Z pohledu Jennifer.
Je to asi 10 minut co odjela Vicky s Yurim někam na rande. Zjistila jsem ,že je hodně nepraktické mít pokoj vedle Vicky, ano slyšela jsem vše co se tam před chvílí odehrálo. Samozřejmě ,že nejsem nějaký úchyl ,tak jsem si šla číst do obýváku. Je tu ještě jedna věc ,kterou jsem holkám neřekla. Za tu dobu jsem se dala k mafii ,která dělá do drog ,proto mě také Smith zmlátil ,zvorala jsem jednu hodně důležitou akci ,ale to bylo jen jednou ,potom si na to zvykl a mě přibývali každý den nové a nové modráky. Napřed jsem si myslela ,že se to už nestane, omlouval se a donesl mi tucet růží ,ale teď už vím ,že v tomto nesmím žádnému muži už věřit.
‘‘Kdo je schopen uhodit poprvé, udělá to i příště. Nikdy to nezůstane jen u jedné facky.‘‘ toto motto jsem si opakovala každý den. Nikdy se už nesmím v někom takto splést.Nikdy.
,,Jenn, jdu nakoupit nějaké jídlo, nejdeš taky?‘‘ ozvala se mi za zády Jay. Všude je.
,,Ne, promiň. Budu si číst a užívat si prázdného domova.‘‘ ze smíchem jsem odpověděla. Ano, baví mě provokovat lidi.
,,Dobře, tak zatím zdar.‘‘ zařvala a hned byla pryč. Já jsem pokračovala ve čtení ,ale moc jsem ten text nevnímala, přemýšlela jsem o svých chybách. Zase. Najednou se rozezněl zvonek a já ho chtěla ignorovat jenže po pár vteřinách ten někdo zazvonil zas. Se znechuceným výrazem jsem se vydala otevřít. Málem jsem se zadusila. Stál tam Justin, člen našeho, teda mého bývalého gangu. Hned se mě vrhl do obětí a já samozřejmě neprotestovala. Měla jsem ho vždy z toho gangu nejradši, hodně mi pomáhal. Jak se dozvěděl ,že mě Smith zbil ,tak to nedopadlo dobře.
,,Ani mě nepozdravíš?‘‘ řekl Justin provokativně a ještě víc si mě přitiskl k sobě.
,,Ráda bych ,ale nemůžu dýchat.‘‘ opětovala jsem mu smích a on mě pustil. ,,C-co tady děláš?‘‘ koktavě ,protože jsem byla z toho stále vyvalená jsem se zeptala.
,,Nechci být v žádným gangu bez tebe.‘‘ řekl a usmál se. Trochu jsem se začervenala, Justin se mě vždy líbil ,ale je tu háček. Má holku. Jessicu. Vždy na naše přátelství žárlila. Nenáviděla mě a já nenáviděla ji. Stává se.
,,Tak pojď dál.‘‘ šťouchla jsem do něj a ukázala jsem rukou do domu. Justin samozřejmě šel. Posadil e na gauč a čekal na mě. ,,Tak mluv.‘‘ pobídla jsem Justina.
,,Dobře, nebudu chodit kolem horké kaše. Jak si zmizela ,tak se všechno začalo hroutit. Smith je strašně nasraný a kazil jeden kšeft za druhým, furt se snaží tě najít ,ale myslím ,že mu to moc nejde to i já jsem tě našel dřív.‘‘ zasmál se a pokračoval ,,Tak jsem se rozhodl tě navštívit, nemůžu tě přeci nechat samotnou.‘‘ dokončil větu a usmál se. Co tím myslel? Jsem ráda ,že dojel ,ale co Jessica? A navíc Justin by bez svého ‘povolání‘ nevydržel ani měsíc.
,,A co Jessica?‘‘ hned jsem se zeptala. Justin se jen zasmál a dal si ruce za hlavu. Otráveně se na mě podíval, hned jsem to pochopila. Už s ní není. Díky bohu. ,,Justine, to je mi líto.‘‘ falešně jsem se usála a v duchu jsem skákala radostí.
