Život Vlčí Princezny~

VII.

,,Slyšel jsem takové...drby po hradě. Prý se vrátila Vaše ztracená princezna. Je to pravda?" Jak jen se mohl dozvědět, že se Annie vrátila zpět k nám? A kdo to pověděl všem po celém hradě? Chtěl jsem tomu namyšlenému princi něco říci, ale otec mě předběhl.

,,Ne. Je to pouze vzdálená příbuzná. Naše dcera je nejspíše...Však vy víte princi. Už jsme s královnou ztratili naději na její návrat. A teď nás omluvte." Rodiče zmizeli za dveře kde se nacházela Annie a já tak zůstal s Jamesem osamotě. 

,,Princi Jamesi. Někdy by jste neměl věřit všemu co se po hradě povídá. Ne vždy to může být pravda." Pomalu jsem se vydal ke dveřím za rodiči, ale James ještě něco řekl. To jsem mu však nerozuměl a zmizel z jeho blízkosti.

Pohled Annie:

Rodiče se vrátili, ale Karl tam ještě chvilku zůstal. Nejspíše něco řešil s tím princem.

,,Jaké máš jméno?" Z myšlenek mě vytrhl otec, který se znova usmíval. ,,Annie. Tak mě pojmenovala moje babička, tak jsem jí říkávala, z vesnice nedaleko odsud. Je náčelnicí a nejvyšší z mudrců. Lidé si jí váží za její dobré a laskavé srdce, které má." Srdce mě stále bolelo při vzpomínce na ni, ale rána, která byla větší než tohle se velmi rychle hojila a babička mi zase tolik nechyběla. Ne v tuto chvíli.

,,Dcerunko naše. Nikdy jsme nečekali, že by jsi se k nám vrátila." Ze dveří se zrovna vracel Karl a nevypadal nadšeně. Chtěla jsem se ho zeptat, co mu zkazilo náladu, ale radši jsem mlčela a neptala se.

,,Otče, matko. Mohu zavést Annie do její komnaty? Jenže je tu ten problém s tím princem....Však víte." Otec hned věděl oč jde a chvilku se zamyslel než odpověděl na bratrovu připomínku. ,,To je pravda. Princi Jamesi jsme namluvili, že jsi naše příbuzná. Lhali jsme, protože by jsi tě chtěl vzít a zmo-"

,,Takže ty drby jsou pravdivé." My o vlku a vlk za dveřmi. Z poza rohu se zjevil princ ne moc pohledný a nasadil ten nejarogantnější úsměv co kdy mohl. ,,Chápu Vaše "důvody", ale lhát jste mi vážně nemuseli." Otec se snažil krotit, aby mu nevrazil. Stejně na tom byl i Karl, ale ten se chystal spíše pro případ nouze zastavit tátu před pohromou. A matka se postavila vedle mě, aby mě před ním ochránila. ,,Jmenuji se princ James, princezno...Jaké je Vaše ctěné jméno, mohu-li se zeptat?" Už na pohled vypadal hrozně staře.

,,Mé jméno Vám povím až se lépe poznáme. Své jméno neříkám všem. Jen těm, kterým mohu věřit, že mým jménem nepošpiní rod mé rodiny a nebo mě samotnou." Oplatila jsem mu falešný úsměv a vydala se rychlou chůzí pryč od toho...toho hnusného a namyšleného spratka. Ani se mi nezdál, že by byl dobrý. A dokázala jsem s ním mluvit, jako vysoce postavená osoba.

Mám možnost cítit auru kolem lidí a jeho byla celá černá, jako Patrika, když se změnil ve vlka. To bylo poprvé, co jsem však cítila tolik špatné energie. Možná by to se mnou i seklo, být s princem déle.  ,,Annie!?" Za mnou mě volala matka, která se mě snažila doběhnout. ,,Já vím, že ještě nevíš nic o našem dvoře...Ale dobře jsi odpálkovala prince Jamese. Je vidět že jsi naše krev. Jsi celá po tátovi." Její úsměv mě uklidňuje. Je tak hřejivý už na pohled. Je mé matky, která byla smutná celých šestnáct let kvůli mně.

,,Tak pojď. Zavedu tě do tvé komnaty místo tvého bratra." Chytla mě za ruku a už jsme se vydali dlouhými chodbami k mé komnatě. Matka se zastavila před jedním z mnoha pokojů a otevřela velké dveře.

,,Tak a jsme tady."