Transformers I. - Podivuhodná cesta

No, tak jsme našli...(Záblesk)

No, tak jak jsme našli nového přítele, to už vylíčila Letka. Také bych k tomu něco měl, ale nechci se opakovat, takže navážu tam, kde skončila.

    Nedbala na mé volání a zmizela v útrobách toho úžasného stroje. Zatím jsem mohl vždy jejím úsudkům důvěřovat, a také jsem ji nechtěl nechat samotnou, takže jsem ji s ostatními následoval. Vchod a všechno vypadalo dimenzované pro naši velikost, bez problémů jsme se vešli. Letka na nás čekala a vedena něčím, co jsme nemohli slyšet, nás vedla do útrob raketoplánu.

    Už jsem nějaké viděl, ale přiznám se, že tenhle na mě učinil dojem. Nebyl bych řekl, že Forsáž a Jízda patří k sobě tímhle způsobem; a už vůbec, že by mohli vytvořit něco tak monumentálního. Byli sice tak dvakrát větší, než kdokoli z nás  v transformaci (Forsáž určitě), ale tohle bych nečekal.

    Nakonec nás Letka dovedla na můstek. I ten vypadal, že je plně přizpůsobený pro nás; včetně velikosti ovládacích pultů a sedaček. S překvapením jsem si všiml písma,bylo totiž naše a poznával jsem zčásti i naši technologii, kterou jsme zregenerovali zastaralé systémy těch dvou a oni ji teď použili při přeměně.

    Udiveně jsme se všichni rozhlíželi. Můstek byl dost prostorný, abychom se sem vešli. Čelo místnosti tvořily tři panely uspořádané do půlkruhu, systémy navigace, řízení a ovládání moto-rů; v jejím středu pak stál samostatně panel sloužící k ovládání energií, štítů a něčeho, co jsem neměl čas zkoumat., protože se na obrazovce nad systémem řízení objevila síťová projekce tváře, zelená stejně, jako optický kabel obkružující můstek a linky na chodbách, kterými jsme předtím procházeli.

    Letka se posadila na sedačku a položila obě ruce na panel řízení. Přeběhly přes ně drobounké modré jiskřičky. Téměř jsem mohl cítit její soustředění. Dívala se na tu tvář a neřekla ani slovo, pak stáhla ruce z panelu, usmála se na mě, opřela se a zavřela oči. Zároveň s tím se ze stěn ozval tentýž hluboký hlas, co nás zval dovnitř.

,,Nebojte se o svou přítelkyni, bude v pořádku. Data byla předána."

,,Co jsi to s ní provedl, ty zm - -" Nelenil jsem a přikryl Argusovi ústa. ,,Jen klid," zašeptal jsem mu, poznal jsem , že Letka prostě usnula, bylo toho na ni přece jen dost a reagovala tak na přetížení po svém. A nahlas jsem řekl: ,,Kdo jsi ? Máš nějaké jméno?

Tvář na obrazovce se pootočila mým směrem. ,,Krystal je to jméno, co jsi chtěl slyšet, Záblesku. Krystal je kombinovaná složená jednotka a Forsáž s Jízdou, které jste tak nezištně zachránili, jsou každý její nedílnou polovinou."

,,Pamatuje si nás, " šeptl překvapeně Hlídka.

Tvář přikývla. ,,Ano, Krystal má v paměti jména svých zachránců a nikdy nezapomene. Ty jsi Hlídka. Vysoký vedle tebe je Radar, menší vpravo od Zábleska se jmenuje Minař, ten zelený protiva  (z panelu vyrazil modrý blesk a šťouchl do Arguse ,Jauvajs, ' ozval se ten, ,Nech si to, jo?!') Argus a tohle (jemné jiskřičky přejely po ruce mé spící přítelkyně, která se nedala v nejmenším rušit, jen se trochu zavrtěla) je Letka. Data byla uložena a zpracována. Je to dobře?"

,,Ano, zapamatoval jsi si to skvěle, " pochválil jsem to stvoření. Nějak jsem věděl, že by nebylo dobré si ho pohněvat, zvlášť, když nás tu má tak pěkně pohromadě.

,,Uběhly eony od doby, kdy byl Krystal aktivován naposledy, a došlo k mnoha změnám. Některá data utrpěla poškození, ale většinu se podařilo Krystalovi obnovit. Krystal také zjistil, že je schopen vnímat a cítit a samostatně jednat."

,,No, to máme ale štěstí, " zahučel Argus potichu. Stiskl jsem mu rameno, až vyjekl. Nechtěl jsem žádné komplikace.

,,Krystal získal také spoustu nových dat, " nenechal se rušit Argusovými výlevy náš nový známý, ,,a také od vás se dozvěděl spoustu věcí. Kdo jsou ti, co vás ohrožují a způsobují vám poškození? Patří k nim tenhle? " Na obrazovce se objevil poněkud rozmazaný záběr Hvězdolama, jak cosi táhne. Potvrdil jsem Krystalovi jeho domněnku.