Bylo asi půl druhé večer a já s Jay jsme furt seděly na gauči a povídaly si. Stihly jsme probrat strašně moc témat. Sem tam jsem si všimla ,že Ryan nás poslouchá ,ale už asi dobrou hodinu spí na kuchyňské lince. Ano, trošku se ožral ,ale to se stává. Jenn pro změnu zmizla s Justinem někam nahorů. Upřímně? Nechci vědět co se tam právě děje.
,,Nejdem někam ven?'' zeptala se znuděně Jay. Furt chce večer chodit ven, nevím proč. Ale proč by ne?
,,Oukej.'' svižně jsem odpověděla a stoupla si. Jay se ještě naposledy napila a vyrazili jsme. Na to jak bylo pozdě bylo docela teplo ,ale tma byla teda velká. Miluju tmu.
,,Kam půjdem?'' zeptala se Jay a já viděla ,že se usmívá. Ta tma s ní dělá ,ale divy.
,,Do lesa?'' váhavě jsem se jí zeptala. Nerada chodím do lesa po tmě ,ale teď mám chuť se bát. Jay se na mě vykuleně po dívala s výrazem - jako to fakt? ,,Co je? Bojíš se?'' trochu jsem jí potrkla. Teď je mi jasné ,že půjde.
,,Já? nikdy.'' zasmáli jsem se a vydaly se k docela vzdálenému lesu.
,,Bolí mě nohy.'' asi po hodině chůze si začala Jay stěžovat.
,,Někdo je tu posranej.'' zasmála jsem se. Vím ,že teď nebude chtít zastavit jen proto bay mě dokázala ,že se nebojí ,ale to byl účel mé věty.
,,Myslíš? Však pod, uvidíme kdo jako první zdrhne z lesa.'' nasraně odfrkla ,ale násladně se začala smát. To na ní miluju, nikdy s neurazí jako Jenn. Po chvilce jsme stáli před nějakým lesem.
,,Jay?'' zeptala jsem se jí. Vůbec nevím u jakého jsme lesa ,ale vůbec. Kývla hlavou abych mluvila. ,,Máš tucha kde jsme?'' vyslovila jsem svou myšlenku nahlas.
,,Vůbec ne. Prosím řekni ,že ty ano.'' zaškemrala. Uviděla jsem v jejich očích stopy po strachu. Doprdele.
,,Co teď?'' hned jsem na ni vyhrkla. Začínala jsem cítit paniku. Nesmím panikařit, ne teď. Vím ,že bych tím akorát tu situaci ztížila.
,,Já nevím. Zavolám Jenn.'' řekla. To je dobrý nápad. Vytočila číslo a dala reproduktor. Asi po sedmém pípnutí to vypla. ,,Doprdele, já ju zabiju. Jestli si teď užívá s Justinem a mobil má někde zastčený pod postelí ,tak ať si mě nepřeje!'' zařvala nervně Jay. Měla pravdu.
,,Hlavně klid.'' zkusila bych zavolat Ryanovi ,ale teď nejspíš leží pořád na té své kuchyňské lince a obil má někde ve dřezu. Oni se prostě museli ožrat.
,,Nějaký další nápad?'' ozvala se Jay a sedla si na nějaký pařez. Dalo se poznat ,že je klidnější.
,,Yuri a Lars. To je teď naše jediná možnost.'' vím ,že toho budeme litovat ,ale teď je potřebujeme. Hned. Jay se na mě vykuleně podívala.
,,Máš pravdu.'' hlasitě vydechla a naťukala Larsovo číslo. Opět to dala na reproduktor. Asi po druhém pípnutí to zvedl. Díkybohu.
,,Jay? Stalo se něco?'' neklidným hlasem řekl. Docela mě přkvapilo ,že nebyl rozespalý. Čekala jsem ,že ho vzbudíme aon bude nadávat jako většina chlapů.
,,No vlastně ano. Můžu tebe a Yuriho o něco poprosti?'' odpověděla Jay naprosto klidně.
,,Yuri. Pod sem.''ozvalo se z telefonu. Yuri ještě taky nespal. ,,No?'' dodal.
