Me & My Broken Heart (CZ)

5. Kapitola - Zombie Apokalypsa

A co je nejhorší? 

Musím do školy. A setkat se s Evanem. Kdyby na tuhle školu nepřestoupil, nepotkala bych ho a nazažívala bych zlomený srdce znova. 

Díky Evane. 

Rick Soulhter. Můj první opravdový kluk. První zlomené srdce. 

Z hluboka jsem se nadechla a nechala poslední slzy zmáčet můj polštář. Nakonec jsem polštář otočila, abych nemusela spát na té mokré straně a zavřela jsem oči. Za pár hodin se střetnu s Evanem ve škole. Nemusím vypadat jak po zombie apokalypse. 

Neustálé bouchání do dveří mě donutilo otevřít oči. „Co je?!" Zakřičela jsem. Miluju tyhle probuzení, po kterých jsem pak nepříjemná a hnusná na každýho. „Vstávej! Je škola! Nechápu proč se musíš zamykat! Pak se nediv, že musím bouchat jak praštěná do dveří, abys konečně začala vnímat." zakřičela přes dveře máma. Dala jsem oči v sloup a naštvaně se zvedla. 

Otočila jsem klíčkem v zámku a prošla kolem mámy. „No konečně! Víš jakou dobu jsem tady stála a bouchala dveří?! To si začala vnímat až teď?! Vždyť vedle tebe může bouchnout bomba! A ty by sis toho nevšimla!" Ráno a hned ukecaný kecy? Děkuju pěkně. A dlouhou dobu? Jo, to bude to samý jako když mě jednou máma vzbudila s tím, že je čtvrt, že jsem zaspala a elektřina vyřadila budíky. Při tom bylo přesně osm a aby toho nebylo tehdy dost, minutu potom přišla, že je už půl a byla jedna minuta po osmé. 

Logika level moje mamka. 

V koupelně jsem si vyčistila zuby, umyla si obličej, protřela si řasy řasenkou a šla jsem zpátky do pokoje. Moc dlouho jsem se nerozhodovala. Vzala jsem si černé legíny a modrou kostičkovanou košili. Přes to jsem si přehodila kabát a sešla jsem do kuchyně. Neměla  jsem chuť k jídlu, k ničemu.

„Jdu do školy. Ahoj." řekla jsem a otočila jsem se na patě. Rychlým krokem jsem došla do předsíně. Nazula jsem si conversky a vyšla na vzduch. Dveře za mnou práskly až mě z toho rozbolela hlava. 

No není dneska úžasný den? Nedivila bych se kdyby byl dnešek pátek 13. 

Už z dálky jsem viděla obrovský gang studentů z Operhamské střední. Vysocí, malí, hipísáci, zhulenci, skateborďáci, šprti, školní atleti a jako poslední školní fotbalisti. 

Stoupla jsem si na moje typické místo na rohu školy, kde byla i Erin. „Ahoj." Pozdravila mě objetím. „Ahoj." „Co se stalo?" Poukazovala na moje oči ála Jsem po zombie apokalypse. „Evan." Hlesla jsem, když jsem si vzpomněla, co jsem včera viděla. Chtěla jsem ji začít vyprávět celou tu historku, ale Erin si odkašlala. 

Pohlédla jsem na ní. Prstem ukázala za mě. Otočila jsem se a za mými zády stál...

...přesně tak. Stál tam Evan. Bledý s vlasama rozcuchanějšími víc než kdy jindy. Tak a tohodle napadla banda mumií. 

Lidi! Ani nevíte jak mě těší, že tohle čtete a baví vás to :3 Tenhle díl už zase není o jejich myšlenkách a je to možná trošku negativní, ale bude to tím, že já jsem dneska celá nějaká negativní :D Snad se vám to i přesto bude líbit:) Možná se dočkáte dalšího dílu hned zítra nebo v něděli:) 

Taky bych chtěla poděkovat mým kámoškám ze třídy, který mě k tomuhle dílu doslova dokopali :D 

A ještě VELKÉ SPECIÁLNÍ DÍKY patří Maggie, které věnuju tuhle část. Děkuju za úžasný koment. A za ty každodenní chaty :3 (Koukněte se na ní! ♥) ♥

-Kiki