Me & My Broken Heart (CZ)

22. Kapitola - R.I.P. or nah?

Změnila jsem směr. 

Nešla jsem domů, ale za Rickem, protože tohle není normální. 

Pořád jsem si pamatovala, kde bydlí. Dříve jsem k němu chodila skoro každý den. Jak naivní jsem tehdy byla. 

Vlastně nejen tehdy. 

Naivita je se mnou po boku celý život, nemýlím-li se. 

-

„Williamsová?! Co tady proboha děláš?" řekl Rick a zvýšil svůj hlas. 

„Potřebuju si s tebou promluvit." řekla jsem tiše.

Rozhlédl se kolem sebe a pak přikývnul. „Fajn, ale venku." 

„No." odkašlal si „co potřebuješ?" 

Byl nervózní. Když jsem s ním kdysi chodila byl takový, byl hodný a milý a pro mě byl dokonalý. Dokonalost, která se vypaří jakmile je s jeho kamarády. Jeho ego se vždy zvýší jako Burdž Chalífa. 

„Proč jsi to udělal?" 

„Co jsem udělal?" 

Nepochopení. Jasně. Každým dalším mýmm slovem byl nervóznější. Nedalo se to přehlédnout. 

„Ty víš o co jde. O Finna." 

„Jo, aha. Uhm. A co s ním?" 

„Proč jsi to udělal. To všechno. Navíc s pomocí...Já ti nikdy nic neudělala Ricku, tak proč...proč." Oči mi začaly vlhnout. Všechno mi projelo hlavou ještě jednou, všechny ty modřiny a pohmožděniny, a ten pohled, jak ležel na té chodbě...

„Já vlastně nevím. Máš pravdu...Nic jsi mi neudělala. On mi dal pěstí, víš? kvůli tobě. A já jsem mu to udělal...Taky kvůli tobě." Jeho hlas se začal vracet do normální hlasitosti a já jsem se odmlčela, abych to, co řekl dokázala pochopit. 

„Kvůli mně?" 

„Nedochází ti to? Jak ti to mám ještě vysvětlit?" 

„Vysvětlování ti nikdy nešlo, tak mi to řekni narovinu." Rty jsem přitiskla k sobě do úzké linie a očekávala jsem konec téhle konverzace. Začala jsem pochybovat o tom, že příchod sem byl dobrý nápad. 

„Pořád k tobě něco cítím." 

HEADBOOK STATUS: 

Finn v nemocnici. Evan nejspíš někde s nějakým klukem a Rick mi tady právě řekl, že ke mně ještě něco cítí? 

Co se to zatraceně děje? 

Zavrtěla jsem hlavou, doufajíc, že to co řekl se mi pouze zdálo. Ne, opravdu tady stál a měl vážnou tvář. 

„To ale pořád není důvod, proč jsi ho musel zmlátit. Víš co jsi vůbec udělal? Uvědomuješ si, jak na tom vůbec je?" Chtěl mi skočit do řeči, ale moje ruka vystřelila nahoru a zastavila ho jedním gestem. „ještě jsem nedomluvila. Mám ti připomenout, že to ty ses choval hnusně ke mně? To tys roznášel ty pomluvy? To ty sis zavinil ten monokl? Víš ty vůbec, co jsem zažívala? A nevěřím ti, že ke mně pořád něco cítíš...protože, ty jsi bezcitný člověk. " 

Nehodlala jsem tam být ani o mnutu déle. Otočila jsem se na podpatku a utíkala jsem domů. 

Rick neměl pravdu. Finn mu nedal pěstí kvůli mě, ale kvůli jeho sestře. Ale s tím, že Rick zmlátil Finna kvůli mě už jsem si nebyla jistá. 

Musím to udělat. 

Po té konverzaci mě to donutilo ještě víc se rozejít s Finnem. Pro jeho dobro. Bude to bolet, ale taky to dělám pro něj. 

Na mobilu jsem měla několik zmeškaných hovorů od Erin, které jsem nechala být. Šla jsem spát dřív, než bych si stačila rozmyslet svoje rozhodnutí. 

-

Zaklepala jsem na bílé dveře, za kterými ležel zničený Finn. Byla jsem mrcha, že ho pak zničím ještě víc. „Dále." Na sucho jsem polkla než jsem vzala za kliku. 

„Jess?" Z jeho hlasu zněla překvapenost. „Nemyslel jsem, že přijdeš." 

„Musela jsem." 

„Proč? Vždyť tě nikdo nenutí." 

„To ne, ale musela jsem za tebou jít, protože ti to musím říct, dřív než si to stihnu jakkoliv rozmyslet." 

Z tváře mu zmizel úsměv, který se před chvíli objevil. „A to?" 

Začala jsem si kousat ret a moje srdce vynechávalo údery. „Já...měla bych se s tebou rozejít. Říká se mi to těžce, ale když to udělám, bude to lepší. Už neskončíš v nemocnici kvůli mě. Bude ti líp...beze mě." 

„Tušil jsem, že tohle řekneš. Jsi takový povahy. Nedochází ti, že tady nejsem kvůli tobě? A i kdyby jo, stojí to za to. Kdyby to nestálo za to, nemluvím tady s tebou a neprosil bych tě, abys se mnou zůstala."

„Neprosíš mě." 

„Prosím." 

„Finne..." 

„Jess..." 

„Jsi hrozně hloupej." 

„Nejsem. Jen vidím svět jinak než ty." 

Usmála jsem se.

Jeho zářivě zelené oči se na mě upíraly jako kdyby mě tady chtěl držet navěky. V duchu jsem souhlasila. Může mě držet. Držet u sebe.

Jen hluboko uvnitř jsem cítila strach z pochyb. Strach z toho, že budu litovat toho, že jsem změnila názor. 

-

Na posteli mi začal vyzvánět mobil a já se podívala na displej. Erin. 

„Ahoj." 

„Co nejrychleji jeď do nemocnice." Vyhrkla ze sebe. 

„Proč? Co se stalo? Co tam děláš?" 

„Jelikož jsi mi nebrala mobil, zavolala jsem tvojí mamce a ta mi řekla, že jsi v nemocnici. Přijela jsem a ty nikde, ale..." 

„ERIN, ŘEKNI MI TO ZATRACENĚ UŽ!" 

„Finnovi...krvácení do mozku. Je v rukou chirurgů, prostě jeď!" řekla a po těchto slovech jsem měla hodně, hodně k tomu, abych omdlela. 

HEADBOOK STATUS:

RIP nebo ne?