Život Vlčí Princezny~

XIV.

Král celý rozzuřený odešel s královnou bok po boku do vedlejší místnosti. Tam se oba usadili do dřevěných křesel a královna se vzápětí rozbrečela.

,,Já oni nechci znova přijít. Ne teď, když se nám znovu vrátila." Král musel vstát a utišit svoji ženu. Je to jako by se nic nezměnilo a Annie tu nikdy nebyla. Jako by všechno bylo ztracené. Pevně svoji ženu objal jak jen mohl. I sám ucítil štiplavé slzy, které se draly na povrch.

,,Otče!" Vzápětí do pokoje vtrhl Karl celý rozzuřený. Otec si promnul oči, aby nebylo vidět, že se rozbrečel. ,,Kde je Ann? Co se jí stalo?" Karl jakož její bratr slíbil, že ji ochrání a nikdo ji nevezme. A slib, který dal, porušil.  ,,Otče! Kde je Annie?" Ten mu pouze podal papírek. ,,Přečti si to."

Z pohledu Karla:

Po přečtení zprávy jsem ho vší silou zmačkal ve své ruce a nikdo by si teď nedovolil na mě promluvit. Vzápětí se v místnosti objevil Erik celý rozzuřený a mířil přímo k otci.

,,Můj pane...Je to má chyba, že unesli princeznu. Prosím udělte mi trest, který je mi hoden." Erik a udělal chybu? To není možné. ,,Er-" 

,,Žádný trest ti neudělím, protože to tvá chyba vůbec není. Není to nikoho chyba. Byli chytřejší a dokázali přelstít i stráž tím, že se vydávali za služebnictvo. Ale mám pro tebe úkol. Musím s tebou a Karlem probrat plán." Pak něco pošeptal matce a ta se vydala pryč z místnosti.

,,Jak už víte, Eriku, černí unesli Annie a zanechali zprávu, že se o půlnoci mám s královnou dostavit k jezeru se dvěma strážci. Pokud zaznamenají, že  je nás více, tak popraví naši dceru přímo před očima" Otec se začal chvět, ale zachoval si kamennou tvář. Musel si udržet autoritu a neukazovat svoji slabost.

,,Ale bez větší podpory Vás nepustíme, vaše veličenstvo. Ne pokud nebudete mít alespoň tucet vojáků."

,,Ale je tu problém, že pokud jich bude více a oni to zjistí, tak Ann zabijí. Musíme to promyslet." Černý nemůžeme jen tak podcenit. Jsou chytřejší a na své straně mají tajnou zbraň, která jim dokáže vyzradit i plány, které věděli pouze 3 lidi.

,,Na to není čas!" Otec má nervy někde a je jen otázkou času kdy začne na nás řvát. Na jednu stranu cítím s ním, ale musíme si zachovat klidnou mysl a popřemýšlet o tom. Pak mě ale něco napadlo.

Z pohledu Annie:

Pomalu se probouzím a lehce si sedám. Rozhlížím se kolem sebe a jediný co vidím jsou dřevěné zdi, žádné okno a jedny malé dveře nebo spíše dvířka bez kliky.

'Ach jo. To jsem dopadla.' Hlava mě bolela a síla jako by mě opouštěla.

,,To není v plánu!" Za dvířky jsem zaslechla něčí hlas, jak na někoho mluví.  ,,A co není v plánu?" Sejdeme se s králem a jeho ženou, zabijeme je a poté zabijeme i tu jejich dceru." Trochu jsem se přiblížila, abych slyšela víc.

,,Ty víš, že -"

,,Co? Seru na nějaký rozkazy od šéfa. Až to tady skoncujeme, tak zabiju šéfa osobně. A pak se na jeho místo dostavím sám." Náhle hlasy utichly a byli slyšet pouze blížící se kroky.

Rychle jsem se odsunala do rohu a sledovala jestli někdo vejde. Dvířka se pomalu otevřela a v nich se objevila postava. V místnosti však byla tma a já nic neviděla krom černé postavy stojící přede mnou.

,,Už jsi vzhůru? Dobře." Přišel ke mně  a hrubě mě vzal za ruku.  ,,Vstávej. Je čas se naposledy vidět s rodinou." Jeho mužský hlas mi naháněl strach.

Muž si mě postavil a někdo druhý kdo vešel do místnosti mi zavázal oči šátkem. Cítila jsem strach. Ruce i nohy se mi chvěly. Chtěla jsem zůstat v té temné místnosti. Muž co mě držel pevně za ruku mi nedovolil stát na jednom místě. Tělo mě pálilo a já věděla, že se brzy znovu proměním. Snažila jsem se to potlačit a počkat až se dostanu ven.

Nakonec mě udeřil čerstvý vzduch a vítr, který si prohrával s mými vlasy.

,,Teď bude sranda." řekla jsem a proměnila se ve vlka. Proměna byla rychlejší a méně bolestnější než prvně a rychlostí větru jsem zmizela někam do neznáma.