*O den později*
Z pohledu Victorie.
Včerejší kšeft nedopadl zrovna nejhůř. Bylo to jen normální předání drog. Nevím proč Jenn ,tak vyšilovala. Každopádně dneska má dobrou náladu ,protože ji Justin pozval na večeři ,ale odjeli už asi ve 3 hodiny. Couž.
,,Jdeme už?'' zařvala na me Jay z chodby. Jsme domluvení s Yurim a Larsem ,že dneska půjdeme do toho baru. v 8 hodin máme být u nich.
,,Bereš auto ty nebo já?'' jen jsem odsekla a došla za ní.
,,Ty chceš brát auto? Však budeme píš ne? Já myslela ,že si vezmem stopa.'' zazubila se na mě Jay. Nevím proč ,ale odsouhlasila jsem jí to. Když člověk stopuje má v sobě jakýsi adrenalin a to se nám líbilo. Zanedlouho už jsme šli k hlavním silnici a čekali až nám někdo zastaví. Jay se celou dobu usmívala. Zanedlouho u nás zastavilo černé BMW X5. Za volantem seděl jakýsi blonďák s docela vypracovaným tělem a vedle něj nějakej vietnamec. Oba měli sluneční brýle.
,,Kam to bude?'' stáhl okénko ten blonďák a stáhl si brýle. Měl nádherné šedé oči ,ale to je tak všechno. Nebyl moc hezkej. Na Yuriho rozhodně neměl. Jay jim řekla ulici kde bydlí kluci a nasedli jsme do auta. Byla jsem docela nervózní. Chtěla jsem si zapnout pásy ,ale nebyly tady. Strašně mě vadí auta kde nejsou pásy. Zamračila jsem se. Jay se na mě podívala a pokrčila obočí. Já jsem jen zvedla rameny a podívala se dopředu. Ten vietnamec si namířil čelní zrcátko ,tak aby na nás viděl. Super.
,,Nějaký rande?'' promluvil ten vietnamec a u toho přežvykoval žvejkačku. Bohužel ne - ozvalo se moje podvědomí.
,,Ne, jen přátelské posezení.'' odsekla Jay a usmála se na mě. Je nervózní, to na ní poznám. Vždycky když je nervózní nebo má z něčeho strach ,tak si okusuje spodní ret. Možná to stopování nebyl zas tak dobrý nápad. Už byla docela tma a mě nějak nesědlo ,že už tam dávno nejsme. Buď jedeme hodně ,hodně pomalu nebo jedeme jinam. Jay se pořád koukala z okna a asi přemýšlí zrovna nad tím co já.
,,Jedeme správně?'' ozvala jsem se. Ten blonďák se usmál a podíval se na mě do zrcátka.
,,Přes hlavní to bylo uzavnřený ,takže to beru přes objížďku.'' řekl a dál mě nenápadně pozoroval. Co to je za kravinu? Jay se na mě nechápavě podívala. Asi jí taky došlo ,že ještě včera tam žádná objížďka nebyla.
,,Tak my už by jsme vystoupily tady.'' zareagovala Jay. To je chytrý nápad.
,,Ale proč? Však zachvilku tam budem.'' ozval se ten vietnamec. Dál jsem pozorovala okolí. Vůbec nic tady neznám. Zachvilku jsme zastavili někde u nějakého obrovského domu.
,,Kde to jsme?'' odsekla Jay a probodla toho vietnamce pohledem. V ten moment se na nás oba otočili a já jen ucítila prudkou ránu na svém obličeji a spadla na sedačku vedle mě..
Z pohledu Yuriho.
,,To je divný. Už tu měly dávno bejt.'' zavrčel jsem na Larse a ten automaticky vzal mobil a vytočil číslo Jay. Asi po osmém pípnutí to ukončil. Nechápavě se na mě podíval a pak vytočil číslo Victorie ,u které to dopadlo stejně.
,,Dobře, toto je divný.'' odpověděl Lars. Zapnul jsem si tu svou aplikaci na mobilu kde jsem měl to sledování přes mobil. Napojil jsem tam číslo Vicky a do minuty se mě objevilo na GPS červené světýlko. Rychle jsme s Larsem sedli do auta a jeli podle té navigace. Asi za 10 minut později jsme zastavili u nějakého domu. Před tím domem stálo auto ,které mě bylo hodně povědomé.
,,Hej, Larsi. To auto, není to náhdou..'' než jsem stihl dokončit větu Lars mi skočil do řeči.
,,Je. Doprdele! Ale jak? Však jsme s holkama nikde na veřejnosti nebyli!'' nasraně odsekl. Bylo to auto od Smitha a George. Byli to takový 2 hajzlové. Nebyli nijak extra nebezpeční ,ale udělali by všechno ,aby nám jakoliv ublížili. Kdysi dávno při jedné přestřelce jsem zasáhl jednoho jejich člena ,který to nepřežil a od té doby se nás párkrát snažili sejmout. Teď ,ale zašli daleko. Jestli se jim něco stane ,tak půjdou za jejich povedeným kamarádíčkem tam dolů. Vytáhl jsem si z opasku svou zbraň a Lars běžel ze zadu domu. Já jsem si mezitím vzal předek. Zazvonil jsem abych odvedl pozornost a Lars pronikl přes okno dovnitř. Po chvilce mi to otevřel boční dveře. Někdy se nevyplatí mít tak velký dům nestřežený. Podíval jsem se na něj a on mi naznačil ,že jsou v obýváku. Nabil jsem si zbraň a Lars napočítal do tří. Až řekl 3 oba jsme vtrhli do obýváku čímž jsme Smitha s tím druhým debilem dost zaskočili. Než stačili nějak zareagovat už leželi na zemi. Lars omráčil George a rychle šel k holkám. Leželi na zemi a byli omráčené. Teda doufám.
,,Co jste jim udělali?'' zařval jsem na Smitha držel ho pod krkem. ,,Nebudu se ptát dvakrát.'' výhružně jsem dodal.
,,Nic. Jen jsou omráčené. Sorry.'' se strachem v očích řekl. Nevím jak to dělám ,ale když někoho držím pod krkem ,tak mi řekne cokoliv chcu.
,,Larsi? Říká ten negr pravdu?'' dodal jsem trochu nahlas.
,,Vypadá to že jsou ok. Až na ty modřiny na obličejích.'' nasraně odsekl, vstal a šel k Georgovi ,který se pomalu probouzel. Stoup si nad něj a silně ho kopl do obličeje. ,,Aby ti to nebylo líto, máš ode mě taky nějakej ten modrák.'' ironicky řekl a George se svíjel bolestí. Muselo to bolet ,ale dobře mu tak. Smith se na mě jen podíval a zakroutil hlavou. Než stačil něco říct vrazil jsem mu pár ran. Přece ho nemůžu nechat jen tak ležet. Víc se mi bude líbit s modrým xichtem. Vstal jsem a ještě jsem na něj flusnul. Miluju flusat na lidi co se svíjejí bolestí. Lars se zasmál a taky flusnul na George. Oba jsme pak šli k holkám. Ještě se neprobudily. Lars vzal Jay na ramena a já udělal to stejný s Victorií a šli jsme k autu..
