Uč: ,,No to se mi snad jenom zdá! A samozřejmě Hofbauer a Černá. Kdo jiný, že?!"
M: ,,To byla nehoda"
D: ,,Ale pančitelko, vždyť se nic nestalo"
S Davidem jsme se jí snažili ukecat, ale ona nepovolila.
Uč: ,,Takže tato židle se jakože náhodou rozjela po zemi a strhla sebou počítač? Myslíte si, že jsem úplně blbá?!"
D: ,,Jo"
M: ,,Ne"
Hodila jsem vražedný pohled na Davida. Ten mi to jako moc neusnadňuje.
Uč: ,,Takže oba dva okamžitě do ředitelny a řeknete, co se stalo. A okamžitě!"
D: ,,Tak můzeš jit, stejně jsi to zavinila ty, tak to je jedno ne?"
M: ,,Ty si spadl až ze svého ega?! Tu židli si po mě hodil ty, takže tam pěkně napochoduješ se mnou"
Žduchla jsem Davida tak, že málem spadl a rozešli jsme se do ředitelny. Zaklepali jsme.
Ř: ,,Dále"
M: ,,Dobrý den"
D: ,,Dobrý"
Ř: ,,Zase vy? No tak si pojďte sednout"
Rozešla jsem se k židli dál od učitele, ale David to měl v úmyslu taky.
M: ,,Vypadni!"
D: ,,Jdi doprdele!"
Silou jsem Davida zhodila ze židle a hrdě si na ní sedla. Ředitel jen házel udivené pohledy. David si nakonec sedl na druhou židli a probodával mě pohledem.
Ř: ,,Tak co jste zase vyvedli?"
D: ,,Marie zhodila počítač"
M: ,,Co to meleš!"
D: ,,Však je to pravda ty krávo!"
M: ,,Drž hubu, ty si začal!"
Ř: ,,Klid! Marie mluv"
M: ,,David po mě hodil židli a já mu to pak oplatila, jenže jedné židli se David vyhnul a ona zhodila počítač"
Ř: ,,Zase ty vaše války? Vy jste nepoučitelní. Poznámky, dutky a zůstávání po škole na vás už neplatí a proto jsem se rozhodl jinak. Dám vám trest, který vás trochu skamarádí a naučíte se k sobě chovat"
