Z pohledu Jamie.
Ležela jsem na kapotě auta a jen tak koukala na oblohu. Dneska bylo jasno a tak jsem pozorovala hvězdy. Stále jsem čekala ,že se Lars vrátí ,ale zároveň jsem se i bála. Co když se u něco stalo? Další otázka na kterou neznám odpověď.
,,Bacha bro.‘‘ ozval se někdo z lesa. Po chvilce vyšel Lars a kolem ramen držel nějakého borca ,který silně krvácel. ,,Jay, pomož mě s ním.‘‘ nervózně řekl.
,,Co se tady kurva děje?‘‘ zařvala jsem na Larse ,ale šla jsem mu s tím klukem pomoc. Naložili jsme ho na zadní sedačku. ,,Hej!‘‘ zařvala jsem na Larse ,protože jsem chtěla znát pravdu. Co se tady děje?
,,Pak ti to vysvětlím teď mu musíme rychle pomoc.‘‘ nervózně řekl a oba jsme sedli do auta.
,,Do které nemocnice jedem?‘‘ zeptala jsem se.
,,Nejedeme do nemocnice. Pak ti to vysvětlím. Neznáš někoho kdo by mu mohl pomoc?‘‘ zeptal se. Vůbec jsem ho nechápala. Na sedačce mu pomalu umírá člověk a on s ním odmítá jet do nemocnice. Po dnešku mi bude dlužit hodně odpovědí.
,,Victorie.‘‘ odpověděla jsem. Vicky vždycky chtěla pomáhat lidem. Chtěla studovat medicinu ,ale nevyšlo jí to. Škoda. Lars sešlápl pedál a do 10 minut jsme byli u nás doma. Rychle jsem vzbudila Victorii ,aby nám šla pomoc.
,,Kdo to je? Co se mu stalo? Kde jste byli?‘‘ zmateně nás Victorie zasypávala otázky. Znala jsem odpověď jen na tu poslední.
,Pak ti to vysvětlím, jen mu prosím tě pomož.‘‘ odsekl Lars.
,,Dobře. Jay dones lékárničku. Lars ty dojdi pro nějaké ručníky.‘‘ rozkázala Vicky a oba jsme šli rychle pro ty věci co chtěla. ,,Není v kritickém stavu to je dobře.‘‘ řekla Victorie naprosto klidně. Viděla jsem jak se Larsovi ulevilo. Mě vlastně taky.
,,Díky moc.‘‘ poděkoval Lars a hlasitě vydechl. ,,Dojedu pro Yuriho, můžete tu s ním zatím počkat?‘‘ zeptal se. Obě jsme přikývli a Lars jel pro Yuriho.
,,Co to má znamenat?‘‘ zařvala na mě Vicky.
,,Já vážně nevím. Byli jsme u lesa, najednou mu někdo zavolal a on zmizel asi hodinu jsem ležela na autě a nevěděla co dělat ,pak se tam objevil s tímto borcem a chtěl pomoc.‘‘ rychle jsem jí řekla všechno co vím.
,,Doprdele.‘‘ řekla Vicky. Ten kluk co ležel na našem gauči zřejmě usnul. Zajímalo by mě kdo to je.
*O půl hodiny později*
Domem se rozezněl hlas zvonku a já šla rychle otevřít.
,,Kde je?‘‘ vrazil Yuri dovnitř.
,,V obýváku na gauči.‘‘ odpověděla jsem a Yuri vběhl do obýváku. Zmateně jsem se podívala na Larse ,který právě zavíral dveře.
,,Omlouvám se. Nechtěl aby to dneska takto dopadlo.‘‘ zakňoural a obejmul mě. Odstrčila jsem ho.
,,Dlužíš mě několik odpovědí, pane tajemný.‘‘ odsekla jsem. Byla jsem nasraná.
,,Pak ti to vysvětlím.‘‘ řekl a šel do obýváku. Pak, zase to zasraný pak. Už mě s tím začíná srat. Jak jsem došla do obýváku všichni seděli kolem toho kluka a Vicky říkala Yurimu jak na tom je. Dalo se vidět ,že se mu ulevilo ,když Victorie řekla ,že bude v pořádku.
,,A teď chci slyšet co se stalo.‘‘ řekla a koukla se na Larse.
,,Až bude čas ,tak vám to řeknu ,ale teď nemůžu. Je to pro vaše dobro.‘‘ řekl Lars a Yuri kývl hlavou. Už toho mám dost!
,,Tak napřed mě odvezeš někam do lesa a pak mě tam necháš jen tak hodinu stát. Potom se objevíš s nějakým borce ,který je celý od krve a nemůžeš ho odvést ani do nemocnice. Když už je konečně čas na to abys nám vysvětlil co se děje ,tak to zase odsouváš? Mám toho dost. Klidně si ty odpovědi sežer mě je to jedno.‘‘ zařvala jsem a běžela do svého pokoje. Kdybych zůstala dole ,tak bych mu určitě vrazila. Musím se uklidnit.
Z pohledu Victorie.
,,Jay má pravdu, zasloužíme si znát pravdu.‘‘ řekla jsem hned potom co Jay odešla do svého pokoje. Věděla jsem ,že má nervy a tak jsem to chápala. Obvykle jsem já ta ,která vybouchne ,ale teď jsem byla jakž takž v klidu.
,,Čím míň toho víte ,tím líp pro vás.‘‘ odsekl Yuri. Jen jsem dala oči v sloup. Nemá cenu tu celou noc sedět a pokládat jim otázky na které stejně neodpoví.
,,Jdu si lehnout.Můžete tu přes noc zůstat. Ve skříni jsou deky.‘‘ řekla jsem neutrálně.
,,Dík.‘‘ řekli oba sborově a já si šla konečně zase lehnout.
