AMETYST z Attilanu (Avengers, Spiderman FF)

7. Škola

Po příjezdu domů jsme Adamovi oznámila, že mě a Petera poveze zítra do školy. Adam byl nadšený, že mám kamaráda a že se s ním rozumím. Zdálo se mi, že se mi snaží něco naznačit, přitrouble se usmíval a zvedal pořád obočí a až moc se vyptával: Jak se má Peter? Líbí se ti příjmení Parker? Takže jste se potkali na chodbě, jo? Vy jste na sobě leželi? Takže tě chytil, když si omdlivala?... Byl to divný rozhovor.

Po večeři, která byla výborná, mi Amy vysvětlila, jak to chodí ve škole. Že první dojem dělá hodně, a tak... Do hovoru se snažil zapojit i Adam, ale informace, že si svačinu nemám sníst hned o první přestávce, mi přišla zbytečná. S Amy jsme došli k závěru, že se mám držet Petera. Na oběd si mám sednout k němu, o přestávkách chodit za ním, ale aby to nevypadalo vlezle. Nebude to tak jednoduché jak jsem si myslela.

Moc dobře jsem nespala, myšlenka o tom že celý den někomu budu lhát, mi nedala spát. Probudil mě budík, tak otravný zvuk...

Amy: Hola, hola škola volá.

... řekla s obřím nadšením

Ametyst: To je hrozné pořekadlo.

Amy: Pojď se nasnídat, svačinu a učebnice máš už v tašce u dveří.

Ametyst: Děkuji.

Na snídani jsem měla tousty. Připomnělo mi to Petera a taky že mít toustovač v obleku není tak špatný nápad. Ale co když ti dojde toustový chleba?...

Amy: Nad čím přemýšlíš?

Ametyst: Co se stane, když máš v obleku zabudovaný toustovač a naprší ti tam.

Amy: Možná tě to překvapí, ale já jsem na tímhle fakt nikdy nepřemýšlela.

Adam: Dobré ráno, taky by mě zajímalo, co se stane. Taky záleží na tom jak moc prší.

Dopíjím poslední hlt pomerančového džusu a koukám se na hodiny. 7:42...

Ametyst: ADAME! Na parkoviště, do auta, do školy!

...div se neudusil toustem.

Adam: Máš pravdou.

...nechal rozjedený toust na talíři. Přesunul se do síně, vzal si kabát, obul se, vzal si klíče a už na mě čekal u dveří.

Adam: AMETYST! Na parkoviště, do auta, do školy!

Ametyst: Aby ses nezbláznil.

...oba jsme se pousmívali. Po rozloučení s Amy jsme se vydali na parkoviště, kde už stál Parker.

Peter: Dobrý den. Ahoj, Ametyst.

Adam: No, dobrý den.

... malém jsem se propadla hanbou. Ten Adamův tón... Nechtěla bych být jeho reálnou dcerou. Nasedli jsme do auta a vyjeli jsme.

Adam: A Petere, jak jsem vlastně stal Spidermanem?

Peter: No... Já...

Adam: Nemusíš odpovídat. Já jen tak. Kdybych já byl superhrdina, byl bych Toust-man.

Ametyst: A co by byla tvoje superschopnost?

... řekla jsem sarkasticky. Peter z nejistoty přešel na úsměv. Adam působil legračně. Nepůsobil jako táta, ale jako hloupý starší brácha.

Adam: To je asi jedno, ale jmenoval bych se takhle.

...cesta uplynula rychle. Vystoupili jsme a Peter mě a Adama dovedl do ředitelny. Šlo jen o nějakou zdvořilostní akci. Následovně jsem se rozloučila s Adamem a pokračovala s Peterem. Ukázal mi, kde mám skříňku, kde jsou záchody a některé z učeben. Chtěl mi představit své přátele, ale už začalo zvonit. Začali jsme chemií, snažila jsem se prvně moc neupoutavat pozornost, jak mi říkal Fury. Ale když jsem slyšela ty jednoduché otázky a jen někteří na ně odpovídali, nedalo mi to, pořád jsem se hlásila. Hodina utekla docela rychle.

Peter: Netipl bych tě na šprta.

Ametyst: Nejsem šprt jen je to jednoduché.

... v tu chvíli se k nám přidal lehce obézní kluk. S Peterem udělali nějaký tajný pozdrav, který trval docela dlouho.

Peter: Jo... Nede, tohle je Ametyst. Ametyst, tohle je Ned.

Ametyst: Ahoj.

... řekla jsem lehce nesměle.

Ned: Kámo, kdes takovou nabral?

Peter: Ametyst je tu nová. Popravdě nevím. Má něco společného s panem Starkem.

Ned: Hustý!

Ametyst: No, to není úplně pravda. Pan Stark s tím nemá, co do činění. Jenom to celé zkazil.

...ten Ned z téhle konverzace byl úplně na větvi. V tu chvíli kolem nás prochází skupina kluků, kteří jsou alespoň o hlavu a půl vyšší než já. A jeden z nich na mě křičí.

Random kluk: Hele ty nová, být tebou se moc nezahazuji s Parkerem. Máš na lepší.

...moc jsem to nepochopila.

Peter: Holt nejsem nejoblíbenější.

... řekl trochu poníženě. Asi udělal špatný první dojem, jiné vysvětlení zatím neznám. Další hodiny uběhly jako voda. A nastal čas oběda. Já Ned a Peter jsme přišli do jídelny...

Peter: Tak tady si vezmeš tácek a nabereš si, co jen budeš chtít.

Ametyst: A máš nějaké doporučení, co si mám vzít?

Ned: Hlavně, si neber tam to. Za ty roky nikdo nezjistil, co to vlastně je.

... všichni jsme se zasmáli. Vzala jsem si stejné věci jako kluci. Jak jsme měli nabráno, šli jsme směr volný stůl. Když jsem šla, popadl mě ten kluk, co na mě křičel na chodbě, posadil mě k nějakému stolu a řekl...

Random kluk: Tak si sedni k nám. Přece nebudeš sedět s těma loserama.

... měla jsem strach jim cokoliv namítat. Koukla jsem se zmateně na Petera s Nedem. A ti mi naznačili, že je to v pořádku, ať tam sedím. A tak jsem seděla u stolu s roztleskávačkama a s největšíma sportovcema školy.

Random kluk: Mimochodem já jsem Ian a ty krásko?

Ametyst: Jmenuji se Ametyst.

Ian: Zajímavé jméno. Co znamená?

Ametyst: No, ametyst je fialový kámen.

... to bylo trapný.... Trochu mi vadil, ten prvotní drsný přístup. Ale nakonec se ke mě chovali hezky a byla docela sranda. Přes to bych radši seděla u Petera. Po obědě jsem šla do třídy. Potkala jsem se s Peterem a Nedem..

Peter: Rychle jsi zapadla.

... řekl lehce zklamaně.

Ned: O 2 roky starší. Máš vysoké předpoklady ve školní oblíbenosti.

Ametyst: O nic takového nestojím...

Z prvního školního dne mám smíšené pocity. Na jednu stranu jsem odvedla skvělou práci, ale jestli jsem šla správním směrem. Po příjezdu domů, jsem Amy a Adamovi vyprávěla asi hodinu, co bylo ve škole, prý jsou na mě hrdí, ale já si tím pořád nejsem jistá.

Omlouvám se za dějově slabší kapitolu.🤷