Transformers I. - Podivuhodná cesta

Kdo si co vybere (Amok)

Poznámka: Protože si to přál, ponechal jsem Amokovi jeho původní styl vyjadřování. Jazykozpytci a jemnější povahy prominou...

A.

*****

Tejdny před opuštěním našeho prvního domova byly nejdivnější, jaký jsem kdy prožil. Navždycky se změnily naše životy; přišli jsme o bráchu a získali za něj náhradu. Co se mě týkalo, já jsem nelitoval – na zrádce mě nikdy moc neužilo a Sestřel nás jednoznačně potopil a né jednou. Musel jsem ho začít nesnášet tím víc, když jsem viděl, co udělal s Rachotem.

    Jako by mu sebral veškerou jiskru; Rachot se ploužil po lodi a na všechny otázky, co se týkaly jeho samotnýho, odpovídal maximálně dvěma, třema slovama. Mluvil s náma jenom pracovně, když jsme se střídali ve službě, nebo potřeboval něco vopravit nebo předělat na lodi. Jinak jsme pro něj byli vzduch.

    Naopak musim přiznat, že ničení základny jsem si vopravdu užil. Demoluju moc rád a Hvězdolam si přál, ať tu zůstanou jenom zdi. Jistě chtěl, aby sem přišli natěšený Autoboti vomrknout, co by šlo sbalit, a našli tu jenom trosky. Škoda, že sem bylo zbytečný dávat kameru, docela bych chtěl vidět jejich zklamaný ksichty...

*****

    Abych se eště vrátil k událostem před vodletem: celý se to podělalo se zajmutím Minaře, toho zatracenýho pana ponorky. Sestřel se choval fakt divně, zajímalo ho to, aby nám tu nezdechnul. Já souhlasil s Hvězdolamem: No a ?Jenže pak Hvězdolam obdržel vod Autobotů návod, jak vocaď, a celý ho to přestalo zajímat. Zalez' k sobě a dost dlouho nevylez'.

    Pak nastal poprask, když Sestřel zase zmizel, tak, jak to uměl jenom von. Hvězdolam řádil jako vobvykle. Slídil nemoh' použít naši síť, protože venku byl snad konec světa, jak strašný tam vládlo počasí. Rachot byl celej ustaranej. My s Průrazem jsme se radši uklidili do dílny. Naštvanej Hvězdolam k tomu byl dobrej důvod, vod toho rači dál.

    Ráno se počasí umoudřilo, tak jsem se dal do voprav. Průraz mi pomáhal, stejně neměl nic jinýho na práci. Kromě toho, drželi jsme se tak z dosahu našeho vzteklýho vůdce.

    Když nás Rachot vodpoledne zavolal, moc se nám nechtělo. Ale nakonec jsme šli, že jo. A vono se ukázalo, že už zhruba ví, kde Sestřel je, a že je zraněnej. Tak nám rozdělil koordináty. Každej dostal nějaký, akorát Hvězdolam s náma neletěl.

    Když jsem dorazil na místo, byly tam nějaký ostrovy, takový maličký, ale na nich nic. Kroužil sem vokolo a hledal, a zrovna, když jsem chtěl Rachotovi volat, tak se mi sám vozval. Poslal mi koordináty a vážení, když jsem tam dorazil, málem mi vypadly čočky – našel Sestřela, byl tam všude po kouskách. Samozřejmě nic nevnímal, tak sme ho s Rachotem vopravili aspoň tak, aby přežil převoz. Měl sem na Autoboty takovej vztek, že bych se nejrači na ně rozletěl i sám, ale Rachot nechtěl ani slyšet. No, vlastně pravda, bez Sestřela nebude Rabinus. Někdy je vztek špatnej rádce. Ale náš velitel je rozumnej, naštěstí.

    Po návratu domů jsme se zase věnovali každej svýmu. Bylo potřeba dobalit a vodnosit to do lodi. Rachotovi sem nezáviděl. Hvězdolama nikdo neviděl, takže všechno zůstalo na něm, balení, likvidace základny a tak podobně. Do toho se pořád rejpal v Sestřelovi, protože ten nefungoval, ať už dělal Rachot co chtěl.

    Nehlídal jsem čas, dny byly jeden, jako druhej. Balení, sem tam bitka s Autobotama...

    Průraz se mezitim smířil s vodletem a přestal mě s tim prudit, což sem byl rád. Až jednou vodpoledne klídek skončil. Právě sem se činil v bejvalý dílně, eště bylo potřeba ledacos zničit, když sem uslyšel výkřik, že mi málem ztuhlo mazivo. Zahodil jsem pajcr a ve výtahu se srazil s Průrazem.