Transformers I. - Podivuhodná cesta

Nesnášel jsem...(Slídil)

    Nesnášel jsem svého bratra Sestřela, neměl jsem ho rád už od prvního dne, kdy o mě před ostatními prohlásil, že jsem hlupák. Ta jeho jako šlechetnost, jak mě před mými staršími bratry chránil ! Pche ! Kdo mu o ni stál ?! A pak mě v soukromí vesele pomlouval. To oni si aspoň na nic nehráli a řekli, co si myslí... Pan všeuměl, vždycky při ruce, ochotný pomoci slabšímu a hloupějšímu bráchovi, který na něj leda zvysoka kašlal. Ta jeho blahosklonnost ! Grrrrr, vždycky se mi z toho zapínal blaster sám od sebe. Ty jeho užitečné rady !

    A k čemu mu to nakonec všechno bylo ? He ? Jak skončil náš pan dokonalý ?!

    Z jeho dobrých rad jsem poslechl jen jednu : nechal jsem si po Hvězdolamově smrti upravit procesor. Dal totiž Rachotovi návrh i s technickými nákresy. Rachot mi samozřejmě nezapomněl povyprávět, komu vděčím za tu změnu. Je z nás jediný, komu se po tom zrádci stýská. Zůstal sám a straní se nás. Takový vliv má na něj Sestřel ještě dneska. Rachot se nikdy s jeho nedobrovolným odchodem nesmířil. Změnilo ho to. Kvůli tomu jsem Sestřela taky nenáviděl... Kdybych mohl, zabil bych ho, zrádce. Ale nejde to. Podtrhl bych tím Rachota.

    Musí mi tak stačit, že Hvězdolam odhalil Sestřelovu zradu díky mé výzvědné činnosti. A tak největší hlupák všemi opovrhovaný dostal chytrolína.

    Škoda jen, že tou svou šlechetností nakazil i Rachota a udělal tak z něj slabocha. Nejenže ho Rachot nezabil, jak zněl vůdcův rozkaz, ale ještě mu pomohl přežít... Měl, sakra, zhebnout, alespoň bych mohl tiše nenávidět jeho památku. Nemusel bych se teď na něj dívat, jak tu klidně stojí a cítit se bezmocný. Nejhorší je nemoci se pomstít, když předmět této vaší touhy sám přijde na váš práh... Odporný pocit.

    Ale jak už jsem řekl, odnesl by to se mnou i Rachot jako náš velitel, vůdce Cyklonus by z něj sedřel lak za živa. Velmi si zakládá na tom, že dodržuje naši mírovou smlouvu s Autoboty.

    Takže se hezky ovládám a dívám se na toho... no prostě na tu chodící mrtvolu     ( protože pro mě teda je mrtvý ) a můžu se leda mračit.

    A jako by nestačilo, že se tu objevil, ještě si s sebou klidně přivede Autobota !

*****

    Nakonec jsem byl rád, že jsem zachoval klid, poznal jsem totiž, že Argus není tak špatný. Rozhodně byl odvážný. Postupně mluvil se všemi, takže došla řada i na mě.

    Když za mnou přišel do dílny (no jo, už docela dlouho jsem i mechanik), čekal jsem, že mi stejně jako Rachot bude předhazovat Sestřela, protože i on s ním velmi dobře vycházel, ale ani slovem se o něm nezmínil. Spíš se ptal na to, co mě zajímá, na moji práci a tak podobně. A než jsem se nadál, zjistil jsem, že se mu svěřuji se svými pocity a s jinými věcmi, které jsem nikdy nikomu neřekl... Ale kupodivu mi to nevadilo, spíš naopak. Jako by ze mě spadla obrovská tíha. Spolu s ní ze mě také vyprchala veškerá nenávist. Zůstala jen nevole a ... lítost. Pochopil jsem, že jsem Sestřelovi celou tu dobu dost záviděl. Dokonce tak, že to otrávilo můj zdravý úsudek.

    Překvapivé prozření...Nu, už se stalo. Čas zpátky nevrátím.

    Nakonec Argus i Sestřel odletěli. A já byl znechucený sám sebou. Nenašel jsem totiž v sobě tolik odvahy, abych si se Sestřelem aspoň promluvil. Pravda, nevím, jest-li to vůbec někdy dokážu. Tolik jsem mu ublížil...Vážně jsem se choval jako hlupák a byl jsem taky pěkný zmetek. Zkrátka – podle Hvězdolama – správný  Decepticon.

    Problém je v tom, že ten, kterého jsem pomalu uctíval, byl největším decepticonským zrádcem všech dob. První vůdce Decepticonů Megatron ho vyhnal po tom, co se ho pokusil zabít a nahradit, jak jinak, sám sebou. Proto se ukrýval na tom vzdáleném světě a nás vytvořil prostě z nudy.