Me & My Broken Heart (CZ)

23. Kapitola - He is my hero. (THE END)

Skončila jsem. Tohle pro mě skončilo. Všechno skončilo. Nejen tohle. Jeho úžasné zelené oči. Proboha, vždyť se usmíval i přes všechnu tu bolest. Viděla jsem jeho pozvednuté koutky úst. On. 

Uvědomit si. To je největší hodnota všeho. Pak ale jenom záleží na tom, kdy jsi uvědomíme a já...já si uvědomila příliš pozdě. Příliš pozdě na to, co pro mě znamená. 

Nemůžu si to klást za vinu. Přinutila jsem se k tomu, ale to nemění nic na tom, že ve mně ten pocit viny je. 

Slzy mě netrápily, protože za to stály. Kvůli Finnovi, kvůli tomu, že jsem si to uvědomila a kvůli tomu, že mu už nikdy nebudu moct říct, že jsem si to uvědomila. 

Nikdy nespatřím jeho šťastný pohled. 

Nikdy neucítím jeho rty. 

Nikdy se nesetkám s člověkem, který by byl aspoň malinkou částí podobný Finnovi, protože nikde na světě někdo takový neexistuje. Nikde není Finn. 

„Jess?" Pronesla s pláčem paní Hitcherdsová. 

Kývla jsem. Vstala jsem a uhladila jsem své černé šaty. Zpěv maličkých ptáčků na stromech mi dodávalo pozitivní energii. Před tím než jsem se naposledy podívala Finnovi do tváře jsem se rozhlédla kolem sebe. Nebyla jsem jediná, kterou udělal šťastnou. Bylo tady mnoho lidí, kteří vzlykali, udržovali kamennou tvář a skrývali tu bolest. Viděla jsem fotbalisty, Finnovi rodiče, Erin a dokonce Ricka. 

Hned, jak jsem jenom pohlédla na Ricka jsem odvrátila pohled. Vypadal strašně. Jeho obličej byl pobledlý a velké kruhy pod očima značily, že nespal možná ani nespal.  

Nadechla jsem se, přitom jsem ucítila známý štiplavý pocit v očích a podívala jsem se na Finna. Byl silný, vždycky byl a nevzdával se, jenže ne všechno dokázal porazit. Nedokázal porazit krvácení do mozku. 

Mě stačí, že mě dokázal pomoct, že mě vytáhl ze všeho i když se to nezdá.

On je můj hrdina. 

Důvod? Milovala jsem ho, tak jak jsem ho uviděla. Neudělal na mě jenom dojem při prvním pohledu, ale hned na poprvé se zaryl v mém srdci. Milovala jsem ho víc, jak jsem si kdy mohla dříve lásku představit. 

On mi ukázal pravou lásku. 

„Děkuju." Zašeptala jsem jeho směrem než jsem se otočila a navždy jsem ho nechala na tom místě. Navždy jsem se s ním rozloučila. 

Brečím. A to myslím vážně. Loučíme se s tímhle příběhem. Uhhhh...Neplánovala jsem to ukončit ani někoho zabít, ale holt to tak skončilo. Děkuju všem, co mě doprovázeli až na konec tohodle příběhu a taky se omlouvám všem, kteří tuhle kapitolu probrečeli. Finn mi bude chybět, ale zaručuju Vám, že se s podobným ''Finem'' ještě setkáme u jiných příběhů. Neskutečně zírám, že je tolik readsů a voteů! Děkuju ještě jednou strašně moc! 

Radši už nic nebudu psát, protože se mi z těch slz motá hlava. 

Poslední kapitolu věnuju Verče ♥♥♥ 

Mám vás ráda a snad se uvidíme u jiných příběhů!:)♥

-Kiki