24. Poděkování

129 8 2
                                    

Návrat pana Starka je skvělá novinka. Teda alespoň pro Petera, tak šťastného jsem ho dlouho neviděla. Nálada celého toho našeho ústavu se zlepšila… No jo, dáváme zpátky dohromady avengers. I když naší ruští "přátelé" si návratu Iron Mana ani nevšimli. Hned po návratu pana Starka, proběhla docela velká porada v zasedací místnosti. Došlo k menším změnám, vzhledem k tomu, že máme na své straně desítky ruských inhumanů, nemusíme proměňovat obyčejné lidi, aby dostali schopnosti, neboť než by je dokázali ovládat, Mahikan by si tu založil výletní centrum. 

Tony:.. A kde je vůbec Steve?

...Tony sám sebe přerušil během svého proslovu o tom, jak je to na nic, v zasedací místnosti.

Natasha: Snažím se, ale Rogers je větší oříšek, než tady slaboch Clint, tenkrát za Lokiho.

Clint: Haha…

...Clint uraženě vypustil do větru…

Tony: A když už jsme u těch vesmírněbožských blbostech, Zlatovláska a ten Zelený se už vrátili?

Coulson: Ne, Thor a Banner jsou stále mimo Zemi.

...Okem jsem zabloudila na Natashu a z její tváře najednou zmizel úsměv. Něco jsem zaslechla, že bylo něco mezi ní a Doktorem Bannerem. Někteří v místnosti si také uvědomili, že jsme na tenkém ledě v téhle konverzaci, a tak tohle prázdné ticho přerušil Tony..

Tony: Každopádně, velké dík patří léčivému chlapci...K..Kolovi…

Ametyst: Kyleovi…

Tony: Jasně, přesně jemu. Možná by bylo dobré, aby se koukl na Steva společně s tady Nat.

Natasha: Jo, zkusit to můžeme…

Tony: Takže… To je asi vše…

... vlastně žádné novinky. Ale je jasné, že pan Stark se musí ještě trochu zorientovat v celém tomhle dění. Všichni jsme začali pomalu odcházet ze zasedačky. Šla jsem vedle Petera…

Peter: Je fajn, že je pan Stark zpátky…

...v tichu jsem mu na jeho výrok přikývla…

Peter: No… je čas na oběd. Zajdem?

Ametyst: Jasně…

...Ne, že bych měla hlad, ale jídelna je centrem mnoha dění tohohle ústavu. Došli jsme do jídelny, zasedli ke stolů jako obvykle. Ostatní stoly byly obsazeny, z velké části za to mohla naše ruská komunita. Joy, Lee a ostatní už věděli, že nikdo další už pro jistotu schopnosti nedostane.

Joy: Takže jsem totálně výjimečná. Těším se, až to všechno skončí a po školních chodbách se budu procházet se křídly a všichni na mě budou koukat a závidět.

...Joy hodně touží po pozornosti a každá její věta je tím příkladem.

Lee: No, vzhledem k tomu, že neumím ovládat své schopnosti a až se vše vrátí do normálu, tak budu muset zůstat v nějaké laboratoři, tak to není moc super. 

Ametyst: Existují zařízení, které jsou schopné schopnosti potlačit, možná když někoho požádáš, budeš moct normálně dostudovat střední.

... čím dál víc si začínám uvědomovat, jak je obyčejný život skvělí. Původně jsem byla strašně naštvaná, že budu muset žít lidský život, ale co bych teď za něj dala. Proběhlo pár dalších vět o tom jak to bude skvěle až to skončí…

Lee: Ametyst jsi v pohodě?

… zprvu jsem nevěděla, co myslí, ale začala jsem cítit jak mi něco teče z nosu. Samozřejmě další krev a zase mi stekla na tričko. Šla jsem na nejbližší toaletu. Předklonila jsem se před umyvadlo a čekala až to přestane. Je to zvláštní myslela jsem si, že mě Kyle 100% vyléčil, a navíc bych měla mít lehce zvýšenou regeneraci, tak proč to zase krvácí?. Slyším, jak se otevřely dveře na toalety a najednou to přestalo.

Ametyst: Zvláštní…

...zamumlala jsem si pro sebe, neboť to přestalo velice nepřirozeně.

Neznámá dívka: Mockrát ti děkuji za dnešní zachránu…

... otočila jsem se směrem k nepřehlédnutelnému ruskému přízvuku. Byla to ta dívka z tělocvičny, kterou jsem vystřídala v boji.

Neznámá dívka: A omlouvám se za tu krev, ale abych ti mohla poděkovat, musela jsem tě nějak vylákat.

...moc jsem z toho nepobrala…

Ametyst: Dobře… nemáš zač…

Neznámá dívka: Ty jsi Ametyst, že? Mé jméno je Tatyana…

Ametyst: Těší mě, hádám? A jak jsi mi spustila tu krev?

Tatyana: To je má schopnost… Když se na někoho hodně soustředím jsem mu schopná udělat jakékoliv zranění…

Ametyst: Zajímavý dar, nejspíš bude hodně silný… Tak jak je možné že si neporazila tu "gorilu", při tom zápase?

Tatyana: Viktorova schopnost je velice silná regenerace, má schopnost proto na něj nefunguje.

...to dávalo smysl. Při tom zápase jako by mu můj jakýkoliv zásah nezpůsoboval žádná zranění. A proto to taky vypadalo, že žádnou schopnost nepoužil.

Ametyst: Tak proč si s ním do toho zápasu šla?

Tatyana: Byla jsem vylosována…

Ametyst: Cože?!

Tatyana: Pan Alexejev tuhle tradici zavedl už dávno. Jednou za měsíc se vylosoval jeden pár, který se utká. Oba můžou být vystřídáni dobrovolníkem. Vítěz je uctíván, poražený mrtev. Proto všichni tolik trénují neboť, chtějí být připraveni až budou vylosováni. Jen díky tomu, že nepatříš do naší jednotky jsi mohla odejít bez následků. Proto ti děkuji, zachránila jsi mi život, i když teď se na mě všichni dívají jako na poraženého.

To je hrozné, napadá mě tuna sprostých slov, které bych řekla tomu Alexejovi, nedivím se že je S.H.I.E.L.D. chtěl rostustit. Následně jsem se vrátila do jídelny a vše pověděla ostatním. Lee oproti mě se nadávek nebál a lítala z něj jedna za druhou.


Tak jo, jsi na konci další kapitoly. Snad se líbila ❤️😅




AMETYST z Attilanu (Avengers, Spiderman FF)Kde žijí příběhy. Začni objevovat