Netrvalo dlouho než jsem se vzpamatovala. Cítit jeho hebké rty na těch mých mi nahánělo příjemnou husí kůži. Žaludek se mi napětím sevřelo a já začala spolupracovat.
Bylo mi jedno, že je šest ráno a mohla jsem ještě v klidu spát v hřejivé posteli. Bylo mi jedno, že tím polibkem se přiblížil, možná překročil hranici kolem mého srdce. Jediný, co mi v tu chvíli nebylo jedno byl ten polibek, který trval několik minut. A já jsem doufala, že bude trvat déle.
Odtrhl se od mých rtů kousek před mým obličejem a zadíval se mi do očí. Ta zelenošedá barva perfektně vynikala k té obloze, která se pomalu začala rozjasňovat.
Náš oční kontakt trval věčnost, byla jsem to já kdo ho přerušil. Nevěděla jsem co říct, a tak jsem jen stála před Finnem a pozorovala oblohu.
,,Chtěl jsem to udělat už dávno." Prolomil ticho.
,,A proč jsi to teda neudělal?" Zeptala jsem se s úsměvem.
,,Nechtěl jsem na tebe spěchat. Jak řekla Erin. Stejně jsem to trochu uspěchal, že?" Na tváři mu pohrával pobavený úšklebek.
,,Trochu. Příjemný překvapení."
,,Můžu to překvapení zopakovat." Řekl vážně, ale podle následujícímu úsměvu jsem poznala, že bych ho měla možná políbit.
Nepolíbila jsem ho.
Byla jsem nervózní a nechtěla jsem to mít uspěchaný. Vlastně jsem nevěděla, co přesně chci. Potřebovala jsem čas, abych si to mohla vyjasnit v hlavě. Vyjasnit si co chci.
,,Asi bys měl jít." řekla jsem místo polibku.
Zmateně na mě pohlédl. ,,Fajn. Uvidíme se večer?" Zeptal se a já přikývla.
Rozloučil se se mnou a odešel. Já jsem vešla zpátky domů a opakovala si tu chvíli pořád a pořád dokola. Při každém zobrazení té chvíle se mi srdce rozbušilo víc. Bylo to...
Byl to přesně ten samý pocit, který jsem už několikrát zažila.
Byl to zamilovaný pocit a mě došlo, že jsem v háji.
Zase zamilovaná, ale nepřiznala jsem si to. Věděla jsem, že dokud to na sobě nedám znát, tak zamilovaná budu vevnitř. A jakmile to vyjde na povrch, tak budu úplně celá v háji.
A to si já nenechám zatím dopustit. Nechci udělat chybu, ale zase vím, že život nebude dokonalý. Věděla jsem, že Finn za to nemůže. Můžu za to já a ve vedlejší roli můj strach.
HEADBOOK STATUS:
Někdy bychom se měli postavit svému strachu. Poslechnout svůj instinkt dřív než si to rozmyslíme.
Ale Jessica Williamsová je příliš zbabělá.
Je tu další díl a vím, že je to krátký, ale vzhledem k tomu, že budou ty Vánoce nemám tento týden moc čas :D
A tuhle kapitolu věnuju Maggie, která má dneska narozky.
Všechno nejlepší! :* Užívej a ať tě Tupka moc nesere :)*
-Kiki
ČTEŠ
Me & My Broken Heart (CZ)
Teen Fiction16ti letá dívka Jessica Williamsová má smůlu na kluky. Srdce měla zlomené jednou, teď to samé prožívá znovu. Přestává doufat v nějakýho kluka, přestává věřit v sebe. Pak jako z nebe spadne 18ti letý Finley Hitcherds. Obměkčí jí? Změní její názor na...