Život Vlčí Princezny~

VI.

Královna mě propalovala svýma zelenýma očima a nejspíše mě měla za cizinku nevhodnou pro jejího syna. ,,Že by jsi...?" Z ničeho nic uchopila moji hlavu do svých dlaní a soustředila se na mé oči. Mlčky jsme stáli na jednom místě a já se cítila dost trapně. Ani jsem nevěděla, co bude následovat.

,,Moje...moje dceruška." pověděla z ničeho nic do toho ticha a pevně mě objala. Mé rameno vlhlo od slz radosti a smutku mé matky. Objetí jsem opětovala a rozbrečela se s ní. Konečně jsem poznala svoji pravou rodinu. Po šestnácti letech ji mám před sebou. Karl objal mě i matku a chvíli jsme jen tak stáli a objímali se. Až do příchodu nejmocnějšího člověka v království. Samotného krále.

,,Sleduji, jak se tu všichni objímáte bez mé přítomnosti." U trůnu stála postarší mužská postava asi ve věku čtyřiceti let. Měl krátký plnovous, hnědé vlasy s několika šedými pramínky a lehce opálenou pleť. Na sobě měl čistě bílou košili zastrčenou v černých kalhotech. Přes ramena mu visel královský plášť v rudé barvě a s bílou kožešinou u krku.

Král se usmíval jako malé dítě a oči se mu leskli slzami. Ty však neztékaly jako mé matce. Král...tedy můj otec přistoupil ke mně. Nejdříve mě objal lehce, jako bych se měla každou chvíli rozpadnout, ale nakonec své objetí zesílil jako pravý otec svoji dceru.

,,Dcerunko moje. Tolik let uteklo bez jediné stopy po tobě. Karl se tě vydal hledat a bez úspěchu. Ale tedsi tu." Je zvláštní brečet, jako malé dítě, ale v tuhle chvíli mi to bylo jedno. Hlavně, že jsem nalezla svoji ztracenou rodinu, která byla pro mě celou dobu mrtvá. Ale teď žije. A mé přání se splnilo.

,,Princ James z Růžového království!" Sluha vyhlásil jméno jakého si muže a král...tedy otec s matkou si utřeli slzy a usedli na trůn. Karl vzal ve spěchu moji ruku a schoval mě za další, jiné dveře. ,,Tady počkej sestřičko. Princ James touží už nějaký ten čas po našem trůnu a kdyby zjistil, že jsi naživu, chtěl by tě za ženu a to by jsi nechtěla, že?"

,,Ne. To bych nechtěla." V tak mladém věku se nechci vdávat. Karl se usmál a než se vydal do sálu za rodiči, dal mi rychlou pusu do vlasů. A pak zmizel za silnými dveřmi dělící tuto chodbu a trůní sál. Vyčerpáním jsem vyhledala malé křeslo a vyčerpaně si do něho sedla.

Pohled Karla:

Dal jsem pusu své sestře do vlasů a vydal se k otci a matce. Prošel jsem kolem prince aniž bych se na něho jen trochu podíval a ujmul se tak místa vedle otce. Ten však nevypadal moc nadšeně z návštěvy prince.

,,Vítejte, princi Jamesi. Co Vás k nám přivádí?" Vykouzlil jsem falešný úsměv a v hlavě proklínal to jedno jediné jméno.

,,Jako vždy, princi Karle, mě přivádí nabídka, kterou Vám kdysi navrhl můj otec. A já, jako jeho syn, pokračuji ve stopách svého otce. Po té, co princezna byla ztracena, jste dost trpěli útokem černých vlků a ti teď z jihu plánují další útok." Kdyby jsi jen věděl, jak to je doopravdy s Annie. ,,A snad tedy chápete, že moje...nabídka je v této chvíli Vaší jedinou spásou."

,,Jaké je tvé rozhodnutí, otče?" Otec vypadal, že každou chvíli bouchne a řekne něco, čeho jako král v budoucnu bude litovat. Ale princ James by si to zasloužil. Pořádně seřvat a být potupen.

Ani to není fešák. Má nakrátko střižené vlasy v zrzavé barvě nažloutlé zuby, v obličeji vypadal na padesát než na dvacet let. A ke všemu z jednoho boje získal velkou jizvu přes celou levou tvář. Jedineplis pro prince byl vkus na oblečení. Bílá košile z pravé bavlny, černé kalhoty z pravé kůže černého vlka, kterého kdysi zabil, a černé vysoké boty na nízkém klínu.

,,Princi. Dávám Vám slovo, že ode dneška za týden se dozvíte odpověď na Vaši nabídku. Ale mezitím buďte našim hostem a chovejte se jako doma. Kómatu budete mít připravenou v levém křídle pro hosty." Tím skončila debata a otec s matkou, bok po boku, odešli za Annie.

Jenže než stihli zmizet ze sálu, princ James jim před odchodem za sestrou pověděl něco, co zaskočilo nás všechny.