AMETYST z Attilanu (Avengers, Spiderman FF)

25. Návštěva

Už je to týden, co se nic neděje. Ničí mě to. Vyčkávat na porážku. Natasha s Kapitánem nijak nepostoupila, ani Kyle mu nedokázal pomoct. Alespoň pan Stark udělal nějaký postup,dokázal přivést Rhodeyho a Falcona zpátky. Peter pořád běhá za Starkem jako štěně, což se Starkovi moc nelíbí, takže mu zadává nesmyslné úkoly, aby ho zaměstnal. Já nemůžu jen tak sedět, tak chodím pravidelně běhat, chodím do tělocvičny, buď trenuji sama, tak abych se vyhla ruské části naší komunity, nebo trenuji s Wandou. Díky tomu jsem zjistila, že s Wandou máme podobné schopnosti. Taky jsem ji docela hodně poznala, její život není úplně procházka růžovým sadem. V blízké době přišla o bratra a Mahikan zabil Visiona, sice jsem moc nepochopila jaký s ním měla vztah, ale asi si s ním hodně rozuměla. Vision je vlastně jediný který doopravdy umřel, nenávratně. Taky jsem se svěřila Wandě se svým příběhem, asi ho taky moc nepobrala, což chápu když vám někdo vypráví, že se narodil na Měsíci, má superschopnosti, že jsou teleportační psi a skončí na obyčejné střední škole, taky bych tomu moc nevěřila. 

Dnes brzy ráno jsem si šla zaběhat, před snídaní, stejně jako v posledních pár dnech. Pročistím si mysl. Jen co jsem vyběhla a přeběhla příjezdovou cestu,jsem uprostřed blízkého pole zahlédla nějakou malou věžičku, nemám ponětí, co by to mohlo být. Bylo to celkem daleko moc tam nevidím. Zastavím se a chvíli váhám jestli se podívat, co to je? S mým štěstím to může být  třeba bomba. Půjdu se podívat blíž, čím více se blížím zjišťuji, že to jsou knížky vyskládané na sobě. Je to zvláštní. Na těch knížkách je něco položené. Došla jsem k zvláštní knižní věžičce, na které bylo položené něco jako náhrdelník s velice zvláštním přívěskem. Šňůrka náhrdelníku byla kožená, ale přívěsek z nějakého zastaralého kovu. Rozhlížela jsem se kolem, ale nikde nic. Ani žádný dopis. Knížky tu museli být přineseny před chvílí, vůbec nebyli vlhké od ranní rosy, což se nedalo říct o trávě kterou jsem právě prošla a kvůli, které mám totálně mokré boty. Chtěla jsem si vzít náhrdelník do rukou, ale jen co jsem se ho lehce dotkla mé tělo padlo na zem. Ale jakobych stále stála. Viděla jsem sama sebe ležet na zemi, ale přitom jsem sama nad sebou stála. Najednou se přede mnou objevil muž, hnědé vlasy a vousy, lehce naštvaný obličej, z kterého i přes naštvání šla cítit vlídnost. Zvláštní královsky modré oblečení, které tvaroval tlustý kožený pásek a postavu doplňoval červený plášť s vysokým límcem.

Dr. Strange: Dobrý den, já jsem doktor Stephen Strange. Nemám moc času takže, jsem jeden z lidí co je v kómatu a nemůžu riskovat, že někdo ukradne oko agamotto…

Z mého pohledu šlo poznat, že vůbec nevím o čem mluví. A že vůbec nechápu co se děje s mým tělem…

Dr. Strange: Dobře… jsem něco jako kouzelník, bohužel mé tělo leží v transu jako většina lidí, ale svou mysl jsem oddělil od svého těla. Díky tomu že jsi se dotkla tohoto náhrdelníku jsem oddělil tvé tělo od tvé mysli abych mohl s tebou mluvit. Tento náhrdelník se jmenuje oko agamotto, v jeho středě je kámen času, podobný kámen jako má ten Mahikan. Protože nemůžu dovolit, aby ten kámen padl do jeho rukou, předám vám ho, aby jste ho v mé nepřítomnosti pohlídali. Tyto knížky vám o kamenech poví víc. Ale ne všichni jsou dostatečně silní aby mohli kámen použít, takže opatrně.

Nestihla jsem se vzpamatovat ani všechno pobrat a muž zmizel. 

Ametyst: No super…

Vypustila jsem do vzduchu, neboť jsem byla pořád mimo tělo. Takže mě teď přepadl čaroděj, aby mi dal nějakou kouzelnou cetku. Náhrdelník jsem si nadále prohlížela.