Z pohledu Vicky.
V tu chvíli co se objevil Yuri s tím neznámým vedle něj mě spadl kámen ze srdce. Už jsem se najednou nebála a pocítila jsem pocit bezpečí. Hned potom co ti dva hajzlové zdrhli z našeho domu jsem skočila Yurimu do náruče. Nevím co mě to popadlo ,ale byla jsem šťastná ,tak jak dlouho ne.
,,Děkuju, zachránili jste nás.‘‘ pošeptala jsem mu do ucha a furt jsem ho držela. Yuri mě objal také a já cítila opět pocit bezpečí.
,,Nedovolil bych ,aby ti někdo ublížil.‘‘ řekl a políbil mě do vlasů. Cítila jsem se jak se červenám. Po chvíli jsem si vzpomněla na Jay a rychle jsem Yuriho (ačkoliv nerada) pustila a bežela za Jay. Seděla opřená o zeď a naproti ní Lars. Měla na levém líčku obrovský monokl ,u kterého jí Lars přidržoval mokrý kapesník.
,,Jay, jsi v pohodě? Mrzí mě to.‘‘ řekla jsem a objala ji. Trošku zasyčela bolestí ,ale obejmutí mě opětovala. Ucítila jsem ruku Yuriho na mém rameni a spolu s Jay se postavila.
,,Myslím že je čas říct kdo ti hajzlové byli.‘‘ řekl Yuri a v jeho výraze jsem viděla ,že na ně stále naštvaný.
,,Ten tmavovlasej byl můj starší ‘bratr‘ a ten vedle jeho nejlepší kamoš.‘‘ povzdychla jsem si.
,,Až se uklidníte ,tak nám řeknete proč tu byli, ano?‘‘ řekl Lars a usmál se. S Jay jsme se usmáli. Yuri mě chytl za ramena a šli jsme si sednout na gauč. Jedním okem jsem zahlédla ,že Lars s Jamie jdou po schodech nahoru. Jsem ráda ,že tu s ní je. Podíval jsem se na Yuriho. Měl nádherné pronikavě hnědé oči ,které byli upřené na ty mé. Svou ruku si dal na mé ramena a já zasyčela bolestí. Do toho ramene mě ten hajzl silně nakopl.
,,Co se děje?‘‘ starostlivě se zeptal.
,,Jen mě to trochu bolí.‘‘ odpověděla jsem. Yuri mě vyhrnul rukáv a podíval se. Přes celé rameno jsem měla hnusnou krvavou modřinu. Viděla jsem ,že to Yuriho mrzí. Stoupnul si, sundal si své černé triko a šel do koupelny. Po chvilce se vrátil s mokrým trikem v ruce a obmotal mě ho okolo ramene. Trochu to bolelo ,ale to jsem neřešila. Byla jsem šťastná. Teď se mě znova vyskytl pohled na jeho vypracované tělo plné různých kérek.
,,Je to lepší?‘‘ starostlivě se mě zeptal.
,,Ano. Děkuju.‘‘ usmála jsem se a položila jsem hlavu na jeho rameno a po chvilce jsem usla.
Z pohledu Larse.
Šel jsem s Jamie do pokoje a celou dobu jsem měl upřený zrak na ní. Byla vážně dokonalá. Po chvilce jsme došli do jejího pokoje. Byl sladěný do zeleno –šeda a byl opravdu útulný. Sedli jsme si na postel a já stále nespouštěj zrak z Jamie.
,,Co je?‘‘ zeptala se mě s úsměvem na tváři.
,,Užívám si ten krásný pohled.‘‘ odpověděl jsem. Nechápu kde se to ve mně vzalo ,ale líbilo se mi to. Viděl jsem jak se začíná červenat, bylo roztomilá.
,,Co hlava? Bolí tě pořád?‘‘ zeptal jsem se. Bylo mi ji vážně líto. Kdybych mohl ,tak si všechnu její bolest převezmu na sebe. Štve mě když trpní.
,,Je to už lepší.‘‘ usmála se pohladila mě po ruce. Podíval jsem se na jí do očí. Měla je krásně velké a hnědé, byli dokonalé jako ona.
,,Tak to jsem ráda. Nejradš bych ty zmrdy zabil.‘‘ naštvaně jsem řekl.
,,Oni za to nestojí. To se stává.‘‘ optimisticky odpověděla. Měla pravdu, stává se to ,ale já už to nikdy nedovolím.
,,Jestli na tebe kdykoliv ještě někdy někdo šáhne chci to hned vědět, ano?‘‘ starostlivě jsem odpověděl.
,,Dobře.‘‘ usmála. ,,Pustíme si nějaký film?‘‘ zeptala se. A já samozřejmě souhlasil. Byl jsem rozhodnutý ,že ji budu chránit. Navždy.
