Z pohledu Jamie.
Šla jsem si vzít jahodový kompot a sedla jsem si ke stolu. Furt jsem musela myslet na Larse. Snažila jsem se myslet na něco jiného ,ale nešlo to. Mé myšlenky vždy zabloudily k němu. Nemůže to takto dopadnout. Nechci žádného kluka. Ne! Musím se vzpamatovat. Za všechno můžeš Vicky, ano Vicky za to může. Jak jsem se v duchu hádala se svým mozkem začal mě brnět mobil v kapse. Koukla jsem se na displej a nemohla jsem věřit vlastním očím. Jennifer! Jenn s námi ještě do minulého roku bydlela jenže se zamilovala do Smith –borce ,kterého jsme s Vicky neměly rádi ,ale Jenn do něj byla zamilovaná až po uši ,takže asi po dvou měsících se s ním přestěhovala do L.A. a naprosto se od nás odloučila. Teď mě volá asi po půl roce. Co se stalo?
,,Jenn? Ahoj.‘‘ trošku naštvaně ,ale i nadšeně jsem promluvila k mobilu přilepeném na mém uchu.
,,J-Jamie?‘‘ koktavě a trochu zděšeně promluvila. To není Jenn, ne ta kterou znám. Jenn je věčně vysmátá a ztřeštěná. Poznala jsem ,že něco není v pořádku.
,,Zlato. Co se stalo?‘‘ zeptala jsem se.
,,Smith. Jay, prosím kde jsi?‘‘ zoufale se mě zeptala.
,,Doma. Co se stalo? Udělal ti něco ten hajzl?‘‘ naštvaně jsem zařvala. Vicky mě uslyšela a vběhla do kuchyně s nechápavým výrazem. Zvedla jsem prst na své rty a naznačila ,aby byla tiše. Špatně jsem Jenn slyšela.
,,Mohla by jsi pro mě prosím dojet? Prosím. Jsem u Starbucks jak jsme společně chodívali. Víš?‘‘ zmateně mě řekla kde je a já to jen odsouhlasila a tipla to.
,,Nachystej se. Jenn se něco stalo je u Starbucks.‘‘ rychle jsem popsala situaci Vicky a šla si pro boty.
,,J-Jenn? Co se jí stalo? Že jí ten hajzl něco udělal?‘‘ koktavě a naštvaně řekla. Jen jsem pokrčila rameny a popohnala ji. Obula si boty, vzala si klíčky od auta a jeli jsme. Od našeho domu to bylo ke Starbucks asi 10 minut cesty. S Vicky za volantem ,tak 5 minut.
,,Starbucks na rohu? Jak jsme chodívaly?‘‘ zeptala se a já přikývla.
,,Dobře, jsme tu.‘‘ Vicky zaparkovala a vystoupily jsme. Šly jsme se podívat za roh a Jenn tam seděla na zemi. Vypadala pořád stejně. Dlouhé červené vlasy, roztrhané Jeany a fialové conversky. Jak nás uslyšela zvedla hlavu a koukla se na nás. Měla slzy v očích a v obličeji vypadala zhrouceně. Byla vybledlá, měla obrovské kruhy pod očima a napuchlé rty. Doprdele, co se jí stalo?
,,Jenn!‘‘ obě jsme k ní běžely a objaly ji. Pěvně nás stiskla a začala ještě víc brečet.
,,Tak co se stalo?‘‘ hned jsem se zeptala.
,,Smith.On-on.‘‘ nedokázala dokončit větu, začala ještě víc brečet. Měla jsem sto chutí toho hajzla najít a pořádně mu rozbít tu jeho hnusnou hubu!
,,Klid zlato. Pojedeme domů a tam se uklidníš a potom nám řekneš co se stalo ano?‘‘ uklidnila ji Vicky, Jenn jen přikývla a tak jsme vyrazily.
***
Doma jsme si sedli na gauč a já podala Jenn kapesníčky a čaj. Vicky ji mezitím uklidňovala.
,,Už je to lepší?‘‘ zeptala jsem se. Jenn přikývla, z hluboka se nadechla a začala mluvit:
,,Ze začátku to bylo super, myslela jsem si ,že se nemůže ni pokazit ,ale spletla jsem se. Smith se začal motat s nějakým gangem nácků a mě začal pravidelně mlátit. Napřed jsem myslela že je to z opilosti ,ale ukázalo se ,že byl vždy naprosto střízlivý. Byla jsem v jiném stavu ,ale potratila jsem. Asi před týdnem. Smith se mě ještě vysmál. Chtěla jsem odejít ,ale nešlo to. Nepustil mě. Pak jsem se díky našemu domovníkovi dostala sem. A teď nevím co mám dělat. Když jsem zavolala matce řekla mi ,že už nejsem její dcera a tipla to. Nevím co mám dělat, mám už jen vás.‘‘ se slzami nám řekla co se jí stalo a já jsem silně bouchla do stolu.
,,Ten Smith. Ten hajzl. No počkej až ho najdu.‘‘ zařvala Vicky.
,,Ne, on je vážně nebezpečný. Slibte mi ,že se ho nebudete pokoušet hledat.‘‘ zoufale řekla.
,,Jenn ,ale t-‘‘ než jse stačila dokončit větu skočila mě Jenn do řeči.
,,Prosím.‘‘ podívala se mi do očí. Měla oči plné slz. Obejmula jsem ji a podívala se na Vicky. Měla zamyšlený pohled.
,,Dobře, Smitha necháme být ,ale tebe nespustíme z očí. Tvůj pokoj se nijak nezměnil ,takže tu s námi budeš hezky bydlet a žádné odmlouvání ano?‘‘ řekla jsem. Věděla jsem ,že Jenn začne říkat ,že to nejde ,že se nás naotravovala už dost a tak dále. Ale to mě nezajímalo, jednou to byla naše nejlepší kamarádka a potřebovala pomoc a mi tady pro ni byly vždy ,tak to ani měnit nebudeme.
,,Děkuju holky. Nevím co bych bez vás dělala.‘‘ řekla Jenn a vysmrkala se.
,,No mi víme a teď dáme lepší téma. Už kvůli Jenn.‘‘ nahodila jsem. Nechtěla jsem aby se nám tu Jennifer nějak zhroutila.
,,Dobře.‘‘ obě odpověděli.
,,Tak co kluci?‘‘ zeptala se Jenn. Obě jsme se s Vicky začervenaly a Jennifer to pochopila. ,,Tak mluvte.‘‘ řekla a zasmála se.
Z pohledu Yuriho.
Je 9 hodin večer a ti nácci už jsou dobrých 10 minut pryč. Přišli k nám a dali nám nabídku. Buď se s nima spojíme nebo nás jednoduše vyhladí z povrchu zemského. Mi jsme byli jen 3 a jich bylo asi 8. Dali nám čas na rozmyšlenou. Od zítra jim začínají první kšefty a nám dali na rozmyšlenou týden. Kluci na mě spoléhají a já nejsem schopen vymyslet pro jaký plán se rozhodnout. Nemůžu riskovat ,že nás zabijou. To ne ,ale přece se s něma nemůžeme spojit. Vážně nevím co teď. A do toho všeho nemůžu přestat myslet na Victorii a její krásné, oči, vlasy a prostě všechno. Vzal jsem si mobil a napsal jí SMS-ku.
Doufám že už spíš. Ráno se stavím a někam vyrazíme potřebuji zlepšit náladu.
Zachvilku mě došla odpověď.
Těším se.
