We are in LOVE

Příliš brzy

Bylo na vše příliš brzy.
Na svit hvězd nad námi,
Na temné stíny pod námi.
Stáli jsme spolu nahoře
Nad útesy, které lemovali pobřeží,
které se v tu noc zdálo jako zasněžené.
Jak moc bych chtěl vrátit onen moment a chytit ho do síťky a nepustit ho dál.
Stáli jsme tam vedle sebe pod hvězdami a naše srdce tloukla stejným tempem.
Z tvé ruky se šířilo teplo.

Bylo příliš brzy. Brzy na to, opustit náš společný svět.

Tóny kytary zní a tvůj hlas s nimi vábí můj sluch a zavřít oči je mi pokušením.
Jít cestou trnitou byl osud náš a nepoddat se stínům bylo naším údělem. Hledat cestu pomocí směrníc, hvězd, lásky.

Bylo příliš brzy. Brzy na to, opustit náš společný svět.

S tebou, s tebou dokážu i skály překonat,
Jen tehdy, kdy ty budeš stát po mém boku a povzbuzovat mě.
Pojď, a pomož mi udržet si náš společný svět.
Udržet si krásné chvíle plné lásky a touhy, které nám přináší náruč tmy, protože...

Je příliš brzy. Brzy na to opustit náš svět.

A přesto tady stojím, nad hlubokou propastí, kterou už nic nepřekoná. Ani naše bezmezná láska. Poslední tóny zní a já...snažím se žít. Žít a jít dál, i přes to, že jsi zakopnul a tvé kroky směřují dál. Pryč ode mne... Do nicoty bezedné náruče tmy.

Opouštíš mě moc brzy. Brzy na to bylo, abychom opustili náš společný svět.

Řekni mi prosím jedno jediné sbohem, abych dokázal i já nadobro opustit náš společný svět. Abych konečně vylezl z kouta a stal se jednou z mnoha zářících hvězd na obloze.

Prosím dovol mi opustit náš společný svět.

Tahle povídka...no, je trochu poetická. Je napsaná v noci, kdy jsem objevila jednu písničku (ano, je to ta v médiích), jejíž název i melodie mě inspirovali něco napsat. Popravdě jsem u toho byla natolik mimo, že jsem i brečela, protože mi to připomínalo...mno...minulost, tak bych to asi napsala. Takže děkuji všem, kteří si to přečtou, že si vyslechnou mé bolestné srdíčko, které je za tím vším skryté.

Vaše Eiffelovka!