Život Vlčí Princezny~

XVI.

,,Hora Duší?  A proč se vydala zrovna tam?" Král vypadal, že brzy vybuchne a to jsem nemohl riskovat. Už když král je nejsilnější vlčí bojovník.

Z pohledu Karla:

Otec ztrácí nervy a na mně je trochu tu situaci zklidnit.

,,A proč nám to všechno říkáte?" Stavím se vedle otce a sleduji okolí. Nikde však není náznak po nějakém černým vlku, který by se chystal zaútočit.

,,Protože to nebyl můj příkaz unést Vaši princeznu. A proto Vám nabízím svoji pomoc. U hory Duší mám několik svých věrných a mohu jim poslat zprávu o princezně, aby ji zastavili a v pořádku dovedli sem k jezeru. Udělám zde stan. A klidně si přiveďte vojáků kolik potřebujete. Teď Vám od nás nehrozí nebezpečí."

,,Dobrá. Ale jestli se mé dceři něco stane,  tak to je na Vaši hlavu." Otec poslal strážce pro vše potřebného. Jidlo, pití, stany, a asi třicet vojáků a tři zvědy.

Z pohledu Annie:

Celou noc jsem se nezastavila dokud jsem nedorazila k úpatí hory. Vím, že to není moc chytré potulovat se bez oblečení po horách.

,,Luno. Pomoz mi. Nemáš pro mě nějaké vhodné lovecké oblečení?" Zkusila jsem promluvit k Měsíci, ale nic se nestalo. Alespoň jsem si myslela, že se nic neděje.

,,Ale samozřejmě má dcero." Přede mnou se zjevila zářivá postava mladé dívky a v ruce držela lovecký úbor s vybavením. ,,Ale v horách pozor dej. Zlé síly působí zde." A postava zmizela jak se i objevila.

,,Děkuji." Oblékla jsem se, přes rameno si hodila toulec s šípy a luk a k opasku si vzala meč krátký a lehký. A samozřejmě dýku se stříbrnou rukojetí a symbolem bílé vlčice.

,,Tak. A teď skrze hory." V hlavě mi stále znělo upozornění, že zde působí zlé síly a tak jsem byla celou dobu ostražitá. Postupovala jsem hlouběji do nitra hor. Zlá energie byla cítit všude kolem. Cítila jsem na sobě mnoho párů očí. Číhající a sledující každý můj pohyb. Každý krok.

,,Kddddooo jssssiiii?" Něčí syčivý hlas se ozval kousek ode mě. ,,Ty nejsssi zdejšššííí." Je to hlas mužský, ale neznám nikoho kdo by takto mluvil. ,,Jsem jen kolemjdoucí co se ztratil. Procházím v míru. Nechci nikomu ublížit." Ticho. Někdo se pomalu oddaloval a já slyšela i jeho pomalý dech. Skoro jako by žádný neměl. Nakonec všechno utichlo a já se vydala hlouběji do hor.

Z pohledu Erika:

Bojím se o Annie. Vydala se na místo odkud nikdo živí nevyšel. Žijí tam tvorové, které nikdo neviděl. Jsou to zabijáci. Zabíjí bez slitování. A teď tam je Annie. Neví toho moc. Teprve se dozvěděla, že je princeznou a nakonec se stane tohle. 

,,Jsi v pořádku, Eriku?" Karl její bratr a můj nejlepší přítel se bál stejně jako já. Ale teď nic nezmůžeme. ,,Jo...Jen mám o princeznu strach. Nic víc." Snad bude v pořádku.

,,Mí muži se vydali do těch hor. Podle všeho se tam princezna dostala. Najdeme ji Vaše veličenstvo." Ten vůdce černých vlků se mi nezdál. Podle všeho za tím vším není, ale co když chce, aby to tak vypadalo? ,,Princi Karle. Můžete na moment?" Odešel jsem o kousek dál a postavil se zády k vůdci, aby nevěděl o čem si povídáme. ,,Co se děje?" Musím říci své obavy. Jinak to nejde. ,,Taky si myslíš, že ten vůdce nám kecá celou dobu?" Jeho tvář se mění, jako by sám nad tím vším přemýšlel. ,,Jo. Nevěřím mu ani slovo. Sám touží po Ann. Dokonce jeden strážný pověděl, že ji chce za ženu a vytvořit mezi naši rody spojenectví." Ten hajzl.

,,Eriku!" Král si mě zavolal a já musel s Karlem rozpustit naši debatu. ,,Ano pane?" Král vypadal jako vždy k nepřečtení. Nikdo nevěděl, co si v tu chvíli král myslí. Ani já ne. ,,Vezmeš si pár mužů a vydáte se sem kde podle všeho byla spatřena princezna." Ukázal na velkou mapu na stole a přejel prstem, kam se mám vydat. ,,Tam počkáš den a prozkoumáš okolí. Do hor se však nevydávej. Počkáš na oddíl Karla, který dorazí z levé strany a pak se postupně vydáte do hor. Ne však moc hluboko. Pouze na okraji. Je možné, že se Ann ještě nedostala tak daleko a bude někde skryta."

Už jdeme pro tebe Ann. Vydrž.