Transformers I. - Podivuhodná cesta

Jsem to ale průšvihář...(Rejdař)

Jsem to ale průšvihář, říkal jsem si, když mě Záblesk s Letkou dávali na ošetřovně znovu dohromady. Pokolikáté už? Nějak jsem to přestal počítat... Ale popořadě, Rejdaři, nepředbíhej. Co takhle začít úplně od začátku?

*****

Společnost Autobotů žijící na Gridironu byla svým způsobem ideální společenství, zejména v tom směru, že jsme tam neměli žádné Decepticony, kteří by nás nějak ohrožovali a otravovali vzduch svými bojůvkami.

Tedy, ne, že bychom je neznali – jednou k nám nějakým omylem díky chybě v navigaci zabloudili Bič a Cyklonus, a hned nám ukázali, že být snílky je stejně nebezpečné jako nevědomost. Přivedli Galvatrona a další a pokusili se na naší planetě o ozbrojený převrat po tom, co jsme je přivítali jako bratry... Opustili jsme Cybertron a založili tuto kolonii ještě v době, kdy se Decepticoni chovali rozumně, takže nás to dokonale zaskočilo.

Neměli jsme nic, čím bychom se jim mohli bránit, kromě odvahy. Ale ne všichni. Rada v čele s guvernérem souhlasili s podmínkami Decepticonů ze strachu z deaktivace , tedy ze smrti. Mnohem víc se však našlo takových, kteří by raději zemřeli, než se stali něčími otroky, a jednomu z nich se podařilo prorazit blokádu Decepticonů a utéct. Prášil zanedlouho na to narazil na Gara a jeho partu Wreckerů (byli to také Autoboti a Gar byl navíc vynikající lékař, to jen aby jste věděli) a ti ho dovedli zpět na Cybertron. Čekalo ho, chudáka, nemilé překvapení. Našel tam jen hrstku Autobotů, přežívajících jen tak tak na zbytku relativně nejméně zdevastovaného kousku planety. To vše zbylo z původně mocné říše a tento osud by čekal i Gridiron...

Prášil se zapřísahal, že k něčemu takovému rozhodně nedojde a požádal o pomoc Rodima a jeho skupinu, výměnou za to jim slíbil pomoc při obnově Cybertronu. To víte, že Rodimus rád souhlasil a společně s Garem a všemi ostatními Autoboty Decepticony z Gridironu vyhnal. Garovi Autoboti pak rozmístili okolo našeho systému planet varovné senzory a pasti. Podruhé by se Decepticonům sem proniknout bez pozvání nepodařilo... S radostí jsme jim to oznámili.

Prášil se stal naším novým vůdcem. Splnil slib daný Rodimovi a také začal organizovat výpravu ke hvězdám. Došlo mu totiž, jak je život křehký a vzácný, a to i v našem podání. Nemohl zapomenout na zničený Cybertron, tak se rozhodl vyslat výpravu šedesáti odvážných hledat nový domov, už i proto, že zdroje nerostů na Gridironu také nebyly nekonečné.

Já a můj přítel jsme se rozhodli také zúčastnit, prošli jsme potřebnými kurzy, protože každý z nás měl mít jisté dovednosti nutné k založení a fungování nové kolonie, a ne všichni takové ovládali.

Mám jen podezření, že by nás do výpravy vybrali stejně, protože Obchvat byl stále tatáž živelná pohroma, jako jí je i dnes, a mnozí mu kvůli jeho vtípkům nemohli přijít na jméno; rádi se ho tudíž zbavili. A já jsem se s ním v tom samozřejmě vezl.

Také jsme museli podstoupit malou nepříjemnost – všem budoucím kolonistům po nástupu na loď vymazal hlavní počítač z paměti polohu Gridironu. Loď odstartovala automaticky. Když jsme všichni přišli k sobě, byl okolo nás jen hluboký vesmír -

Zde mé zápisy do paměti končí, možná vlivem hrozné nehody, která potkala naši loď. Ztroskotali jsme totiž a nebýt Zábleska, Letky a Arguse, ještě teď bychom si tiše bublali v bahně. Přežilo nás to jen pět...

Občas sice mívám pocit, že za tím bylo něco víc, obzvlášť, když vidím někoho z nás zraněného, vybavují se mi takové střípky vzpomínek – křik a střelba – někam utíkám – raněný a bezvědomý Obchvat, ale v úplně jiném těle, přesto vím, že to je on – strašlivá rána – vize kovových stvoření, ze kterých cítím zlo... Podivné věci...