We are in LOVE

Logan and Adrian vs. Riley

Dostala jsem...úkol! Sama jsem si ho vlastně vymyslela, ale poprosila jsem tajemnou bytost z jiné galaxie, aby mi zadala zadání...a tím je...(dramatická pomlka)...napsat jednodílovou povídku díky třem slovům: Fotbalový stadion (sice jsou to dvě slova, ale...), hokej, fotbal; a téma: rvačka, avšak jelikož je tohle sbírka yaoi povídek, i zde musí samozřejmě něco být...

...takže -_Steff_-, tohle je V.I.P pro tebe!

Adrian se zapálením sledoval, jak černobílý míč letí v poslední vteřině na bránu a- "Gól!" zajásali všichni fanoušci (skládající se převážně ze studentů Sportovního gymnázia) a Adrien se jen usmíval. Na tabuli, kde byly zaznamenány konečné výsledky dnešního zápasu, se skvěla dvojice čísel, která domácí rozradostnila a druhý tým...no, asi moc nepotěšila. 4:3. Byl to těsný zápas, ale to bylo drobnému šestnáctiletému blonďákovy ukradené. Pro něj bylo hlavní, že nyní jeho přítel se vesele smál a oslavoval s ostatními spoluhráči vítězství tak, že jej vyzdvihli do vzduchu, neboť to byl právě on, kdo trefil poslední dva góly.

"Domácí vyhrávají na Státní universitou, což je mnohem lepší výkon, než-li předvedli v letošním hokejovém zápase, kde prohráli o celé tři body, tudíž i hostům patří velký potlesk." zahlásil komentátor, který nebyl nikdo jiný, než všemi milovaný učitel fyzikální teorie pohybu...

"Hej, Adri! Pojď za námi!" ozval se křik hráčů, kteří se zaměřili na onoho mladého chlapce, který byl v přední řadě. Nikomu nebylo tajemstvím, že chodil na každý jejich trénink a pomáhal jim s celkovou strategií, jelikož i přes to, že nehrál fotbal závodně nyní, na nižší škole, býval profesionálním hráčem, který si šplhl i u hvězd fotbalu, avšak jednou si přetrhl šlachu na kotníku, tudíž je odkázán na kulhání a běh už vůbec, takže skončil u pink-ponku, ale se strategií pomáhal rád. A taky byl největší psychickou podporou pro hráče.

Adrien se tedy zvedl a po chvíli už stál na trávníku fotbalového stadionu mezi svými přáteli, kteří ho vřele přivítali mezi sebe.

Po dlouhém radostném jásání, se fotbalisté konečně odhodlali vypadnout a jít se převléci, tudíž na ně Adrian počkal v šatnách pro sportovce. Byl sám a slyšel pouze tlumený rozhovor chlapců ve sprchách. Jenomže poté se ozvali kroky, což jej donutilo zvednou pohled od země a zadívat se na vysokého zrzka, který si to kráčel přímo k němu. Nebyl to nikdo jiný, než Riley, největší nepřítel Logana, Adrianova přítele. "Co potřebuješ, Rileyi?" nadzvedl obočí světlovlasý chlapec a odpíchl se od skříňky, o niž se doteď opíral záda.

Zrzek se usmál a stoupl si kousek od Adriana. "Kdepak máš toho svého poskoka?" začal oplzle.

Adrian sevřel už tak úzké rty do ještě užší čárky. "Logan není poskok. Na rozdíl od tebe." odfrkl si, což se osmnáctiletému pranic nelíbilo, tudíž za moment už byl náš milovaný Adrian natisknut zpět na skříňku a Rileyovo tělo přilepeno na něm. "Pusť mě." cukl sebou zelenooček. Bylo to...nechutné. Měl chuť se znechuceně zašklebit, což také udělal.

"Ne." odsekl přísně Riley, sevřel Ardianovy paže a začal se k němu naklánět. "Copak by tvůj přítel řekl, kdyby ty tvoje rty políbil i někdo jiný?" zašklebil se. Byl už jen milimetr od Adrianových rtů, který pevně zavřel oči, kvůli čemuž si nevšiml vysoké svalnaté postavy pouze v teplácích, která si to k nim naštvaně rázovala, jelikož její šestý smysl vycítil, že se jeho drahé polovičce děje něco nekalého.

"Neřekl by na to nic, protože dříve políbíš moji pěst, než jeho." ozval se výhružný chraplavý hlas a v tu chvíli byl Riley odtržen od vylekaného Adriana, jemuž úlevou poposkočilo srdce. Avšak ne na dlouho, neboť to Riley nenechal jen tak.

Adrian je v šoku přihlížel, jak se Logan brání před útoky Rileyho a sem tam provede útok on. Musí rychle něco udělat, protože jeho přítel byl ještě unaven ze zápasu a neměl již tolik energie jako normálně. Zatnul zuby, udělal pár rychlých kroků, narovnal prsty na levé ruce, a udeřil nevelkou silou, přetlačujícího se Rileye, do ohryzku na krku. A věřte, že to je hodně nepříjemné. Tudíž není divu, že Riley hekl a svalil se na zem, přičemž se rozkašlal a držel se za postižené místo.

"Běž si někam do háje, Riley. Tady nikdo o tvoji přítomnost nestojí." zamračil se na něj, ale to už se obracel ke svému příteli, který chvíli ohromeně civěl na svého soupeře, než se se zářivým úsměvem zaměřil na Adriana. V jeho karamelových očí se blýskalo pobavení a ohromení. "Páni, tohle je poprvé, co jsem tě viděl v akci. Pročpak nejsi víc akční i...hm...při jiné činnosti?"

Adrian se pobaveně zavěsil a podal Loganovi tričko, které mu spadlo, když za nimi šel. "Hm, tak to dneska uvidíš." Stoupl si na špičky a lípl hnědovlasému lehký polibek na tvář.

"A víc ne? Vždyť jsem tě zachránil." zakňučel starší ublíženě a sám se nahnul k blonďáčkovi, který se však odvrátil a s šibalským úsměvem zavrtěl hlavou. "Počkej si. Dneska je sestra pryč. Až do pozítří." mrkl na něj a provokativně si olízl spodní ret.

Mladík se světle hnědými vlasy ihned věděl, co tím naznačuje, tudíž se jen usmál a hodil vítězný pohled na zvedajícího se Rileyho, kterému se vůbec nelíbila jejich ignorace. "Prohrál's"

Tadá! Jak se Ti to líbilo, Steff?

Líbilo se to i vám? Možná ještě napíšu pokračování. Tyhle jejich provokace mě celkem baví, ale nic neslibuji...

Vaše Eiffelovka!