Ráno jsem se vzbudila okolo 8. Koukla jsem na Davida a vzpoměla si, co se stalo. Pousmála jsem se, ale úsměv mi zkameněl, jakmile jsem si uvědomila, že je pátek a já musím do školy.
M: ,,Daví dělej vstávej"
D: ,,Hmmm co?"
David otevřel oči a z jeho pohledu jsem poznala, že byl taky trochu mimo.
D: ,,My jsme byli včera asi hodně mimo, co?"
M: ,,No..asi jo"
Došlo mi, že jsme se včera dost opili. Jediné, co jsem si pamatovala bylo, jak mi David řekl, že mě miluje a co cítí. No..jenže opakuju, že jsme byli opilí, takže jsme nic vlastně nemysleli vážnĕ. Teda myslím...
M: ,,Musíme do školy"
D: ,,Doprdele"
David se rychle zvedl a zavřel se v koupelně. Sedla jsem si na postel a zamyšleně koukala na zem. Chtěla jsem, aby se to stalo? Ale co když to David bral jen jako takový úlet? Cítíme to stejně?
D: ,,Země volá Mery"
Rychle jsem se probrala a zalezla taky do koupelny. Kdyz jsme konečně vyšli z domu, zamířili jsme do skoly. Bylo nám jasné, že první hodinu nestihnem, tak jsme ani nespěchali. Celou cestu bylo ticho, jen jsme s Davidem po sobě házeli pohledy.
Zaklepala jsem na dveře třídy a vešli jsme. Všichni na nás koukli. Myslím, že čekali na to, jak se s Davidem zacnem hádat.
Uč: ,,Takže včera jste se uplnou náhodou oba nedostavili do školy a dneska oba pozdě?! Můzete mi to vysvětlit!?"
D: ,,Dobrý den paní učitelko"
Tyhle slova David zdůraznil a šel si sednout. Já se na Homanku jen ušklíbla a šla za Luckou.
L: ,,Nazdar, kdes byla?"
M: ,,Eh...já...zaspala"
L: ,,A Hof?"
M: ,,Nevím já...já jsem ho potkala před školou"
Lucka poznala, že lžu. Chtěla něco říct, ale učitelka byla rychlejší.
Uč: ,,Dámy neruším vás náhodou?!"
M: ,,Abych pravdu řekla, tak trochu jo"
Učitelka na mě zavrčela. Chtěla něco říct, ale opět jí někdo přerušil. Jsem si připadala jak u soudu. Melou 3 lidi najednou.
D: ,,Pančitelko, abych se Marie zastal-"
Ach bože...Marie.
D: ,,Tak rušíte i mě, že Adame?"
A: ,,No jasně kámo, pančitelko buďte na chvíli potichu, potřebuju tu něco s Davidem dořešit"
Uč: ,,Jsem ve třídě, nebo někde na párty? To se mi snad jenom zdá!"
M: ,,Nezdá"
Uč: ,,Ticho Černá!"
A: ,,Okej Davide, pojď to dořešit"
D: ,,Nepůjdem radši na chodbu? Tam je větší ticho"
Uč: ,,Víte co? Půjdete všichni tři. Ale né na chodbu, nýbrž do ředitelny"
D: ,,Co znamená nýbrž?"
A: ,,To je nějaký ten učitelský výraz ne?"
M: ,,Jo to používala moje babička"
Uč: ,,Nýbrž je něco jako ale!"
M: ,,To řeknu rovnou, ne?"
Uč: ,,Jděte už!"
