Me & My Broken Heart (CZ)

11. Kapitola - The fault in my heart

Vytřeštila jsem na něj oči. ,,To-o je mi líto Finne. Nevěděla jsem, že..."

,,To neví nikdo. A nechci, aby mě každý litoval. Ona si to nezasloužila. Ten idiot začínal přesně jako Rick a postupně se k němu přidala celá škola. Samozřejmě jenom kvůli tomu, že byl oblíbený. Ona... byla oběť. A já nechci, aby se to samý stalo tobě."

Neznal mě. Zastal se mě.

Nevěděl co je Rick přesně zač. Dal mu pěstí.

Nemusel, ale řekl mi o své sestře.

,,Proč jsi mi to řekl?"

,,Protože ty si zasloužíš vědět pravdu." Odpověděl a pak věnoval pozornost článku v učebnici.

Byla jsem zmatená, i když jsem se už konečně dozvěděla pravdu. Dívala jsem se na něj z profilu. Chtěla jsem o něm vědět víc. Byl starostlivý a chytrý. Bylo to na něm zajímavý. Nikdy jsem nepotkala člověka, který by mě zajímal takovým zbůsobem.

Nezměnilo mě to, že mi o svojí sestře řekl, jen mi to ujasnilo mé myšlenky.

HEADBOOK STATUS:

Finn mě zajímá.

,,Už víš za koho půjdeš? Mě napadlo, že budu asi Miley." Oznámila mi Erin. Já byla myšlenkama celou bodu někde jinde. Ani na vteřinu jsem nepřemýšlela, za co bych šla.

,,Nevím." Přiznala jsem.

,,Mohla bys jít za Gagu, Selenu, Demi, Cher, Becky G, Adele, Goulding a..."

,,Jo. Já si něco vyberu. Díky Erin." Zastavila jsem její seznam, který mohl mít tak sto stránek.

,,Dobře, viděla jsem tvoje oči upoutané na Finnovi. Necítíš náhodou něco víc než předtím?" Zaskočila mě tou otázkou. Nevěděla jsem, ale byla jsem rozhodnutá necítit něco víc. Nebo se můžu aspoň snažit...

Stejně jsem hluboko ve svých myšlenkách věděla, že tohle si jenom namlouvám, protože kdybych si to přiznala skončila bych... v háji. A to je přesně ochranný režim. Nepřiznat si to.

Zavrtěla jsem hlavou a viděla jsem, jak Erin pokrčila rameny ve smyslu 'Jak myslíš. Já vím co vidím, ale hrabat se v tom nebudu.'

Byla jsem Erin vděčná za to, že byla taková jaká byla. Byla originální a dokázala mi změnit pohled na všechno. Cokoliv. Byla jsem jí vděčná za to, že jí mám. Protože bez ní, by bylo všechno divný a nudný.

-

Následující týden postupoval celkem v klidu. Ale jednou po odpoledním vyučováním jsem za sebou uslyšela dobíhající podrážky nohou. Obrátila jsem se a uviděla jsem Finna. Srdce mi poskočilo.

,,Jess. Napadlo mě..." poškrábal se na zátylku. ,,jestli bys nechtěla ven, někdy." A podíval se na mě s úsměvem na tváři. Tenhle úsměv, který jsem viděla vždycky z dálky, teď jsem ho viděla z blízka a oslnil mě více než ten úsměv z dálky.

,,Tak jo, kdy?" Zeptala jsem se.

,,Já nevím. Můžu ti dneska napsat?" Zeptal se a vteřinu na to vyndal z kapsy mobil.

Vyměnili jsme si čísla a já spokojeně odkráčela domů. Jeho úsměv. Opakoval se mi každou další myšlenkou.

Finn: Kdy máš čas?

Ve čtvrtek.

Finn: Dobře. Počkám na tebe před školou.

Ok.

V sobotu by se měl konat ten Halloweenský večírek, takže jsem v pátek čas neměla. Čekaly mě hodiny přípravy s Erin. Čtvrtek byl za dva dny a já byla natěšená jako malé dítě na Vánoce. A v tu chvíli jsem začala pochybovat.

Dokážu si ho držet v bezpečný vzdálenosti od srdce?

Můj mozek byl odhodlaný se dát do boje, proti tomu, aby mi někdo zase neublížil. Neublížil mýmu srdci. Ale moje srdce? Žije si volně jako pták, dělá si co chce.

HEADBOOK STATUS:

The fault in my heart.