,,To nemusí. Je to jen štětka, nic víc.‘‘ zasmál se. No nepovídej Justine.
,,Ajo. A proč si teda hlavně přijel?‘‘ znám Justina, vidím v něm něco co se mě hodlá říct ,ale váhá. To bude zase další jeho praštěný nápad.
,,Tak to kurva víš?‘‘ skrz smích řekl.
,,Znám své lidi. Mluv. Víš ,že nemám ráda čekání.‘‘ rychle jsem řekla a položila jsem si hlavu na polšář.
,,Dobře ,ale předem upozorňuju. Nech mě dokonči větu, víš ,že nemám rád ,když mě někdo skáče do řeči a taky víš stejně dobře jako já ,že ty to děláš furt.‘‘ chtěla jsem protestovat ,ale hned pokračoval. ,,Protože jsem se rozhodl ,že se do Stratfordu přestěhuju ,tak jsem tak přemýšlel co tu budu dělat. Mám ještě pár milionu na účte, to samozřejmě ,ale musím přeci něco dělat..‘‘ ano, Justin je trošku zazobanej. ,,A zjistil jsem ,že se jako normální pracující člověk neuživím ,tak jsem se rozhodl vrátit se ke starému řemeslu ,ale začít od znova. Založit novej gang. Už jsem sehnal i nějaké ty zbraně a taky parťáka Ryana ,ale pořád je nás málo.‘‘ dobře jsem věděla na co naráží.
,,Justine..‘‘ řekla jsem trošku naštvaně. Nemůžu přece do toho světa znova spadnout. Nemůžu.
,,Něco jsem ti na začátku říkal ne? Hezky se zase opři a poslouchej.‘‘ a zase mi říká co mám dělat. To na něm nesnáším ,ale dobře. Vyslechnu ho.
,, Jak už jsem říkal. Sehnal jsem zbraně i jednoho parťáka ,který se docela dobře vyzná v počítačích, oba víme ,že je to jedna z nejdůležitějších pozic dnešních mafií. Mohla by ses o to dohodnout s holkama. Za tu dobu co jsme žili v L.A. si o nich hodně mluvila a mě se zdá jako bych je znal celý život. Myslím ,že kdybys sis o tom s něma promluvila šly by do toho s náma..‘‘ dobře v tomto má možná pravdu. ,,Jen si to představ. Zase mít v okolí ten úžasný respekt. Mít přehled o všem co se děje, neříkej ,že se ti po tom nestýská. Vím ,že si teď říkáš ,že jsem blázen ,ale já to myslím vážně. Nechám ti týden čas ,abys si o tom promluvila s holkama. Pak se mě ozveš a uvidíme.‘‘ konečně zakončil svůj proslov. Má pravdu, je to blázen. Ale má pravdu i v tom ,že se mi po těch věcech stýská ,ale co na to řeknou holky?
,,Hele Justine, oba víme stejně dobře o jakém riziku tu mluvíš, už jednou jsem ti musela zachraňovat krk a ty by jsi to riziko klidně znova podstoupil?‘‘ napřed se zasmál a potom na mě kývl. Byl z toho nadšený jako dítě co dostalo právě na vánoce svoje první lego. Nedalo se na něj zlobit.
,,Jenn, prosím.‘‘ zakňoural. Dala jsem oči v sloup a hlasitě vydechla.
,,Dobře, promluvím o tom s holkama, sice nevím co jim přesně řeknu ,ale dlužím ti to.‘‘ usmála jsem se. ,,Teď ,ale už radši jdi Jay se každou chvíli vrátí a měla by moc otázek. Ozvu se ti.‘‘ dokončila jsem svou větu mrknutím.
,,Díky.‘‘ objal mě a odešel. Super, proč zrovna já musím mít za přátele takové akční magory? Je sice sladký a nedá se mu oponovat ,ale to je vedlejší. Hlavně se do něj nesmím zamilovat. Nesmím..
