AMETYST z Attilanu (Avengers, Spiderman FF)

4. Oblečení

Další den jsem se probudila asi v 6 ráno. Nová postel, musím si ještě zvyknout. Vstala jsem a ze svého jediného pyžama jsem se převlékla do mé obvykle laboratorní uniformy a tedy do bílého trička a bílých kraťasu. A šla jsem směr kuchyně. Amy už byla dávno vzhůru, je totiž astrofyzička a do práce vstává poměrně brzy, alespoň tohle mi říkal Adam, když mi o ní vyprávěl v laboratoři. Ale dnes Amy nejde do práce, asi vstala jen díky síle zvyku.

V kuchyni to krásně vonělo...

Amy: Dobré ráno.

... řekla s úsměvem na tváři, byla úplně vyspala a nadšená.

Ametyst: Dobré..

... řekla jsem unaveně a rozespale.

Amy: Sedej, vajíčka se nesou. To co máš na sobě?

Ametyst: Tričko a kraťasy?

Amy: Holka...

... vůbec nechápu, co se jí nelíbí na bílé barvě...

Amy: Až se nasnídáš, dám ti nějaké své oblečení a půjdeme ti koupit něco hezkého. Ale teď jez.

Ametyst: Dobře

... z filmů mi přijde nakupování strašně nudné. Ale Amy vypadá, že se na to nakupování těší.

Tak dobré vajíčka jsem nikdy neměla. Potom, co jsem dojedla, přesunuli jsme se s Amy k jejímu šatníku. V životě jsem neviděla více oblečení, sice Amy říká, že toho není moc, ale stejně se mi to nějak nezdá.

Amy: hm... tak, co třeba černé rifle, těmi nikdy nic nezkazíš. Tady mám jedny, co jsou mi menší, ty ti určitě padnou.

Ametyst: Díky.

Amy: Tvé bílé tričko si můžeš nechat a tady máš černou koženou bundu.

... podala mi tu bundu, následovně i kabelku a boty na podpatku. Šla jsem do svého pokoje a snažila se obléknout. Zjistit jak funguje opasek mi dalo zabrat, ale zvládla jsem to. Jsem na sebe pyšná, i když to byla asi primitivní věc. Ale opasek nebyl to peklo, co na mě čekalo. PODPATKY!! Kdo tohle vymyslel? Obula jsem si je úplně v pohodě, ale svým prvním krokem jsem vzbudila celý panelák. Raná mého pádu byla obrovská. Vstala jsem a do mého pokoje přibíhá Adam v trenkách...

Adam: Co se děje?!

... Naše pohledy se střetli. Já a Amy po trapném tichu, jsme se začali smát Adamovi. Pohled na vyděděného, lehce pokrčeného a polonahého Adama je k nezaplacení.

Adam: haha

...řekl sarkasticky. Ale můj a Amyn smích ho donutil se taky smát. Jakmile náš smích přestal ...

Adam: Ale dceruško moje. Sluší ti to. Jakože hodně ti to sluší.

Ametyst: Neříkej mi dceruško! A díky.

... bylo hezké slyšet, že mi to sluší.

Amy: Podpatky asi ne. Dám ti tenisky.

... Nakonec jsme teda vyrazili Amynim autem do nákupního centra. Nakupovali jsme cele dopoledne, bylo tolik srandy, hodně nás to sblížilo. Zkoušela jsem tuny oblečení, některé kousky byli škaredé, či bizarní, ale s Amy jsme si z toho dělali srandu a zkoušeli jsme si je. Dali jsme si oběd v McDonald's, jedla jsem to poprvé, bylo to dobré, ale potom mi bylo špatně, asi jsem se přejedla. Po kalorické obědě jsme jeli domů. První věc, co jsme udělali s Amy je to, že jsme si sedli únavou na gauč se všemi těmi věcmi. Chvíli jsme si ještě povídali a pak jsem šla do pokoje a pokoušela se zjistit jak funguje můj notebook. Během toho, co se snažím vytvořit si e-mail, na mě volá Amy, která v kuchyni péče sušenky...

Amy: Ametyst, telefon!!

...hned jsem se zvedla a běžela do obýváku, kde na stole ležel můj zvonicí telefon...

Ametyst: To zvonění je hrozné.

... vypustila jsem do vzduchu a zvedám telefon, kde čtu že volá Happy...

Ametyst: Ano??

Happy: Potřeboval bych, aby ses zastavila v sídle Avengers za panem Starkem. Kvůli tvé uniformě pro boj.

Ametyst: Dobře...

Happy: Přijedu pro tebe autem, vlastně už jsem na cestě. Za 20 minut tě budu čekat pod barákem.

................................................................
Ahoj. Doufám, že se ti tahle část líbila. Budu ráda za jakýkoliv nápad o tom co by se mohlo dít dál 😏😉. Kylie_Kab