: věznice nebo psychiatrická léčebna

"Kočička šla do Zoo a potkala tam druhou kočičku. Kampak asi ty kočičky šly? Hádej!"

"Co je to za pitomou otázku?"