Uč: ,,Dobrý den, jak už jsem vám minulý týden říkala, měli jste se naučit zápis z minulé hodiny. Tušila jsem, že se na to všichni vykašlou, a tak jednoho z vás vyzkouším. Chce někdo dobrovolně?"
Prosím ať to nejsem já, na ten zápis jsem se ani jednou nekoukla a dalši pětku už si můj průměr dovolit nemůže.
M: ,,Co děláš?!"
Vykřikla jsem, když mě něco trefilo do zad. Otočila jsem se a v zadní lavici se šklebil David. No jenže to měl dost promyšlené.
Uč: ,,Fajn, Černá k tabuli"
M: ,,Ale já to neumím!"
Uč: ,,To mě nezajímá"
M: ,,Ale David-"
Uč: ,,Hned!"
Naštvaně jsem se zvedla a hodila jeden vražedný pohled na Davida. Loudavým krokem jsem se rozešla k tabuli.
Uč: ,,Pomaleji by to nešlo?"
Protočila jsem očima a zastavila u učitelky. Ze zkoušení jsem věděla sotva jednu otázku.
Uč: ,,Za pět, Mery uč se"
Sedla jsem si zpět do lavice a vymýšlela nový plán na Davida.
L: ,,Si to pěkně promyslel😂"
M: ,,No to teda, to bych do něho ani neřekla"
L: ,,Máš něco v plánu?"
M: ,,Zatím ne, ale doufám, že vymyslím takové překvapení, že na to nikdy nezapomene"
Za chvíli zazvonilo na přestávku a tak jsme se s Luckou vydaly ke skříňkám.
L: ,,Pozor!"
Otočila jsem se a tak tak jsem zachytla židly, která letěla po zemi přímo ke mě. A tak začala židlová válka s Davidem. Házeli jsme po sobě snad všechny židle ze třídy. Všichni spolužáci stáli na kraji a koukali na naší bitvu. Přes ten hluk jsme si ani nevšimli, že zazvonilo. Vše probíhalo pod naprostou kontrolou, jenže pak se to stalo. Hodila jsem po Davidovi židli. On se ale židly vyhl a židle sebou ztrhla dráty od počítače. David rychle skočil k zemi a zachytil počítač těsně nad zemí. Já jsem rychle chytla židli a začala jí vymotávat z kabelů. V tu chvíli ale vtrhla do třídy učitelka.
