Život Vlčí Princezny~

XXIII.

V zápětí přiběhli dva vlci. Damien a Karl. Než však stihli něco udělat, přišel výstřel.

,,Neeeeeeeee!" Rychle jsem přiběhla k tělu co plavalo na hladině jezera. Krev byla kolem, ale to jsem v tu chvíli neřešila. Moje myšlenky byli u toho zraněného. 

Damien mezitím napadl zrzouna a zakousl se mu do ruky. Odhodil ho kus daleko a pak ho odehnal. Poté se s bratrem změnili a přiběhli ke mně. Společně jsme vytáhli nehybné tělo.

,,Prosím buď naživu. Neumírej." Slzy mi tekli proudem. Někdo přes mě hodil plášť, ale to jsem tolik nevnímala, jako muže přede mnou. 

,,Eriku! Prosím. Promluv na mě!" Tohle bylo jako noční můra. To nemohla být pravda. ,,Eriku!" Nehýbal se. Někdo mě zezadu vzal za ramena a já se okamžitě schovala do jeho objetí. Brečela jsem jako malá holka, i když jsem nevěděla kdo to je. A pak jsem ucítila vůni lesa z údolí kde jsem se poprvé setkala s...Damienem. Podívala jsem se na něho a on mě se smutným výrazem utěšoval. Znovu jsem se opřela o jeho hruď a brečela.

,,Jak je na tom?" Zeptal se Damien a pak dlouze vydechl. Je mrtvý. Určitě je mrtvý.

,,Sestři. Půjdeme na hrad. Prosím princi. Odveďte ji do její komnaty." ,,Jistě. Udělám cokoli." Vzal mě do náruče a vedl mě k hradu. 

Karl:

Když jsem viděl, jak ten zrzavý chlap zamířil na Ann, mě donutilo vystartovat. Ale výstřel přišel dříve než jsem stačil ho srazit k zemi. A pak jsem uslyšel Ann křičet.

,,Neeeeeee!!" Na vodě plavalo něčí tělo a já hned věděl podle čichu kdo to byl. Damien se mezitím zakousl tomu hajzlovi do ruky a pak ho odehnal pryč. Poté jsme se přeměnili a pomohli vytáhnout tělo. Ann brečela jako malá. Vím, že Erika milovala, ale tohle zrovna v den bálu jí zničilo. Brečela a princ Damien ji schoval do jeho pláště. Pak se sestřička rozbrečela a schovala se do jeho náruče a já se snažil najít puls. 'Eriku, žij. Annie je tu, aby jste byli spolu.No tak! ' Ale nenahmatal jsem ho. Stále krvácel a jeho tělo bledlo. ,,Jak je na tom? Zeptal se po chvilce ticha Damien. Pouze jsem zavrtěl hlavou. 

,,Sestři. Půjdeme na hrad. Prosím pane. Odveďte ji do její komnaty." ,,Jistě. Udělám cokoliv." Vzal Ann do náruče a odvedl ji pryč. Já vzal tělo Erika a odvedl ho k doktorovi, aby ho prohlásil za mrtvého a připravil tělo na pohřeb.

,,Děkuji doktore." Odešel jsem do své komnaty a zamkl dveře. Slzy mi začaly téct a já vší silou uhodil do zdi vedle dveří. Svalil jsem se na zem a brečel jako malý kluk. 

Sbohem Eriku. 

Annie:

Král Damien mě odvedl do komnaty a položil do postele. Přikryl mě, aby neviděl mé nahé tělo. Chtěl odejít, ale já ho chytila za ruku. ,,Prosím. Zůstanete tu se mnou chvilku?" Ani neváhal. ,,Jistě. Pro vás všechno princezno." Sednul si na postel a sledoval, jak pomalu usínám. ,,Doufám, že nezaspím ten bál." Musím zavést rozhovor. Jinak bych musela myslet na Erika. A to teď nechci. Na smutek bude čas. A i tak se mi slzy zase řinuly po tváři. Damien mě vzal do své náruče a utěšoval mě. Proč zrovna dnes? A proč Erik? Brečela jsem jako malá. A bylo mi to jedno. Hlavně ten smutek jsem musela ze sebe dostat.

