Život Vlčí Princezny~

XVII.

Brzy ráno jsem se vydal se svým oddílem k místu určení. Netrvalo ani hodinu a už jsme stáli před nejhorším místem na zemi. Ve vzduchu jsem ucítil pach Annie a to mi vnuklo naději.

,,Pane rozkazy?" Jeden z mladších vojáků vypadal dost nervózně. Vlastně to všichni. Nikdo tu nechtěl trávit ani minutu. ,,Máme tu počkat na oddíl prince Karla, který dorazí až druhý den. Mezitím udělejte menší tábořiště a postavte velký stan. Budeme všichni pohromadě." Já vím, že tu nechtějí být, ale jde o život princezny. A porušení takového rozkazu znamená o hlavu kratší. Jindy to neplatí, ale teď je to jiný.

Damien:

Oddíl krále se vydal na místo určení a mě se tím vnukl skvělý nápad.

,,Alvine!" Přiběhl ke mně bojovník po zuby ozbrojený. Je to můj nejvěrnější a nejsilnější bojovník.,, Vydám se za princeznou sám. Kdyby se po mně sháněli, pověz jim,  že jsem se neodkladně musel vrátit na hrad."

,,Jak si přejete pane."

Vydávám se kousek dál od všech a proměňuji se ve vlka. Rychlostí blesku zvětřím pach princezny a vydávám se směrem k horám. 'Vydržte princezno.'

Annie:

Někdo mě stále sledoval a mně ubývaly síly. Rozhlížel jsem se po nějaké jeskyni či krytém místě před větrem. Jedno místo se mi vzápětí zjevilo. Malé údolí s krásně barevnými stromy jak na podzim. V dálce bylpak vidět vodopád, ale voda nebyla modrá, ale fialová. Nevím, jak  to bylo možné, ale pít ji nebudu.

Sešla jsem na okraj údolí a uvelebila se pod jedním velkým stromem s oranžovým listím. Barva byla tak čistá, že vás z ní bolel zrak, když se na ní déle zadíváte.

,,Princezno?" Někdo mě volá. ,,Princezno." Známí hlas,  který jsem už někde slyšela. Podívala jsem se kolem sebe, ale nikdo nikde nebyl. 'Asi se ti to jenom zdá.' řekla jsem si v hlavě a na chvilku zavřela oči.

***

Šla jsem temnou jeskyní stále hlouběji než jsem dorazila k malému zelenému světélku. Zadívala jsem se pořádně, ale světlo bylo tak silné  že jsem neviděla co to tolik vyzařuje. Levou dlaní jsem si zakrývala oči. A pak světlo zhaslo. Podívala jsem se kolem sebe, když se kolem dokola malého prostoru zjevilo šest zelených plamínků zasazených v malých puklinách.

,,Princezno." Přede mnou se zjevil černý vlk s bílým srdcem na čele. ,,Jste má vyvolená."

Křup.

Rychle jsem se probudila a dívála se kolem sebe kdo udělal ten zvuk. A div ne, přede mnou stál černý vlk s bílým srdcem na čele.

,,Jsem rád, že jsem vás našel." Z vlka se stal velmi pohledný muž. Ale měl na sobě oblečení a nebyl nahý jako já. ,,Jmenuji se Damien. Jsem vůdce černých vlků a společně s Vaším otcem Vás všude hledáme." A nejen pohledný, ale i krásný hlas mi dělal husinu na zádech.

Pak se ale vzpamatovávám a rychle si stoupám. Bohužel se mi zamotala hlava a znovu se sunu na zem. Někdo mě však zastavil před pádem na zem. Bylo to ten pohledný krasavec, který byl teď těsně blízko mého obličeje. Nakonec se vzpamatoval on a pomalu mě zvedl společně s ním.

,,Děkuji." Stavím se krok dozadu a ukláním se.,, Je mi ctí vás poznat. Jmenuji se Annie a jsem princezna bílých vlků." On se též klaní. ,,I mně je ctí, princezno Annie. Já jsem Damien. Princ... Vlastně už král černých vlků."

Asi pět minut jsme na sebe jenom koukali než nás vyrušila přítomnost třetí osoby.

,,Běž od ní dál!"