Me & My Broken Heart (CZ)

18. Kapitola - Lavigne

„Tak nejdřív připravíme tebe, a pak půjdem ke mně?" Zeptala se Erin. 

Celé ráno běhala po pokoji jako zběsilá, protože už nadešel den D a za několik hodin by měl být ten večírek. Bylo mi naprosto jasné, že se tohle stane. Stává se to vždycky, když se rozhodneme s Erin připravovat spoolečně. 

Všechno na poslední chvíli. 

„Nemůžu, Finn pro mě příjde večer." 

„Tak jdeme nejdřív ke mně!" Křikla už naprosto zoufale Erin.

„Fajn." 

Erin si posbírala svoje věci a vyrazila ke dveřím. Dávala jsem si na čas. Nemělo cenu spěchat. Měly jsme ještě...6 hodin? 

„Máš takový štěstí, že jsem si to připravila už pár dní dopředu." Řekla. 

Upřímně mi Erinino zoufání bylo jedno. Věděla jsem, že mě to samý přepadne hodinu před večírkem. Trvá mi hodně dlouho než vstřebám, že máme opravdu málo času. 

Jsem holt trochu zpomalená. 

Erin měla opravdu všechno připravenýho. Do všech maličkostí. Make-up, oblečení, kozačky, bílá barva na vlasy. 

Vypadala přesně jako Lady Gaga v Poker Face. 

„Páni. Lady Erin." Vydechla jsem úžasem. 

„Děkuju. Asi trochu nestíháš, jestli nemáš nic vymyšlenýho." 

Podívala jsem se na hodiny. 3 hodiny. 

„Já to během jedné hodiny vymyslím." 

HEADBOOK STATUS:

Avril Lavigne je těžší připravit, než by si člověk myslel. 

Doma mi Erin zapletla copánky na jedné straně hlavy, aby to spoň trochu vypadalo vyholené, namalovala mi oči a jako oblečení jsem si vzala něco typického pro rockerky. 

Černé legíny a červená košile. 

„Moc ses s tím neštvala." řekla Erin „ale je to sexy." 

„Děkuju." 

Erin odešla k sobě domů, protože už zbývalo hodně málo času. 

Na dveřích od pokoje se ozvalo zaklepání. Nestihla jsem odpovědět a moje mamka vešla. Typicky. Její výraz byl udivený. Hodně udivený. 

„Nebudu to nijak komentovat. Jinak je tady ten Finn, tak ho nenech moc dlouho čekat." řekl a usmála se. 

Aspoň někdy se dokáže usmívat. Jednou za čas je na ní konečně vidět, že je za svou dceru ráda. 

Proběhla jsem kolem ní až do obývacího pokoje, kde stál Finn a vyhlížel mě. 

„Co to máš za zády?" Zeptala jsem se.

„Nechceš mě třeba pozdravit?" Zasmál se. 

Přistoupila jsem k němu a políbila jsem ho. Neříkám, že mě jeho rty nezajímaly, ale překvapení jsou překvapení. 

„Vypadáš dokonale." 

„Děkuju, ale dáš mi to už?" Zeptala jsem se prosebně. 

Šibalsky se usmál a z poza zad vytáhl svazek růžových růží. 

Zatajila jsem dech. 

A tady to utnu. Abych řekla pravdu, přidávat každý den mi vůbec neprospívá :D Takže zítra ještě přidám jednu důležitou kapitolu a pak vždycky jednou za čas, jako vždy :D 

Vánoce, Vánoce přicházejí ♥ 

-Kiki (Už jenom 2 dny ♥ :D)