Z pohledu Larse.
Když se mi na displeji mého Iphone objevil příchozí hovor od Jamie ,rozbušilo se mi srdce a najednou jem nemohl dýchat. Jak jsem to zvedl ucítil jsem to co už dlouho ne - strach. Ovšem ne strach o sebe ,ale strach o Jay. Vím ,že o nic moc nešlo ,ale já to tak prostě cítil. Teprve dnes jak jsem jí nesl ve své náruči jsem si uvědomil jak je slabá a ,že ji musím chránit. Myslím ,že Yuri to cítí stejně protože je momentálně v kuchyni a chystá Victorii něco k 'Večerní snídani'. Já s Jay jsme u mě v pokoji a já ji obvazuji kotník. Chvilkama si všímám jak mě pozoruje, je to roztomilé.
,,Sss!'' ozve se ,když jí pokládám nohu na postel.
,,Promiň.'' rychle zareaguju a už se nohy nedotýkám. Nechci jí ublížit. Vím ,že to bude těžké ,protože můj život vlastně o ničem jiiném není. Žiju ve světě ,kde si lidé navzájem podrazí nohy, useknou si vlastní ruku nebo zabijí někoho oho milují jen pro pár peněz. Je to sice kruté ,ale je to jako droga. Z tohoto světa není úniku. Nikdy nelituju toho jak jsem se tehdy roznul ,ale někdy si řeknu jaké by to bylo mít normální poklidný život někde na vesnici. Mít 2 děti a krásnou ženu a při troše štěstí i nějakého toho psa. Od té doby co znám Jay je tato přdstava lepší. Už si nepředstavuju nějakou smyšlenou holku ,která neeistuje ale předtavuju si Jay a to se mi líbí víc. Nad svou myšlenkou se usměju.
,,Co se culíš?'' z mé mysli mě najednou probudí hlas Jay a její krásný smích. Usměju se a dám svou ruku na její.
,,To ti nemůžu říct.'' odseknu a pohladím ju po ruce. Jen protočí oči a prohlíží si můj výraz. Zachvilku jsem vstal a chystal se vyjít z pokoje, mám žízeň.
,,Kam jdeš?'' zděšeně mě zsatavil hlas Jay.
,,Jen pro vodu. Proč?'' teď by mě zajímalo co odpoví. Vím proč ,tak rychle zareagovala. Když nejsu s ní cítí se jako tělo bez duše. Stejně tak to mám totiž já s ní. Jen pokývala hlavou a zavřela oči. Usmál jsem se a šel pro tu svou vodu. Jak jsem došel do kuchyně ,tak Victorie s Yurim tam už nebyli. Nalil jsem si vodu a šel zpátky do pokoje. Jay usla. Nemohl jsem si pomoc a lehl si vedle ní. Pomalu jsem si jí přitiskl k sobě a pozoroval jak spí. Teď nedokážu usnou ,ne když jsem s ní. Spánek hrozně rchle utíká a já s ní chci být aspoň teď co nejdéle.
Z pohledu Yuriho.
S Vicky jsme asi před 10 minutami šli do mého pokoje ,protože jsem měl co dělat ,abych ji udržel vzhůru.
,,Dám ti nějaké své triko, souhlas?'' provokativně jsem zakončil svou větu zamrknutím. Vicky nadšeně přikývla a já jsem jí hodil své - právě vyprané - černé triko. Vzala si ho do ruk a nosem nasála jeho vůni. Zasmál jsem se a ona následně taky.
,,Otoč se.'' skrz smích řekla.
,,A musím?'' zase jsem provokativně řekl. Vicky se na mě jen zasmála a já se teda otočil. Po chvilce už ležea v mé posteli rozvalená přes obě půlky. Se smíchem jsem šel k ní a sedl si na kraj postele. ,,Ty jsi ,ale drzá.'' řekl jsem opět provokativním tónem a ona na mě vyplázla jazyk. Copak už není unavená?
,,Oumlouvám se.'' stejným tónem mi odpověděla a já jsem se prostě musel začít smát. Vicky samozřejmě taky. Je tak sexy v tom mém volném triku. Vzpomněl jsem si na ten den co jsem pro ni přijel a došlo k té chybě kterou bych ze všch nejradši vrátil. Vicky miluju, to je pravda ,ale nemůžu ju ohrozit, to prostě nejde. Smutně jsem se usmál a odstčil jsem Vicky ,která se pořád usmívala jako kdyby si právě vzala trávu ,ale byl tu jeden rozdíl. Toto byl upřímný - a proto velmi vzácný - úsměv. ,,A zhasínat bude kdo?'' odfrkla si ,ale furt měla ten svůj úsměv a já na ni furt koukal.
,,Tleskni.'' pobídl jsem ji. Ano, mám v pokoji to 'tleskací' světlo. Prostě se mi to líbí. Vicky na mě chvilku nachápavě koukala a pak jako na povel tleskla. Světlo se ihned zhaslo a Vicky začala tleskat. Můj pokoj začal náhle blikat a mi se začali smát zase jako zfetovaní. Bylo to vážně skvělý. Zanedlouho už jsme s tleskáním skončili a Vicky si lehla na mou hruď. Byl to krásný pocit.
,,Dobrou noc.'' s posledním úsměvem prohlásila a co nevidět usla. Já jsem unavený nebyl ,tak jsem si jako většina lidí co nemůže usnout, představoval nereálné sny. Sny ,ve kterých sehrála hlavní roly Victorie. Byly to krásné představy a já se sem tam nevědomky usmál. Kdybych neměl tolik posranej život ,tak bych ten nereálný sen proměni ve skutečnost a budoval ho ještě lepším. Bohužel ,to se nikdy nestane.
