Život Vlčí Princezny~

XX.

Asi jsem usnula po tom všem. Sedla jsem si a hned si všimla, že nejsem ve stanu, ale ve své komnatě.'Tvá láska tě asi odvedla.' Řekl hlásek v mé hlavě a já cítila, jak se mi hrnula červeň do tváří. V tu chvíli si vzpomněla na to, jak jsem se s Erikem líbala. Rychle si hlavu pokládám do peřiny a z plných plic vypouštím svůj hlas. Když se konečně uklidnuji, vlezla jsem do koupelny. Odraz v zrcadle mě vyděsil. ,,Vypadám strašně." Zasmála se nad tím, jak jsem vypadala. Celý obličej byl hnědý od bahna, ve vlasech  jehličí a o rukou a nohou nemluvě. 

,,Má paní?" Za mými zády se zjevily mé komorné. ,,Angel a Layna. Jsem ráda, že vás zase vidím." Přišla jsem k nim a krátce je obejmula. ,,Nebojte se. Tady se nikdo nikdy nic nedoví." Dívky se usmály a hned se vydaly připravit mi koupel. Angel mi pomohla vytahat jehličí co se zamotalo do vlasů a Layna mezitím přidávala pěnu do koupele. Vůně šeříku se linula celou komnatou. 

Po koupeli jsem si s dívkami sedla a smály se všemu co jsme si řekly. I to, jak princ James byl povolán svým otcem. Podle všeho vyjednával bez jeho svolení. ,,A Angel zítra bych tě poprosila o snídani na pokoj. Potřebuji si trochu odpočinout a něco si zjistit." ,,Jistě princezno." Pak dívky odešly na kutě a já se posadila na balkón, kde jsem sledovala světla města a hvězdy na noční obloze. Nejvíce mě zaujal měsíc. Byl skoro v úplňku a už tak z něj vyzařovala silná energie. Hřejivá a příjemná, která se vryla do mé kůže. Svaly povolily a já se konečně pořádně nadechla.

Po chvilce sledování hvězd jsem se chystala odejít zpět do komnaty a jít spát, když jsem uslyšela krásný zpěv mladého muže.

Ó ty krásko sněhová,

Má vlčí princezno,

Nechť tvé srdce bije jen pro to moje.

Jsi mým srdcem i mým snem,

Tak pojď ke mně princezno měsíce.

Ala ta síva le jen tu háma.

Ite se vila Leita ó leita.

Sí na meo talu vera,

Ito fer nahi sep.

Tera ví  fo van té.

První části písničky jsem rozumněla, ale té druhé ani slovo. jako by jí zpíval stále dokola, ale ve dvou jazycích. Kdo to asi zpíval? Že by Erik? Ne. Erik to nebyl. Ten neměl takový jemný hlas. Podívala jsem se pod balkón a zahlédla mladého muže s černými vlasy a hnědými oči, které sledovaly můj balkón. Když mě však spatřil, změnil se ve vlka a utekl pryč. 

Damien.

Ráno jsem se probudila a ucítila krásnou vůni bylinek. ,,Dobré ráno." Tenhle hlas už patřil jedné osobě, kterou mám moc ráda. ,,Dobré ráno, Eriku." Usmála jsem se na něho a posadila se. Vlasy mi spadaly do obličeje, takže jsem určitě v tu chvíli vypadala jako blbec. Erik se samozřejmě začal smát a přešel ke mně. ,,Ty umíš člověka pěkně pobavit." Přisedl si ke mně a dal mi vlasy za ucho a při tom se něžně dotkl mé tváře. Uchytila jsem jeho ruku a položila si hlavu do jeho dlaně. Bylo tak příjemné cítit jeho teplo. On si mě vzal do jeho teplého objetí, kde jsem se cítila v bezpečí. ,,Vyspala jsi se dobře?" odpověděla jsem mu jemným polibkem. On mi ho oplatil a znovu si mě stáhl do objetí. Dal mi pusu do vlasů a pak se zvedl. ,,Děje se něco?" Přijde mi, že ho něco trápilo. A bál se mi to říci. Už včera u toho jezera byl, jako by ho něco zranilo.

,,Damien přijede pozítří na ples, který se koná na zasnoubení tebe s ním." Jeho oči byli plné bolesti a smutku. Věděl však, že to jednou přijde. Sice jsem ani já nečekala, že tak brzy, ale přišlo to. A nevím, jak Damiena budu moci milovat a zároveň mít Erika v srdci. Ale musím se podvolit rozhodnutí mého otce a krále našeho rodu.

,,Oba jsme to věděli. Ale jak si ho mohu vzít a při tom milovat tebe?" Neposedné slzy se vydraly na povrch a já si je otřela. Ale slzy nepřestaly téct. Erik mě znovu objal a já brečela jako malá holka. Slzy tekly a já nevěděla co mám dělat. ,,Já nechci. Miluji tě a chci být s tebou. Tohle není správné." ,,Šššš. Já to zvládnu. Ale ty si ho musíš vzít. Už kvůli tomu, že by byla válka a to nechceš, že?" Znovu se postavil, ale tentokrát mě dlouze políbil. I jemu ukápla slza. Ještě mi popřál hezké ráno a odešel na trénink nových uchazečů o místo v elitní jednotce.

Budu vůbec milovat Damiena jako svého muže? 

,,Neruším?" Ze smutku mě vyrušil mužský hlas ozývající se z balkónu. 

,,Vy?"