Život Vlčí Princezny~

XIX.

Po hodině chůze jsme dorazili zpět k jezeru,  kde nás prvně napadli černí vlci. Byl tam i jeden člověk navíc, který měl krásný hlas, ale schovával se v lese, kde se mi pak i ztratil. Ale ten hlas mi byl teď povědomí. Kde jsem ho však slyšela? To je teď jedno. 

Dokonce je to i místo, kde jsem se poprvé proměnila v krásnou bílou vlčici. Jedno jezero a tolik vzpomínek už tu mám.

,,Annie!" Z mých vzpomínek mě vytrhl matčin hlas. Vyběhla z velkého stanu a okamžitě mě objala.,, Jsi v pořádku? Nejsi zraněná? Co tě to vůbec napadlo jít do těch hor?" Pořádně se nadechla a znova mě objala. To už se vynořil i otec. Ale ten vyšel ze stanu černých vlků. Hned jsem poznala, že s ním cloumal vztek. Ale jakmile mě spatřil, jeho tělo povolilo a on se okamžitě vydal našim směrem.

,,Oh Annie. Má dcerunko. Jsi zpátky." Při otcově objetí se mi spustili slzy a bylo mi jedno, že na nás všichni koukali. Všichni?  Nikde jsem zatím neviděla Erika. Co se tu vlastně děje?  'Vždyť je to jasné. On tě miluje a ty jeho.' Hlásek v mé hlavě mi napovídal proč tu není. Ale ten jsem hodila do pozadí a odstoupila od otce. Jeho tvář najednou vypadala, že něčeho lituje a teď mi to chtěl říci.

,,Co se děje? Tajíte mi snad něco?" Jako bych tu odpověď věděla, ale slyšet jsem ji nechtěla. ,,Ne. Já si nikdy nevezmu někoho z klanu černých vlků!  To jste neudělali? Že ne?" Podívala jsem se na matku, ale ta se dívala na zem než aby se mi podívala přímo do očí. Jak jenom mohli? ,,Vezmeš si krále Damiena pro dobro nás všech. Je mi líto, ale neměl jsem na vybranou. Vznikla by válka a to nemohu dopustit."

,,Otče!" Bratr na něho vykřikl až jsem nadskočila, jak pevný měl hlas. A jaký může jít z bratra i strach. ,,Jak si to mohl udělat? Víš, že když jsem našel Ann, tak on tam už byl?" Teď byl zase překvapený otec.  ,,Díval se na ní jako na budoucí ženu. Dokonce mu nabídla ať jde s námi zpět, že ho odměníš za ochotu, ale jako by to věděl a zmizel na svůj hrad." Otec se začal s Karlem hádat a matka se radši vydala do stanu. Moje tělo mě přestalo poslouchat a svalila jsem se na zem. Slzy mi tekli proudem,  ale nebyli proto, že si mám vzít někoho, ale že mi takhle ublížila vlastní rodina a teď se kvůli mně i hádali.

Zezadu mě někdo pevně objal a já se schoulila do toho objetí. Hned jsem poznala, že je to Erik. Vzal mě do náruče a odvedl do jednoho z menších stanů. Otec s bratrem si toho všimli a tak se přestali na chvilku hádat a vyšli za námi.

Erik mě položil na dřevěnou postel. Matrace byla dosti tvrdá, ale zem na které jsem spala, když jsem byla s babičkou, byla tvrdší. A dokázala jsem si zvyknout na tu tvrdost a spát jako zabitá.

,,Jsi v pořádku?" Erikův ustaraný výraz mi dělal starosti. Miluji ho a než jsme se vůbec stačili nějak více seznámit, tak jsem byla zaslíbena králi černých vlků. Damienovi. ,,Nechte nás chvilku o samotě." otočila jsem se na ty dva a ti bez mrknutí oka zmizeli. Samozřejmě se zase začali hádat jako před tím. Pak jsem se zpátky otočila na Erika.,, Ano jsem v pořádku. Eriku. Já..."

,,Nic neříkej. Věděl jsem, že tě nebudu moci mít a stejně jsem se nechal unést city k tobě. Chtěl bych s tebou strávit více času, ale jak se zdá, čas je v našem případě velmi vzácný."
Bolelo mě co říkal. Ani nevím kde se to všechno ve mně vzalo, ale sedla jsem si a políbila Erika. Byl to dlouhý polibek plné lásky a jsem se dotáhla, chtěla jsem si lehnout zpět na postel, jak moc jsem byla vyčerpaná, ale Erik si mě přitáhl a políbil mě nazpátek. Byl to něžný polibek a jeho horké rty jsem cítila na těch svých. Cítila jsem, jak mi dával vášnivé a chtivé polibky, které byli asi i s posledním mužem, kterého jsem milovala.

Po chvilce jsme se odtáhli a Erik mě chytil za ruku. Propletli si prsty a dívali se na sebe jen mlčky bez jediného slova. Moje srdce bilo o závod a krev ve mně přímo hořela .

Kéž bych si nemusela brát toho Damiena.

Doufám, že se líbí poupravená verze příběhu.

Love you

Starry