Někdy si svůj život řídíme sami. Někdy nám ho řídí jiní. Vždy jde však o kompromis. Nikdo nám nenalinkoval každý nádech, každý pohyb. Nikdy není nic do každého bodu naplánované. Nikdy není nic dokonalé, a to je to perfektní.
Přesně jako jsi ty.
Nikdo nikdy nestvořil osobu jako robota. Člověk má mít emoce, má mít pudy. Má mít strach, má mít vášeň, má mít lásku. To je to perfektní na lidech. To je to, proč jsi perfektní. Co je špatného na tom plakat? Co je špatného na tom se smát? Co je špatné na tom se ptát? Co je špatného na tom se bát?
Nikdo neřekl, že je život dokonalý. A to je na něm perfektní.
Nikdo neřekl, že milovat je lehké. A to je na tom dokonalé.
Nikdo neřekl, že svatbou láska skončí šťastně až na věky.
Nikdo neřekl, že smrt znamená absolutní konec a tragédii.
Nikdo neřekl, že být zraněn není povolené.
Nikdo neřekl, že život je bez bolesti dokonalý.
Nikdo neřekl, že s těžkými překážkami se nedostaneme do cíle.
Nikdo neřekl, že prázdno musí být nutně vyplněno.
Miluji tě.
A ty to víš.
Protože mě miluješ také.
A tvé náručí je hřejivé. Pevné a drahé.
Proč je tak složité dosáhnout štěstí, ptáš se?
Protože se za ním ženeš slepě. Kdo hledá štěstí pro sebe, nenalezne ho. Také ses to naučil. Proč ne ale dříve? Zajímá tě to? Protože sis neuvědomoval vše to štěstí, co máš před sebou.
Ty jsi mé štěstí.
Ty jsi můj poklad, který jsem hledal. Hledal jsem ho, dokud jsem ho nenašel.
Ty jsi můj potůček vody. Vody, jež život dává. Potůček, který stále teče, a ač přes sucha je tenčí, stále nevysychá. Jako přes těžké chvíle, ty se nevzdáváš a ač to jde ztěžka, stále vytrvale bojuješ. A stále nekončíš.
Ty jsi můj milovaný.
Ptáš se, proč zrovna já? Proč zrovna my?
Protože bolest si vybírá pečlivě, a ti, které obdaruje, musejí být silní.
Ale proč být silní?
Já nejsem silný pro sebe. Jsem silný pro tebe. A ty pro mě. Proto mě právě držíš v náručí a nepouštíš mě.
Bílý prapor míru, který utišil rozbouřené vody. To jsi ty v mém klubku emocí. Jsi záchytný bod, který těm emocím dává smysl a cíl, za jakým mají uhánět.
Tak proč pláču?
Protože i já se někdy bojím. Právě teď.
Bojím se tě pustit.
I ty mě.
Kapku po kapce se vplýváme do potůčku, aby z něj vznikla řeka.
Nikdo neřekl, že milovat je lehké.
Nikdo nikdy neřekl, že milovat je jako nedosažitelná krásná duha.
Nikdo neřekl, že milovat je jako růže bez trnů.
Nikdy jsem neřekl, že tě opustím. Ač to tak nyní může se zdát.
Neopouštím tě, víš?
Nikdy jsem neřekl, že tě tu nechám samotného.
Nikdy nezmizí všechny vzpomínky. Vždy zůstanou v srdci. Vždy zůstanou v tvé paměti. Vždy zůstanou vyryté do tvé duše, v níž jsem částí i já.
Loučení je vždy těžké. Čím blíž ti osoba je, tím horší to je.
Ale neloučíme se trvale. Možná se mě nebudeš moci dotknout. Ale láska – ta nedotknutelná je.
Chci ti ji předat. Chci ti předat každý nehmatatelný kousek sebe, který nezmizí. Chci ti do duše vepsat, jak moc tě miluji.
Jenže jsem pouhý člověk.
Člověk, který tě miluje.
*
Dvě osoby v náručí. Schouleni k sobě jako dva zbloudilci, kteří konečně našli svůj konečný úkryt.
Dva chlapci.
Dvě duše.
Dvě srdce rozlámaná a sešitá láskou.
Nikdy nebude konec.
Nikdo neřekl, že je život dokonalý. A to je na něm perfektní.
Nikdo neřekl, že milovat je lehké. A to je na tom dokonalé.
Nikdo neřekl, že svatbou láska skončí šťastně až na věky.
Nikdo neřekl, že smrt znamená absolutní konec a tragédii.
Nikdo neřekl, že být zraněn není povolené.
Nikdo neřekl, že život je bez bolesti dokonalý.
Nikdo neřekl, že s těžkými překážkami se nedostaneme do cíle.
Nikdo neřekl, že prázdno musí být nutně vyplněno.
Protože prázdno není.
Oběma chlapcům na tvářích zůstaly bílé stopy od zaschlých slz. Ale jen jeden z nich dýchal.
Nepouštěl však druhého chlapce.
Snažil se být co nejdéle ve svém bezpečném útočišti. Stále nechtěl pustit. Ale bude muset. Jednou určitě. A to brzy.
Loučení je vždy těžké. Vědět, že danou osobu již nespatříte se smát. Nikdy ji neobejmete. Nikdy neucítíte teplo pokožky. Nikdy neuvidíte jejich láskyplný pohled. Nikdy neuslyšíte jemný hlas, šeptající uklidňující slova protkaná láskou.
Ale nic není bez bolesti.
Nic není bez lásky.
S každou bolestí přichází láska.
Jen ji musíte najít.
Protože ji nevidíte. Nelze se jí dotknout. Ale je vepsaná ve vašem srdci.
ČTEŠ
We are in LOVE
Storie breviKrátké povídky typu LGBTQ+! Berte prosím v potaz, že první polovina sbírky je zaplněna mými psacími prvotinami (byla jsem 14tiletá puberťačka, teď jsem ale taky puberťačka, jen zestárlá, heh), ale díky tomu jde zde zkoumat psací evoluce po dobu něk...