Život Vlčí Princezny~

XVIII.

,,Běž od ní!" Na kopečku stál Karl a vypadal, že se na krále Damiena vrhne a vyzve ho k souboji.

,,Karle!" Vyrušila jsem jejich napětí a vrhla se bratrovi kolem krku. On mě pevně obejmul, ale jeho zrak byl stále na Damienovi.

Z pohledu Damiena:

Když jsem dorazil k jakému si údolí, hned jsem si všiml mladé a krásné dívky sedící pod stromem. Vypadala jako víla. Kouzelná bytost, která mě lákala svojí krásou. Pravidelně oddychovala, takže musela v tuto chvíli spát.

Křup! Z ničeho nic jsem šlápl na malou větvičku a princezna se probudila z jejího klidného spánku.

,,Jsem rád, že jsem vás našel." promluvil jsem na princeznu a ona se jejíma krásnýma zelenýma očima jako dva smaragdy zahleděla do těch mých hnědých, jako oříšky. Chvilku jsme na sebe jen tak koukali až jsem se rozhodl, že se proměním zpět v lidskou podobu. Vypadala trochu překvapeně po mé proměně a hned jsem si všiml, jak se její tváře zčervenaly. Pokusila se vstát, ale jako by se jí zamotala hlava nebo ztratila sílu a padala zpět na zem. Já se chopil šance a chytil ji těsně před dopadem.

Byli jsme tak blízko sebe. Chtěl jsem jí tady na místě obrat o první polibek. Celé mé tělo bylo v jednom ohni a cítil jsem, jak mé touhy k ní jsou větší.

,,Děkuji." Z transu mě dostal její krásný, milí hlas a já ji opatrně zvedl. Kousek poodstoupila a sledovala mě. 'Je tak krásná.' Říkal můj hlásek v hlavě. A měl pravdu. Byla opravdu krásná. Žádná dívka se jí nemůže rovnat.

,,Jmenuji se Annie a jsem princezna bílých vlků." uklonila se a já ze slušnosti udělal totéž. ,,I mně je ctí, princezno Annie. Já jsem Damien. Princ...vlastně teď už král černých vlků."

Pak jsme se ale oba dva stočili směrem, kde jsme vycítili další osobu. Stál tam starší bratr Annie, princ Karl a jeho oči napovídaly, že mě chtěl na místě zabít.

,,Běž od ní dál!" Zakřičel. Už se chystal zaútočit, když princezna Annie zasáhla jako první. Objala svého bratra a on lehce polevil. Jeho vražedný pohled mě však stále sledobal

Z pohledu Annie:

,,Co tu děláš?" Byla moje první otázka, ale odpověď jsem už dávno znala. Jen jsem se snažila, aby se nevrhl na krále Damiena. To by znamenalo válku a tu nikdo nechce. Jeho zelené oči jak jarní tráva se zahleděly do těch mých a teď v nich byla starost a úleva. ,,Jsem tu pro tebe. Otec je v táboře. Báli jsme se co je s tebou po tom, co jsme přišli na schůzi kde jsi měla být předána únosci, ale stalo se mezitím mnoho věcí a... "

,,Ššš. Už je dobře. Jsem tady." Usmála se na svého bratra a zaměřila se na Damiena. ,,Prosím, pojďte s námi. Otec Vám jistě poděkuje za spolupráci mě najít." Ten poklekl a jeho zrak ulpěl na mých očích. Měl krásné hnědé oči, které mu ladili s černými vlasy rozcuchanými, jako by zrovna vstával.

,,Byl bych velmi potěšen, ale musím odmítnout vaši nabídku. Musím se vrátit zpět na svůj hrad a potrestat viníka za to, co vám vše způsobil." Vstal a jen na oko jsem si všimla, že pod bílou košilí schovával opálenou hruď plnou svalů. Moje tváře začaly hořet a radši se zahleděla do země. ,,Omlouvám se za všechny problémy mých můžu. Více se to nestane." Znovu se změnil v toho krásného černého vlka a brzy nám zmizel z dohledu.

,,Kde jsi vzala to oblečení?" Karl se teď usmíval a dost se zajímal o mé oblečení. ,, To je tajemství." vyplázla jsem na něho jazyk a utíkala pryč od něho. Ten mě však dohnal a zastavil. ,,Až se vrátíme, tak si budeš muset promluvit s Erikem." Jeho výraz je teď vážný a má asi o něho obavy.  ,,Co se stalo?" Jen mě mlčky vedl pryč z hor,  kde temná místa skrývala mnohá tajemství.

Při odchodu z hor jsem cítila, jak mě něco stále nutilo otočit se a vrátit se k té vysoké hoře a údolí, kde jsem byla. Něco tam je. Něco temného a nebezpečného.