Z pohledu Jay.
Bylo už docela pozdě a já se chystala ven s Larsem. Jen s kamarádem. Jsem zvědavá kam chceš v tuto dobu vyrazit, mě do žádného nočního klubu nedostane nejsem Jenn. V mysli jsem se nad svou myšlenkou zasmála. Netrvalo dlouho a Lars zaklepal na dveře. Obula jsem si své černé supry a vyšla ven.
,,Zdárec‘‘ řekl hned jak jsem zabouchla dveře.
,,Ahoj‘‘ s úsměvem jsem odpověděla. ,,Takže, kam jdem?‘‘ váhavě jsem se zeptala.
,,To je překvapení.‘‘ řekl a mrkl. Otevřel mi dveře od jeho audi A7 a vyrazili jsme. Vážně by mě zajímalo kam máme namířeno. Lars se tváří ,tak nějak záhadně. Netrvalo dlouho a zastavili jsme na kraji nějakého lesa. No tak tam teda nejdu! Co ho to napadlo?
,,Do lesa mě teď večer nikdo nedostane.‘‘ neutrálně jsem řekla a seděla jako přilepená. Lars se jen zasmál a vystoupil z auta. Zachvilku otevřel mé dveře a rukama naznačil ať jdu za ním. Nakonec jsem šla. Chytl mě kolem pasu a pomalu jsme se přibližovali k tomu lesu. Zastavila jsem.
,,Promiň ,ale já tam nejdu.‘‘ zakňourala jsem.
,,Ty se semnou bojíš?‘‘ nejistě se zeptal a najednou se mu rozezněl mobil. Na displeji jsem zahlédla ‘Yuri‘ co se asi stalo?
,,Cože?‘‘ řekl a já poprvé na jeho obličeji viděla ten výraz. Výraz strachu. Ukončil hovor a zmateně se rozhlédl. Co se děje? Chtěla jsem se ho zeptat ,ale nestihla jsem to. ,,Ne, takhle to neskončí.‘‘ tajemně řekl a vkročil do toho tajemného lesa. Vběhla jsem za ním ,ale nebyl tam. Byl pryč. Najednou jsem pocítila strach. Jestli je toto nějaký vtip tak je to pěkně debilní vtip.
,,Larsi‘‘ zařvala jsem co nejvíc jsem mohla. Nikde nebyl. Kam šel? A co myslel tím ,že to takhle neskončí? Měla jsem strašně moc otázek a ,tak málo odpovědí. Bála jsem se a nevěděla jsem co dělat. Mobil jsem si samozřejmě nechala doma a klíče od Larsovi audiny jsem pochopitelně neměla. Co mám doprdele dělat? Pomalu jsem se vrátila k autu a snažila se nepanikařit. Opřela jsem se o to auto a začala přemýšlet co mám dělat. Jednou jdu s ním jdu ven a skončí to takhle. Díky Larsi, díky.
Z pohledu Larse.
Zmateně jsem jsem utíkal tím zasraným lesem. Nevěděl jsem kam ,ale běžel jsem. Před chvílí mi volal Dave. Jediný borec ze kterého jsem měl vážně respekt. I Yuri a to už je co říct.
‘Varoval jsem vás. Tebe, Yuriho i Twista. Dohodli jsme se ,že se nám nebudete srát to obchodů a vy jste to porušili. Naši dohodu. Máš 30 minut na to ,abys našel Twista. Chudák je ještě mladej na smrt. Jestli se ti to nepovede bude mrtvej. Ty, Yuri i Twist a pokud nebudu mít náladu ,tak i ta holka naproti tobě. Snad vás to pro příště poučí. Stopky běží. Hodně štěstí.‘
Vzpomínal jsem slova Dave. Doprdele co mám dělat? Já věděl ,že ten poslední kšeft se zbraněmi byl chyba. Ten musím najít Twista, rychle. Po chvilce mě napadlo kam jít. Dave je sice hajzl ,ale hraje férově. Jen musím zjistit kde jsem a najít opuštěnou kdysi výrobní továrnu. Dave tam rád zve ty ,které na něj vymýšlí podrazy a pak je zabije. Kdybych řekl ,že jsem naprosto v klidu ,tak bych lhal. Zachvilku jsem se zorientoval a rychle utíkal po lesní cestě až k továrně. Nenávidím se z to ,že jsem opustil Jay ,ale nemůžu riskovat ,že se jí něco stane. A abych ještě vysvětlil proč Dave semnou hraje tuto hru ,tak je to hlavně kvůli své pověsti. Hraje si s lidma jako s loutkami a pak je klidně zabije. Samozřejmě ne vždy. Konečně jsem doběhl do té posrané továrny a hledal Twista což se taky zachvilku povedlo. Byl celej od krve a ležel na podloze mezi nějakýma plechovkama. Rychle jsem ho chytl za ramena a táhl pryč. Už jednou jsem s Davem podobnou hru hrál a věděl jsem přesně jak z ní vyváznout živý. Ukázat Davevovi ,že o svůj život stále stojím a nevzdát se.
,,Brácho, slyšíš mě? Vše je v pohodě jen musíme rychle pryč.‘‘ mluvil jsem n Twista ,aby neztratil vědomí. Něco mumlal ,ale já jsem mu nerozuměl. Zanedlouho mě začal v kapse vibrovat mobil. Dave.
,,Gratulace Larsi. Toto bylo první a poslední varování příště už nebude žádná cesta ven.‘‘ řekl a ironicky se zasmál. Než jsem stačil něco říct tipl to. Oddechl jsem si. Táhnul jsem Twista přes celý les až k autu. Jay tam stále byla. Díkybohu.
