We are in LOVE

Room-mate

"Pane Newtone! Dávejte pozor!" zakřičel někdo poblíž mě. Prudce jsem sebou trhl a narovnal se, abych se porozhlédl, co se děje. Kolem mě se ozýval chichot spolužáků a já pochopil proč. U mé lavice totiž stála učitelka psychologie. Ou ou, to není dobré.

Rychle jsem se postavil. "Paní učitelko, prosím omluvte mě, že jsem nedával pozor." vyhrkl jsem s pevně zavřenýma očima. Tohle vážně nedopadne dobře...

Nedopadlo to dobře. Teď už poněkolikáté za toto pololetí sedím v ředitelně, naproti mě muž s šedivými vlasy a vedle něj ta hrozná ježibaba, která mě zase žalovala. Já za to přeci nemůžu, že ona učivo vykládá tak nezáživně, a už je zajímavější si i číst svazek básní do literatury.

"Pane Newtone, jestli to takhle půjde dál, tak vám budu muset dát trest za neposlouchání učitele. Vždyť jste tak chytrý hodný kluk v ostatních hodinách, tak proč jen v hodinách s učitelkou Masone." zamračil se na mě ředitel.

"Vždyť jsem zticha a všechno umím, nijak nenarušuji hodiny, a písemné práce a zkoušení mám vždy za výbornou." odfrkl jsem si.

"Nebuďte drzý." pohrozil mi ředitel. Já si jen povzdychl a vyslechl si to jeho opakované vyčítání. Zazvonilo na začátek poslední odpolední hodiny, a tak mě konečně pustil. S úlevou a rozloučením jsem vyšel s klidem ze dveří, ale jakmile jsem odstoupil dál, tak jsem se vítězně usmál. Zase jsem celou dobu hrál mrzouta a tím tu ježibabu naštval. Už je to pět nula pro mě. Jej.

Utíkal jsem chodbami školy, abych stihl včas poslední hodinu, když v tom jsem narazil do někoho pevného, kdo pravděpodobně taky zdrhal, jelikož náraz byl pěkně tvrdý a oba jsme spadli na zem. Hbitě jsem vyskočil na nohy a chtěl dotyčnému pomoct, ale když jsem uviděl kdo to je, tak jsem se jen ušklíbl a obešel ho.

"Nazdar." řekl jsem a vyplázl na toho černovlasého sexy kluka jazyk, otočil se a dál utíkal chodbou. Jestli se ptáte kdo je to ten 'sexy' kluk, tak vám milerád odpovím. Je to můj jediný spolubydlící. Všechny holky by se s ním klidně hned vyspali a popravdě nebyl k zahození. Líbil se mi, ale byl hrozný. Dneska mi přimíchal do tuby s šamponem zelenou smývatelnou barvu, ale já neměl čas si ji pořádně smýt, takže jsem přišel do školy s nazelenalými vlasy. Tak oky, nebyl hrozný, ale štval mě. Občas byl vážně starostlivý a milý, ale jen někdy.

Po vyučování jsem zalezl do pokoje na koleji a doufal, že dneska přijde Jaydon, můj spolubydlící, až pozdě večer, kdy už budu spát, protože si s ním povídat zrovna dneska nechci.

Mé přání se vyplnilo, jelikož když jsem se ukládal, tak tady ještě nebyl. Celé odpoledne jsem se civěl na animované pohádku, které on totálně nesnáší, ale já je miluji.

Zrovna jsem usínal, když se otevřeli dveře a někdo vstoupil. Nijak jsem nereagoval a klidně ležel dál.
"Kitte? Spíš?" zeptal jsem potichu Jade svým chraplavým hlasem. Zase jsem nijak nezareagoval, na to jsem moc líný. Kitt je zkratka pro mé jméno Christopher, jelikož je moc dlouhé. Stejně jako když Jaydonovi říkám Jade.

"Asi už spí." zamumlal a potichu odložil své věci. Potichu se převlékl a už jsem si myslel, že zaleze do postele. Avšak on udělal něco, co bych nikdy nečekal.

Klekl si k mé posteli a opatrně se dotkl mých, ještě vlhkých vlasů od sprchy. Neriskoval jsem prozrazení, a proto jsem stále předstíral spánek. Sklonil se ke mě, tak blízko, že jsem ucítil jeho vůni. Voněl jako čerstvě posekaná tráva. Miluji jeho vůni. Počkat, co?
Na přemýšlení nebyl čas, jelikož jsem ucítil dotek něčeho jemného na mých rtech a horký dech na tváři.

