Život Vlčí Princezny~

III.

Přímo přede mnou se zjevila zářivá postava vysoká asi jako já. Nebylo vidět jestli je to žena nebo muž, ale hlas vše vyjasnil.

,,Má vlčí princezno. Vítám tě zpět v rodě vlků." Postava se uklonila a pokračovala ve své řeči. ,,Nechť jsi přivítána ve své rodině, která už ztratila naději na tvoji existenci." A dívčí hlas jemný jako vánek utichl a postava zmizela tak rychle, jak se objevila. Chvilku jsem vstřebávala slova ženy, co mi pověděla a sledovala ostatní kolem. Ty byly dost potichu, jako by i oni přemýšleli nad těmy slovy.

A pak se začali radovat. Vlci skákali a postavy tancovali.

,,Princezno. Jsme rádi, že jste se vrátila k nám." Mladý muž s vlčí maskou v ruce, se postavil přede mě a hluboce se uklonil. Teď jsem měla šanci vidět jasně, jak krásné jsou jeho modré oči. Pleť měl lehce opálenou a nad levým okem se jasnila malá jizva, která mu dodávala více krásy. ,,Mé jméno je Erik a jsem osobním strážcem královské rodiny. A zároveň mám pozici generála mladých vyvolených vlků." Lehce vzal moji pravou ruku do té své a něžně ji políbil.

Cítila jsem žár na svých tvářích a kdyby nebyla tma, určitě by bylo vidět, jak jsem se začervenala. Ale to, že bych měla být princezno, to ke mně moc nesedělo. Kdybych opravdu byla tou...princeznou, určitě by mě hledali, ne? Nedávalo mi to smysl.

,,Mé jméno je Annie." Stále ze mě nespouštěl ty krásné oči. Bylo v nich co si zvláštního. ,,Máte opravdu krásné jméno." Vykouzlil krásný úsměv a ukázal tím, jak má čistě bílé zuby. ,,Povězte...co teď bude následovat? Bude následovat ještě nějaký rituál, nebo tímto je vše u konce?"

,,Žádný další rituál už nenásleduje. Teď Vás dovedeme do hradu kde Vás představím rodině. Králi a královně bílých vlků." Ten jeho hlas. Byl milý, něžný a hlavně mluvil pomalu a jasně. ,,A taky budete představena svému staršímu bratrovi. Kdysi jste se ztratila ze své kolébky a Váš bratr jel na svém koni Vás hledat. Bylo mu pouhých pět let. Po asi měsíci hledání to princ vzdal. Smířil se s nejhorším. Že jste..." Ani to nemusel říkat. Bylo mi jasné, jaké slovo bylo na jeho jazyku a chtě nechtě se dralo ven. ,,Ale princ to nevzdal úplně. Každý rok, v den narozenin malé princezny, se vydal do hlubokých lesů a hledal známky toho, že žijete a pouze čekáte na jeho vysvobození. Nesmířil se s tím úplně, že by Vás už nikdy neviděl." Celé ty roky mě můj starší bratr hledal s nadějí, která byla uchována v jeho srdci. A nikdy se mu nepodařilo mě najít.

,, A co ti dva? Co s nimi bude?" Louisa plakala a smála se zároveň. Měla štěstí a vrátí se ke své rodině. Patrik vypadal opačně. V obličeji byl celý rudý a jako bomba měl každou chvíli vybouchnout.

,, Vymažeme jim paměť ohledně rituálu a místu, kde se nachází. Je nebezpečné znát tyto informace." Alespoň nebudou mít noční můry. Ale Patrik se náhle začal chovat divně. Rozzuřeně.

,,Proč to nejsem já? Proč Měsíc nevybral mě?!" Všichni kolem utichli a zahleděli se na Patrika, který přímo vykřikl ta slova. ,,To já bych měl být na místě, kde teď stojí ta...ta cuchta!" Začalo tu být dost dusno.

,,Já-" 

,,Jak se opovažuješ urážet princeznu?" Erik zvýšil svůj hlas a tím se mě tak zastal. 'Nemysli na něho! Určitě má svoji lásku, která už na něho čeká.' Sakra! Na co to furt myslím. ,,Princezna byla zvolena samotným Měsícem i jeho vládkyní, která se zjevila nám všem!"

Kolem Patrika jsem cítila něco divného. Až moc temného. Začal se měnit ve velké zlo. Bralo mi to energii a moje hlava mě začala bolet.

,,Aaaaaagh!" Patrikovo tělo se začalo pomalu měnit. Křičel dost nahlas až mi to rvalo uši. Ta proměna ho musela dost bolet. 'Bude to bolet i mě?' ,,Teď se ukáže, že se Měsíc i vládce spletli." Byla poslední slova a s nimi se v pomalé bolesti proměnil v černého vlka jako byla noc sama. Jeho rudé oči plály hněvem s touhou vrhnout se mi na krk. Louisu mezitím v tom zmatku odvedli pryč. Určitě zpět do vesnice.

,,Pozor černý vlk! Chraňte princeznu!" Všichni vlci se postavili do ochrané linie a tím tak zabránili, aby Patrik na mě zaútočil přímo. Erik stál těsně přede mnou v odhodlání položit za mě i život. A to já neměla ráda.

Patrika však v útoku zastavil mužský hlas, který se ozval za mými zády.

,,Co se to tu děje?!" Otočila jsem se za tím hlasem a všimla si mladého muže. Byl oblečen ve zvláštním oblečení, ale mě zaujali jeho oči. Byly stejné, jako ty mé.

Že by to byl...