Damien:

Položil jsem princeznu do postele a chystal se k odchodu, když v tom mě zastavila. ,,Prosím. Zůstanete tu se mnou chvilku?" Její oči mě přímo žádali o mou přítomnost. 'Nemohu ji přeci nechat samotnou.' ,,Jistě. Pro vás všechno princezno." Sedl jsem si k ní na postel a sledoval, jak bojuje s vnitřními pocity. Pak se z ničeho nic zase rozbrečela a já ji vzal do své náruče. Utěšoval jsem ji. Snažil se jí naznačit, že u mě byla v bezpečí. 

Po chvilce vyčerpání mi usnula v náručí a v tom do komnaty vešli dvě malé dívky. ,,O...Omlouváme se!" Chtěly odejít, ale já je zastavil. ,,Počkejte slečny. Prosím, připravte včas princeznu na bál. A hlavně s ní nemluvte o Erikovi." Vyprávěl jsem, co se stalo a dívky souhlasily, že o něm nepromluví ani slůvko. Pak jsem šel k sobě a zastavil se před oblekem na bál. 'Kéž by se nic takového nestalo. Možná by mě i odmítla a mohla být s Erikem.' Vím, že měli k sobě velmi blízko a čekal jsem, že se svatba nebude konat. Ovšem to jsem se spletl. Stačila jedna zápletka a stane se toho tolik. Nakonec se rozhoduji a dávám si slib. Až budu s princeznou jako ve svazku manželském, tak ji nikdy nerozbrečím, nikdy jí neublížím a vždy ji ochráním. A tak to bude. Se mnou bude v bezpečí. 

Annie:

Probouzím se celá vyčerpaná. Dívky mě vzbudily hodinu před zahájením bálu. Dala jsem si rychlou koupel, dívky mě oblékly do šatů, nalíčily k nepoznání (ale slušelo mi to) a vlasy mi upletly do nízkého drdolu s pár pramínky vlasů volně spadanými. Vypadala jsem jako pravá princezna. 

'Nebreč mé dítě. Smutek tě brzy přejde. Jiné štěstí čeká tě. Na to nezapomeň dívko měsíce a bílá vlčice.' Hlas v mé hlavě byl milí a já věděla, že patřil Luně. Dívce z měsíce. Poděkovala jsem nazpátek, i když jsem nevěděla zda-li mě slyšela a v pravý čas jsem vyšla na chodbu. Karl tam už čekal v krásném černém obleku s bílou košilí a modrým motýlkem. Jako krasavec. Jeho pohled na mně spočinul a vypadal, jako by neměl slov. 

,,Copak? Překvapen?" musela jsem se usmát a Karl se na to usmál taky. ,,Velmi ti to sluší sestřičko." Nastavil mi ruku a já ji přijala. Pak mě odvedl před velké dveře za kterými se konal bál. Otec s matkou akorát vcházeli, když vyhlásili jejich jméno. 

,,Připravená?" Celým tělem mi projela husina. Jak na mě budou lidé reagovat? A co když se jim nebudu líbit? 'Klid mé dítě. Ničeho se nestrachuj. Všechno bude v pořádku' Luna mě uměla uklidnit.

,,Princezna Annie Li ten Rozmanová. Princezna království bílých vlků!" Po vyslovení mého jména jsem vešla do své budoucnosti s Damienem...

Ahoj. Je tu konec prvního dílu. Já vím. Ten konec s Erikem je nečekaný a spousta z vás mě zabije... Ale je to součástí mého plánu. V další kapitole 'PODĚKOVÁNÍ' se dozvíte více.

Chci ještě poděkovat všem za podporu, kterou jste mi dali a doufám, že mě budete podporovat i nadále.

Vaše Starry