"Dobrou noc, Christophere." zašeptal mi do rtů a vylezl do své postele, nade mnou. Opatrně a hlavně potichu jsem se dotkl svých rtů. Pořád jsem cítil jeho dotek. Nemysli na to, poručil jsem si v duchu, přece to nic nebylo, dělal to jen ze srandy. Ale někde hluboko uvnitř jsem věděl, že to bylo doopravdy a nedělal to jen tak.

Další den jsem dělal jako by se nic nestalo. Ale postupem času jsem si začal všímat maličkostí, kterých jsem si dříve nevšímal. Třeba když jdu po ulici a náhodou ho potkám, tak se na mě vždy dívá a když se mu podívám do očí, tak rychle odvrátí pohled. A také vždy, když si myslí, že spím, tak udělá to stejné, jako předtím. Také jsem zjistil, že i já sám mu už nedělám tolik naschválů a neposmívám se mu. Že bych se kvůli němu začal měnit? Nesmysl, ale tušil jsem, že je to pravda. Začal jsem na něj více myslet a mít o něm dokonce sny. Ještě štěstí, že nemluvím ze spaní, to by mě častokrát slyšel volat jeho jméno.

Zbývali už pouze dva dny do konce školy a Jade se ode mě bude stěhovat na jinou školu, protože už nastupuje na vysokou. Mě chybí poslední rok. Už teď vím, že až odjede, tak budu brečet, ale nechci brečet do té doby než odjede. Vždyť ještě tady bude jednu noc. Kvůli tomu jsem se rozhodl udělat jednu věc, protože pokud si to u něj pokazím, tak stejně bude na druhé straně města a mi se uvidíme pouze málokdy.

Už byl večer a já zase pomalu usínal, nebo spíše čekal, než se vrátí ze své noční procházky. Věděl jsem, že chodí za město na kopec, kde je nádherný výhled. Také jsem tam párkrát byl.

Uslyšel jsem tiché klapnutí dveří a následně tiché kroky směřující k mé posteli. Zatajil jsem dech a čekal, co se stane. Už se ani nezeptal jestli spím, ale rovnou se ke mně nahnul.

"Miluji tě, Kitte. Škoda, že se ti to bojím říct do očí." zašeptal a lehce mě políbil na rty. Měl je mokré. Brečel?
Když se chtěl odtáhnout, tak jsem jej chytil za ruku a podíval se do jeho překvapených očí. "Tak proč mi to neřekneš?" špitl jsem.
Prudce se nadechl a odtáhl se. "Já..já..." zakoktal se. Posadil jsem se a položil mu ruku na tvář.
"Proč se tolik bojíš někomu říct to do očí? Pořád si myslíš, že bych tě odmítl? Proto mě přes den ignoruješ a v noci mi dáváš polibky?" odmlčel jsem se a naklonil jsem se k němu. "Miluji tě, Jade. Není to těžké vyslovit, pokud někoho opravdu miluješ." dořekl jsem a sám od sebe ho, stejně jako on mě, políbil lehce na ústa. Poodtáhl jsem se a čekal na jeho odpověď.
Zadíval se mi zkoumavě, šťastně a zároveň něžně do očí.
"Ne, teď už vím, že ne. Miluji tě." zašeptal a znovu mě políbil. Zpočátku jsme se líbali trochu váhavě, ale potom mě líbal čím dál více. Aniž by přerušil polibek, tak mě stáhl k robě na klín. Cítil jsem hřejivé teplo jeho těla a přitiskl se k němu. Omotal jsem kolem něj své nohy a zajel mu prsty do vlasů, přesně jako ve všech klišé seriálech a filmech. No, být originální je v této době docela těžké. Při tomhle pomyšlení jsem se zachichotal.
"Čemu se směješ?" zeptal se zvědavě Jade.
"Jenom si říkám, že být originální v takovýchhle chvilkách je docela těžké, když existuje už tolik filmů a seriálů."
Zakřenil se. "Tak to, abychom vymysleli něco originálního, ne? Máme na to celou noc." zachroptěl a znovu se mi přilepil na rty. Moje srdce poskočilo a po mém těle se rozlilo příjemné teplo.
Být milován a milovat je krásný pocit.