Život Vlčí Princezny~

XXII.

Nastal den bálu. Král Damien už dorazil i se svatebním darem, který mi chtěl dáti až po oznámení našeho zasnoubení. Co pro mě asi měl?

Zahleděla jsem se na své dívky, které mi zrovna urovnávaly šaty na ten bál, které si večer obléknu. Byly celé modré. Odspodu byly tmavě modré a postupně až nahoru světlaly do té nejsvětlejší modré co kdy existovala. Šaty jsou úzké. Rukávy neměly a místo nich budu mít krajkové bílé rukavice dlouhé až po loket a sukně se dole rozšiřovala. Na ní byla pak průhledná látka s perlami a diamanty. Nevím zda byly pravé, ale podle všeho by měli mít vysokou hodnotu. V pase  pak měli šaty krajkový vzor a též i na hrudi, kde šaty končily. Tam byla bílá krajková látka, která se dávala z generace na generaci na první šaty na bál.

,,Princezno, budete chtít vlasy do drdolu nebo do copu?" Jsem tak okouzlená šaty, že jsem ani nevěděla co mám odpovědět. ,,To nechám na vás." Usmála jsem se na dívky a sedla si ke stolku s lehkou snídaní. Ovoce, čerstvé pečivo, které bylo ještě teplé a kozí sýr, který mám ráda. Po snídani jsem si pak nechala uplést cop a vzala si společenské zelené šaty, jako každé jiné. Nazula si střevíce se stejnou barvou a vyšla se podívat na přípravy sálu.

,,Jsi nedočkavá?"  Těsně před sálem mě zastavil otec, který byl zahalen mnoha rádci a kuchaři. Pak je na chvilku odehnal a vydal se ke mně. ,,Ne. Pouze nervozní. Nikdy jsem na žádném bálu nebyla." Vytvářím lehký úsměv, ale na otce se však nedívám a místo toho jsem sledovala kolik těch sluhů tady probíhalo sem a tam, aby vše bylo dokonalé. ,,Taky jsem byl jako ty. Bál jsem se sňatku s tvojí matkou. Když jsem ji však prvně spatřil, byl jsem přímo okouzlen její krásou." Pak se na chvilku odmlčel a zase spustil. ,,Ale věřím, že i ty budeš milovat krále Damiena. Já vím, že jsme to udělali bez tvého souhlasu, ale" vzal mě kolem ramen a podíval se mi přímo do očí. ,,ale je to pro dobro nás všech. A věřím, že s ním budeš šťastná." usmál se a znovu se šel věnovat chaosu kvůli bálu.

A kam se schovat, když je moc lidí na mnoha místech? Do lesa. Z komnaty jsem si vzala věci na převlečení a vydala se na kraj lesa. Tam jsem se proměnila, vzala si do tlamy vak s oblečením a rozeběhla se k jezeru. Kam jinam než tam, kde to všechno začalo? 

Běžela jsem lesem a užívala si tu svobodu. Tu volnost. Všechny barvy byli jasnější. Příroda mě přímo volala. A pak jsem zahlédla jezero a jeho třpytící se hladinu jako diamant. Sedla jsem si na okraj jezera a proměnila se zase do lidské podoby. Vlezla jsem si do jezera a užívala si jeho chlad. Chlad jezera, který mi nevadil. Avšak zaslechla jsem hlasy. Byla jsem docela daleko od břehu s oblečením. Nakonec jsem ale zůstala na místě a sledovala odkud šli ty neznámé hlasy.

,,Víš, že se má dneska konat bál?" Z lesa vyšli tři muži. Měli otrhané oblečení, za opasky meče a jeden měl i pistoli. Starou, ale určitě ještě funkční. ,,Jo vím. Ale řeknu ti, že ta princezna je..." ,, Co je?" Když se i zbylí dva podívali kam hledí ten největší z nich, tak se přímo začali smát.

,,Ale, ale. Samotná dívka. Nahá a oblečení má přímo u nás." Řekl ten jeden z nich a vzal můj vak s oblečením. ,,Vraťte ho zpátky na místo kde ležel!!" Okřikla jsem je, ale oni se začali smát. ,,A co když to neudělám?" Ten největší měl zrzavé vlasy a jizvu vedoucí přes levé oko, takže je na něj slepý. A teď jsem byla v maléru. Pokud mě uvidí nahou, tak.. A pak mě něco napadlo. ,,A co kdybych vylezla a trochu si s vámi pohrála?" 'Co to říkám? Panebože.' ,,To by jsi nám udělala radost." Pomalu jsem plavala ke břehu, ale ještě se těsně před dosažením pevniny zastavila. ,,Ale nejdříve se obléknu. A pak mě klidně budete moci svléknout a užít si více napětí." usmála jsem se a čekala jejich odpověď. ,, Asi těžko, princezno." Sakra! ,,Máte jako jediná zelené oči jako nikdo jiný. Je jasný, že jste princezna." Zrzoun vytáhl svoji pistoli a zamířil s ní na mě. ,,A teď půjdeš ven a uděláš co ti řekneme my."

Sakra. Do čeho jsem se to namočila...