Transformers I. - Podivuhodná cesta

ČÁST TŘETÍ: OCHRÁNCI. Tak mě Argus nakonec... (Radar)

Tak mě Argus nakonec také přemluvil.

,,Ale já nejsem moc dobrý vypravěč," bránil jsem se zprvu. ,,Řeknu tak dvacet slov za den, a to ještě jen možná!"

    Kdepak s tím na Arguse, mohl jsem tvrdit, co jsem chtěl, a stále si vedl svou. ,,Pomůžu ti. Myslíš, že jsi sám, komu vyprávění nejde ? Od toho jsem tu já! Vím, jak na to, neboj se," dodal nakonec vlídně a vzal mě kolem ramen.

    A tak jsem tedy kapituloval.

   Seděli jsme v dílně uprostřed naší nové základny na měsíci Gaynorru. Naše skupina zůstala pohromadě; jen po tu dobu, co budou probíhat jednání, tu jsou s námi ještě Ultra Magnus, Kup, Perceptor, Rodimus, Hound, Optimus a ještě někteří Autoboti, takže je tu dost rušno. Gaynorro nám doporučila Vesmírná Rada, nacházelo se tak ve středu cest mezi Zemí, Cybertronem, Archivním asteroidem a Charem, a my tahle místa nyní hojně navštěvovali kvůli mírové smlouvě mezi těmito světy.

    Byli jsme vybráni za prostředníky; koneckonců, za to, že něco takového vzniklo, jsme mohli my, potažmo Záblesk, Letka a Sestřel. Jejich finta ukončila boj mezi transformery trvající tisíce let, přitom byla, jako všechny geniální plány, poměrně jednoduchá. Dokonce tak, že se zalíbila i Decepticonům. Už je to téměř rok.

    Něco nás to ovšem stálo; Letka přišla o život, když chtěla ze zakázané zóny zachránit zatoulané lidské dítě. Zničil ji při tom decepticonský vůdce Galvatron.

    To, že se nakonec s Hvězdolamem navzájem pozabíjeli, nás moc neutěšilo...

    Veškerá jednání teď vedli Střelka, Argus, Perceptor ( kterého sem tam střídal Rodimus ) a samozřejmě jako vrchní velitel Optimus, jemuž všichni důvěřovali po Zábleskově odchodu  asi nejvíc. Byl z nás nejstarší a dělal vůdce Autobotům  až na výjimky už spoustu let.

     A na jeho popud se také vydali Záblesk se Sestřelem před třičtvrtě rokem hledat quintesony – oni jediní mohli navrátit Letce ztracený život. Optima totiž oživili také; bylo jen potřeba najít něco, co by jim za to mohl Záblesk nabídnout. To ,něco' slíbila obstarat Vesmírná Rada, volali Zábleskovi, jen, co se doslechli o jeho neštěstí. Ať prý se o nic nestará a letí. Před odletem se udála menší změna – přidal se k nim dvěma ještě náš maličký cílmistr Frenzie.

    Ale to už jsem zabředl příliš tam, kam jsem nechtěl. Asi za to může to, jak jsem kvůli Letce hrozně moc smutný. Zdaleka však nejsem sám !

    Argus má pravdu, když říká, že i když už není Letka mezi námi, můžeme na ni vzpomínat. Ze vzpomínek nám ji totiž nikdo nevymaže. A tak, než se vrátí, doufám,  že živá, můžu něco málo o ní a o našem dobrodružství před návratem na Cybertron přidat k tomu, co již napsali mí bratři a trochu si tak zkrátit čekání, stejně jako to udělali i oni... Sama Letka bude mít jistě k tomu také co dodat, tedy, až bude zpět.

    Nikdo si nepřipouštěl, že by tomu bylo jinak.

*****

    Moje první vzpomínka na ni je ze dne, kdy jsem se probudil, lépe řečeno, podruhé narodil, úplně přestavěný. Bylo mi dobře, jen jsem měl mezery v paměti, pro které   jsem nemohl najít vysvětlení. Možná... nějaká nehoda?

    Když jsem se posadil, stáli naproti mně dva Autoboti: jeden velký a druhý malý; oba se usmívali a vypadali, že jsou rádi, že mě vidí, já si však nemohl vybavit jejich jména. Mohlo to souviset s mou zmizelou pamětí. Jako další možnost se nabízela také myšlenka, že je vůbec neznám.