Život Vlčí Princezny~

XIII.

,,Princi Jamesi. Co vy tu děláte?" Dívala jsem se na něho s překvapením a údivem, že se tu zjevil. ,,Jsem tu, abych se ujistil, že jste v pořádku."

,,Princezna je v pořádku bez jediného škrábnutí." Za mnou se zjevil Erik a postavil se do takové blízkosti, až jsem cítila jeho dech na svém krku.

,,A co vy tu děláte?! Nemáte tu co dělat!" ,,Ale má, princi. Je mým osobním strážcem a zrovna jsme řešili moji ochranu kvůli dnešku. A teď nás omluvte. Musíme ještě dořešit to co jsme kvůli Vám přerušili." Zabouchla jsem mu dveře před nosem a zhluboka si vydechla. ,,Blbec namyšlený." Otočila jsem se na Erika, který byl dost blízko. ,,Nechtěl bych Vás rozzlobit. Bál bych se, že by jste mi i ublížila." Rošťácky se usmál a trochu poodstoupil. Bylo zvláštní být v jeho blízkosti, ale při tom se ho ani nedotknout kvůli mému a jeho postavení. Já princezna a on pouhý osobní strážce.

,,Budu muset na chvilku odejít, ale kdyby se něco dělo...cokoliv, tak mě zavolejte a já přiběhnu na pomoc. A teď si odpočiňte. Poprvé po proměně na vlka  vždy zmizí všechna síla a člověk brzy usíná s bolestmi celého těla." Usmála jsem se na něho a zadívala se do jeho očí. Sledoval mě tak pevně, jako by nechtěl ani na chvilku odejít pryč. Odejít od mě. 

Nakonec jsem se vzpamatovala jako první a otevřela mu dveře od pokoje. ,,Kdyby něco, tak se obrátím na vás. Hezký den." Erik se ještě jednou usmál a nakonec i odešel. Sledovala jsem jeho záda dokud se i ta neztratila za rohem.

Zavřela jsem dveře, sedla si na postel a přemýšlela o dnešku. Podívala jsem se na hodiny a všimla si, že brzy se musím připravit na oběd. Nejspíše se i oběd prodlouží, ale to mi bylo teď jedno. Pokoušela jsem se vstát, ale mé síly mě zradily a já se znovu posadila na postel. Vyčerpaně si lehám a mé oči se zavírají. Chvilku spánku mě přeci nezabije.

***

Probouzí mě prudká rána. Rychle si sedám a snažím se podívat co nebo kdo tu ránu způsobil. Nikdo tu ale nebyl. Na hodinách bylo půl dvanácté. Sakra. Přijdu pozdě na oběd. Rychle se zvedám, trochu si upravuji účes a rovnám šaty, aby nevypadali tak zmuchlaně a rychlým krokem se vydávám ke dveřím. Něčí ruka mě však zaráží. Druhou ruku mi dává přes pusu. Drží v ní jakýsi kapesník a pevně ho drží u nosu. Po pár vdechů se mi chce spát až mám pouze černo.

***

,,Princezno? Jste tady?" Vcházím do pokoje princezny, protože nepřišla na oběd a nikdo se neozývá. Sleduji celý pokoj, ale princezna nikde není. Už se chystám k odchodu, když mě zaráží vzkaz na stole.

,,Máme Vaši princeznu. Pro další informace se sejdeme dnes o půlnoci v lese u jezera. Pokud ji chcete živou, tak přijde pouze královská rodina s pouhýma dvěma strážci. Jakmile jich bude více, princezna bude usmrcena před Vašimi zraky." 

Patrik

Po této zprávě jsem se okamžitě vydal za králem.

,,Kdo ji hlídal?!" Král přímo zuřil, že nedokázali ani ochránit jeho znovu nalezenou princeznu. Dva strážci vystoupili z řady deseti dalších a hluboce poklekli. ,,Jaké máte výmluvy?! Neumíte ohlídat ani jednu osobu. Natož pak princeznu!" Strážci se klepali strachem co jim král udělá. Jejich pot přímo tekl z tváří přímo do očí, kde je poté i dost štípal. Atmosféra v sále houstla a i ostatní to začali pociťovat. Královna si toho všimla a vzala krále za ruku. Ten ji pevně sevřel a hned zase pustil. Narovnal se pevně jako socha a čekal na odpověď.

,,Víme pouze, že dva mladí služebníci nesli princezně jídlo, že prý neměla sílu dostavit se do jídelního sálu a než jsme se vzpamatovali, tak nás někdo praštil do hlavy. Ale podle všeho někdo už byl dávno v komnatě princezny. Více si však nepamatujeme." Strážci se ještě hluboce omluvili a čekali co bude následovat. Zklamali v tom, co je pro jejich výsost nejcennější a nechali, aby jejich rány byly znovu otevřený.

,,NAJDĚTE JI!!"