Život Vlčí Princezny~

IX.

Celý odpoledne jsem si četla a snažila se zapomenout na to trapné vystoupení prince Jamese. 'Asi si myslí, že jsem se do něho zamilovala hned co jsem spatřila jeho "krásnou" tvář?' To měl smůlu. Za týden ho odmítnu a budu mít od něho pokoj. Jenže teď mě nejspíše bude otravovat, flirtovat se mnou, dvořit se mi a podobně. Jak bych se velmi moc chtěla vyhnout tomu tupci. A nebo neznat takovýto život a být zase obyčejná vesničanka.

,,Mohu dále?" Za dveřmi zaslechnu známí hlas. Položila jsem knihu a spěchala ke dveřím. Za nimi se zjevil bratr s úsměvem od ucha k uchu a za ním stáli dvě dívky v obyčejných bílých šatech dlouhé tak nad kolena.

,,To jsou tvé služebné. Připraví tě každý den na snídani, oběd, večeři, na plesy, různé akce, do jezdeckého úboru, upraví ti vždy šaty, namalují tě a... Asi tě to moc nezajímá v tuhle chvíli,co?"

,,Bohužel. To mě ale tolik netrápí jako to, že mě princ James vrazil do pokoje a požádal mě o ruku. Jak já bych ho teď radši ani neviděla." Přešla jsem ke stolku a zvedla knihu do ruky, abych ji mohla uklidit, ale Karlova ruka mě chytla za loket a tím tak upoutal moji pozornost. 

Docela jsem se lekla jeho očí, které svítili hněvem, který se v nich ukrýval. ,,To nesmí! Snad jsi ho odmítla sestři? Nebo mu dala najevo, že ho nechceš?" 

,,Mám takový plán...Pověděla jsem mu, že mu dám ode dneška za týden odpověď. Mezitím si ho trochu vychutnám. A neboj se. O takové zjevení nemám zájem." 

,,Se nezdáš Annie. A věřím ti. Ale slib mi, že kdyby ti už lezl krkem, tak jsem tu pro tebe." Pevně mě objal a pak zmizel za dveře. ,,Počkám tady dokud tě dívky nepřevléknou na večeři a pak tě doprovodím do jídelního sálu." Musím se usmát, protože brácha je velmi legrační. A to ho znám necelý jeden den. 

,,Má paní. Můžeme začít?" Dívka drobného vzrůstu čekala na moji odpověď. 'Jak dlouho asi čekají dokud jim někdo nedá rozkazy?' No to je fuk. ,,Jistě. Můžeme začít."

Posadila jsem se ke svému toaletnímu stolku a dívky mezitím otevřely skříň s několikatery šaty. Nejvíce se mi zalíbily ty modré jako laguna s bílými kamínky jako ozdoba v pase. Vypadaly jako ranní Rosa na trávě. Pomohly mi se do nich obléknout a následně mi začaly upravovat vlasy a nanesly lehkou vrstvu makeupu. Vlasy mi upletly do copu že čtyř pramenů, ofinu mi spojily modrou sponou a nakonec nasadil korunku bílou, jako sníh. Nanesly mi bílý pudr, nanesly modré stíny, řasenku a světle růžovou rtěnku nakonec.

,,Tohle, že jsem já?" Vůbec sem se v zrcadle nepoznala. Jako bych byla jiný člověk. ,,Děkuji. Jste velmi šikovné." Dívky se lehce začervenaly, ale pak čekaly co podniku jako dalšího. A já se rozhodla vyjít na chodbu, kde už v obleku stál Karl. Ten však neřekl ani slovo. Jen na mě upíral své zelené oči, jako, bych byla strašidlo.

,,Co? Jsi nikdy neviděl mladou a krásnou dívku v šatech a s makeupem?" Cítila jsem, jak mi tváře začaly hořet. Určitě jsem se červenala. Bratr se však jenom usmál jako malé dítě a nastavil mi své rámě. ,,To, jsem viděl, ale jsi krásnější než jsem si myslel." Nechala jsem svoji ruku proplést s tou jeho a pomalým krokem se vydali k jídelně. Tam na nás už čekala matka s otcem. A taky i princ James.

Sál byl poměrně velký. Zleva ode mě byla velká okna s možností vyjít na balkon, napravo zase visely obrazy bývalých králů a královen. Uprostřed místnosti stál dlouhý stůl a na jednom konci seděl otec a na druhým matka. A na stole pak byli postavený zlaté svícne.

,,Dcerunko. Ty sedíš zde po mé levici hned první židli." Matka se usmála a Karl mě dovedl k židli, usadil mě a pak si sám sedl na stejnou stranu od otce. James seděl na opačné straně stolu tedy naproti bratru.  Židlí tu však bylo pro 30 lidí, takže docela dlouhý stůl. Stůl byl vyroben z tmavého dřeva, který roste pouze v horách a nikde jinde. Trochu mě babička zaučila o přírodě a vlastně o všem co ona sama věděla. A věřte, ta snad věděla všechno.

,,Noste na stůl!" křikl otec a tak začala moje první večeře s rodinou.