,,S Victorií jsme si udělali menší výlet do lesa.. no..'' zaváhala, nevěděla co má říct. Ach Jay a to její mluvení s klukama. ,,..a teď nevíme kde jsme a jak se dostat pryč.'' dokončila jsem větu.
,,Dobře.'' začal se s Yurim smát. Trapas.
,,Na smích bude spoustu času potom.'' odsekla Jay. Taky jsme se trochu zasmáli.
,,Vy áte takové štěstí ,ž jsme vám napojily mobily jinak by jste byly v prdeli.'' dořekl a začal se smát. Cože?
,,O tom napojení si povykládáme potom ,teď už dojedte.'' nasraně řekla Jay.Nesnáší ,když jí někdo leze do soukroumí, ostatně jako já. Proč by nám ,ale napojovaly mobily?
,,Fájn. Čekejte tam kde jste.'' řekl a náhle zavěsil.
,,Napojily mobily?'' automaticky řekla Jay a rozhodila rukama. ,,Co si to vbec dovolují?'' dodala. Klid Jay. Klid.
,,Bud ráda,'' odfrkla jsem a posadila se cedle ní na ten obří pařez. Že jsme vůbec nekam lezly. Ozvalo se moje podvědomí. ,,Pak to vyřešíme teď se uklidni.'' šťouchla jsem do ní a ona se jako napovel začala smát. Konečně.
Už 20 minut čekáme na Larse a Yuriho. Asi jsme došly pořádně daleko. Obě jsme se klepaly kosou. Začala bý strašná zima.
,,Už mě to nebaví.'' ozvala se Jay a podívala se na hvězdy. Bylo jasno.
,,Zachvilku tu budou.'' uklidnila jsem ji. Dalších 10 minut jsme si povídali o blbostech, pak bylo trapné ticho. Jen se ozývalo skřípání zubů. Začínala být ještě větší zima a já měla strašnou žízeň. Doprdele, kde jsou? Zase se ozvalo mé podvědomí.
,,Myslím ,že tady po té cestě.'' uslyšely jsem hlasy. Konečně. Obě jsme jako na povel vstaly a šly za nimi. Yuri! Larsi! Teď jsem byla vážně nadšná ,že je vidím.
,,Vy si tedá umíte vybrat místo.'' řekne Yuri a zasměje se. Asi si všiml ,že se celá klepu zimou a sundal si bundu ,kterou mě poté přehodil přes ramena. Usmála jsem se na něj. Koukla jsem se na Larse ,který udělal to stejné. Yuri mě chytl za ruku a vedl mě přes nějaké křoví. To je teda romantika.
,,Aa!'' uslyšela jsem Jay a prudce se otočila. Ležela na zemi a strašně se smála. Nevydržela jsem to a začala se smát taky. Samozřejmě ,že kluci se k nám přidali.
,,Ty jsi teda nemehlo.'' řekl Lars a podal jí ruku.
,,Stává se..Sss!'' Jay sikla bolestí. To není dobrý. Najednou jsme se všichni přestali smát. ,,Hrozně mě píchlo u kotníku.'' vysvětlila. Doprdele, to nám ještě cybělo. Vyvrklý kotník.
,,V pohodě?'' ozval se Lars. Jay jen zavrtěla hlavou. Zase to je na mě. Co by si beze mě počli? Furt někoho zachranuju.
,,Kde tě to bolí?'' sehla jsem se k Jay a ta my poté ukázala místo ,které jí pomalu natékalo. ,,Musí se to něčím stáhnout.'' řekla jsem a podívala se na Larse. Protočil očima a sundal si triko ,které mě potom podal. Ten zmrzne. Následně jsem omotala kotník Jay do jeho černého vyhřátého trika a vstala. Yuri mě zase chytl za ruku a podíval s mě do očí. V jeho očíchz jsem vyčetla 'dobrá práce'.
,,Zvládneš jít sama?'' zeptal se Lars Jay a pomalu jí zvedal. Pokroutila hlavou z leva doprava. Nedivím se jí. Vyvrknutí někdy bolí víc než zlomenina. Larse se usmál a vzal Jay do náruče. Hned se jí objevil úsměv na tváři a mě taky. S Yurim jsme se otočili a pokračovali v chůzi. Zachvilku jsem dorazili k autu. Měli u silnice odstavené černé Audi SUV. Kde ty auta kurva berou?
