Me & My Broken Heart (CZ)

9. Kapitola - He noticed that

HEADBOOK STATUS:

Nenechám dalšího kluka přiblížit se k mému srdci. Nenechám žádnýho kluka rozbít moje srdce na dalších tisíc kousků. Nikdy.

Každý jeho krok mě znervózňoval víc a víc. Cestou si stačil prohrábnout vlasy, které mu i přesto trčely ze všech stran. Udržoval celou dobu oční kontakt, ale já nemohla spustit pohled z něho.

Stál přede mnou. Všechno ubíhá tak rychle. To člověk nepochopí. „Jen doufám, že jsem mu neudělal nic hroznýho." řekl chraplavým hlasem.

„Mě by to nevadilo." Pronesla jsem tichým hlasem. „Proč jsi to vlastně udělal?" řekla jsem už trochu normálnějc. „Co?" „Proč jsi mu vrazil." Na to už mi neodpověděl. Pokrčil rameny. Vypadal, že mi to nechce sdělit. Takže se evidentně nedočkám odpovědi. Ne v nejbližší době. Což mě částečně štvalo, ale třeba je to osobní.

,,Tak díky za zastání." ,,Neděkuj, je to idiot." ,,...Zasloužil si to" dodal a já se na něj podívala. ,,Páni." ,,Co?" ,,Jsi snad první kluk, který si toho všimnul." Usmála jsem se.

Když konečně vyšla z fronty, tak vedle mě pořád byl Finn. Snažila jsem se nedát svojí nervozitu najevo, nejspíš se mi to podařilo. ,,No nic. Tak já půjdu za klukama. Snad se někdy ještě uvidíme..." To se určitě uvidíme, žádný strachy. ,,Jess. Jmenuju se Jess" ,,Finn" Já vím. Chtěla jsem říct, ale neřekla jsem to. Místo toho jsem se s ním rozloučila. ,,Ahoj." ,,Čauky." Řekl a vzdálil se ode mě.

Ta prazvláštní nervozita mě opustila, ale moje nepochopení tady stále zůstalo. Nehodlám k Finnovi cítit něco, co by mě přimělo na něj myslet celé večery, snít celé noci, domýšlet jaké by to bylo kdyby.

Ne, rozhodně jsem skončila s tímhle vším. S láskou. Už nenechám dopustit tu příšernou bolest. A proto bude snad Finn vždy jen ten kluk, který si všimnul.

Přisedla jsem si ke stolu, kde seděla Erin. Něco přespříliš významného probírala se svou babičkou na telefonu. Obdivovala jsem babičku Mary-Ann, byla tak plná života a nikdy, opravdu nikdy neztrácela naději.  Člověk by řekl o její povaze, že má v sobě to kouzlo malého dítěte. Sice nevěřila na Santu, ale byla nadějiplná a nadšená z každé maličkosti.

Mary-Ann nesedávala s kafíčkem na houpacím křesle a neluštila křížovky celé hodiny. Každý den stála u telefonu a probírala nové drby se svými stejně starými kamarádkami. A poté všechno vyprávěla nám. Mary-Ann bydlela se svou dcerou, zeťem a vnučkou, tudíž Erin.

Pomalu jsem ujídala své sousto masa a bramborové kaše na talíři. Zaslechla jsem rozloučení Erin s Mary-Ann. ,,Něco novýho?" Erin zavrtěla hlavou ,,Detektiv Robin vyřešil případ ztracené seniorky, prý ten díl skončil v nejnapínavějším." Vzdychla Erin. ,,Aha. Zjistila jsem jméno toho kluka ze včerejšího odpoledne." ,,Fakt? Mimochodem támhle sedí." ,,Finley Hitcherds. Já vím. Před chvílí jsem s ním mluvila."

,,Je sexy. A má pěkný jméno. Kouzelný oči." Řekla Erin a já se na ní podívala. ,,Tak za ním běž." Zasmála jsem se. ,,Neblázni. Není to můj typ a navíc jede po tobě."

,,Haha. Na to zapomeň." ,,Ják myslíš." Zvedla ruce na obranu a zakroutila hlavou.

Zvedla jsem se a odnesla jsem tác, počkala jsem na Erin a opustila školní jidelnu.

Vešla jsem do šaten, kde po zemích seděli moji spolužáci. Zastavila jsem se u skřínky nesoucí číslo 233, odemkla jsem jí a vytáhla z ní svůj modročerný batoh.

S batohem na jednom rameni jsem počkala na Erin. Společně jsme vyšly ze školy.

Když jsme procházely kolem školního hřiště, nemohla jsem si nevšimnout fotbalistů ve svých úborech. Neměla jsem jedinou šanci je od sebe rozeznat. Jediný co jsem věděla určitě, že tam někde v tom chumelu je Finn.

Omlouvám se jestli je to krátký, ale psala jsem to na mobilu. Protože se podělal komp. Snad to aspoň trochu stojí za to:) Dejte mi vědět <3

-Kiki