We are in LOVE

Stepbrothers

Tuhle kapitolku chci věnovat meinyanori za to, že je to první člověk, kterého neznám osobně a začal si číst mé homo příběhy. Moc děkuji Mei.

"Už máš všechno sbaleno, Armi?" zavolala na mě matka z ložnice.

"Jo." křikl jsem zpátky. Dnes se stěhujeme k matčinu příteli. Nechce se mi stěhovat, ale co já, zatím nezletilý kluk, dokážu proti dospělé ženě, která má úspěšně za sebou vojenskou akademii. Já mám za sebou pouze vojenský výcvik. Také mě pojmenovala jménem, které by se spíše hodilo na ni. Armin, což znamená v překladu voják.

"Tak si to pojď hodit do auta."

"Jasně."

Vzal jsem si svůj jediný kufr a odnesl jej z bytu ven. Nemám moc věcí, zdá se mi, že většina lidí si kupuje spoustu zbytečností.Jediné čeho si kupuji hodně, jsou bloky na kreslení, tužky, pastelky, plátna a všechna možná vybavení k malování. V tomto městě, se kterým se dnes budu loučit, jsem docela známý se svými obrazy. Už mi dokonce zorganizovali dvě výstavy a pár zazobaných lidí si už mé obrazy koupilo. Nejčastěji se zaměřuji na portréty a celkově na lidi, a také na mé okolí, takže vlastně na všechno.

Dotáhl jsem kufr k našemu autu, Suzuki S-cross. Otevřel jsem kufr a položil do něj své cestovní zavazadlo. Naposledy jsem se zadíval na starou bytovku, zamával starým manželům, kteří byli po mých sedmnáct let života našimi sousedy, a nastoupil do auta. Zanedlouho vystoupila z bytovky žena středního vzrůstu, věkově kolem čtyřiceti. Moje matka byla a zároveň nebyla stejná jako já. Vzhledově měla světle hnědé vlasy jako já, byla středně vysoká, a měla jemné rysy. Na rozdíl ode mne však měla ráznou chůzi a pohled, kterým vám dokázala říct, že ona je ta hlavní. Byla přísná, to je, ale také dobrá matka.

Také měla ledově modré oči. Chtěl bych takové mít, ale já je zdělil po tom parchantovi, který je teď ve vězení. Zabil totiž moji starší sestru, mě udělal po těle škaredé jizvy a matce nic, jelikož ta, když se dozvěděla, co udělal, tak ho nahlásila na policii. Chtěla se s ním rozvést už předtím.

Moje oči měli zvláštní oči. Měli barvu mahagonového dřeva, tudíž byli hnědé s červeným nádechem.

...

Zaparkovali jsme před obrovskou vilou. Co to do háje je?

Matka si asi všimla mého pohledu. "Tady budeme bydlet. Ještě jednou tě varuji, nebuď protivný k tvému novému staršímu bráškovi."

Protočil jsem očima. "Ano, madam."

Vystoupili jsme ze dveří a okamžitě byla matka v náručí Kevina, jejího pravděpodobně budoucího manžela. Nechtěl jsem pozorovat mámu, jak se s ním ocucává, takže jsem šel vytáhnout z kufru všechny kufry a tašky.

Když jsem je vytahoval, tak jsem si všiml kluka postávajícího opodál. To asi bude můj brácha. S nezájmem jsem se vrátil k vyrovnávání. Počkat...Hnědočerné vlasy, modré oči, vysoká postava...děláte si prdel?

Prudce jsem se znovu podíval na toho kluka, který pozoroval matku s Kevinem. Jo, byl to on. Ten vypatlanec, který se mnou byl na vojenském výcviku v četě. Robin Jayson. Bubeník v známé kapele E.G.O. Jméno Robin mu přesně sedí, jelikož znamená skvělý, nebo zářící slávou? Už to přesně nevím. Vždy mě zajímal význam jmen.

"Robe, běž pomoct Arminovi se zavazadly. Zatím chci něco ukázat Nině." zavolal Kevin. Robin se na mě otráveně podíval, avšak jakmile mě spatřil, se mu něco blýsklo v očích. Překvapení? Asi.