Me & My Broken Heart (CZ)

2. Kapitola - Evan McGregor

„Je to děvka." říkal snad všem lidem na potkání Rick Soulther. Nejhorší na tom bylo, že já mu nic neudělala. To on mi rozbil srdce na miliardu kousků. To on si užíval s nějakýma holkama v posteli, když se mnou chodil. Ne já. Ale on musí prostě všechno upravit na to, abych byla já ta špatná. Při tom já jsem se neodvážila nějakýho kluka dotknout natož, abych s ním spala. Rick Soulther ze mě udělal špínu. 

Nemůžu pochopit jak jsem k němu mohla cítit, cokoliv co je jenom trochu podobné lásce. 

Byla jsem uzavřená do sebe. S nikým jsem nemluvila. Jenom jsem seděla na zemi, dívala se ven z okna a brečela. Brečela jsem jako malý dítě. Brečela jsem, protože to bolelo. Každý jeho slovo bolelo. Děvka, šlapka, špína. Ještě nedávno mi říkal, že mě miluje. 

Kluci jsou obrovský svině. 

Nenáviděla jsem kluky. Nenáviděla jsem sebe. Za to, jak jsem slepá. Nenávidím Ricka Soulthera za to co mi udělal. Otřásla jsem ze sebe všechny vzpomínky. Jak jsem ho mohla vůbec líbat? Bylo mi z toho blbě. 

„Jess, no tak. Je to debil. Nevšímej si ho." Snažila jsem se. Opravdu jsem se snažila, ale nešlo to.  

Jenom jsem čekala na den, kdy budu zase v pohodě. Kdy se budu konečně normálně smát a až zapomenu na Soulthera. 

Ten den nastal a všechno bylo lepší. Stačily 4 měsíce. Už jsem se přestala zajímat o Ricka. Snažila jsem se na to zapomenout. A povedlo se!

Dalo by se říct, že díky Erin. Mojí nejlepší kamarádce. Pomáhala mi a když do třídy poprvé vstoupil Evan McGregor, domluvila mi rande. Vlastně jsem vděčná Erin, že mi vyhnala z hlavy Soulhtera a místo něho tam přiskočil Evan. 

Všechno je dokonalý, úžasný, ale občas mi připadá, že až moc. Ale lidi se mění. Každý se mění. Evan se mění teď. Je tichý, tajemný a už není tak otevřený jako býval. Do mých myšlenek se občas vkrádá myšlenka, že už to není ono. Nic není jako dřív. On se mění a tím pádem se měním taky. Jsem zamyšlenější, protože mě zajímá na co myslí on. Proč je tak tichej? 

Co když má jinou? Napadalo mě milion věcí, a ze všech se mi nahnala husí kůže. Musím si s ním promluvit. Dneska. 

Tady je další kapitola. Strašně moc se omlouvám, že je to krátký...Ale začátky jsou pro mě nejtěžší a tohle celý mi trvalo napsat 3 dny. Asi to stojí za nic...ale pochopte to...začátky :D Musí se to rozject a já musím vymyslet další kapitolu, aby to na sebe nějak navazovalo. Už mám malinkou představu. Snad se vám to bude líbit. Děkuju za každý vote a comment. Dělá mi to ohromnou radost ♥ :) 

A tuhle kapitolu věnuju holčině se kterou jsem si včera psala do tří ráno a která mě podpořila, takže tenhle díl je tu z velký části díky ní:) ♥

-Kiki