Chvíli jsme na sebe s Davidem koukali. Usmala jsem se a šla zpátky dovnitř.
Po nekonečné době utrpení skončilo a my jsme byli propuštěni do pokojů.
M: ,,V kolik zítra odjíždíme?"
D: ,,Se ptáš mě?"
M: ,,Nebude to na tom papírku?"
Vytáhla jsem zmuchlaný papírek a koukla se.
M: ,,Už v 9"
D: ,,No tyvole to nás budou schopni ještě strčit do školy"
M: ,,Tak to ať na to rovnou zapomenou"
Začala jsem si balit věci a David se přidal. Trvalo nám to asi hodinu, protože takový bordel jako jsme tam měli, si nedokážete představit.
M: ,,To je tvoje, nebo moje?"
D: ,,Moje, dej to sem😂"
Konečně jsem zapla kufr a rozplácla se na postel.
M: ,,Bude mi to tu chybět"
D: ,,To jo, hlavně Matěj, pády, služby, hadky a tak co?"
Ušklíbl se.
M: ,,Nó tak to zrovna né no😂"
Další den ráno jsem se probudila o půl deváté. David ještě spal, tak jsem se ho rozhodla probudit. Zašla jsem do koupelny pro skleničku s vodou a když jsem se vrátila, vylila jsem jí na Davidovou hlavu. David se prudce posadil.
D: ,,Co? Co se děje?!"
M: ,,Klid, nic se neděje😂"
D: ,,Tak proč mě budíš?"
David si přetáhl peřinu přes hlavu.
M: ,,Protože za půl hodiny máme být venku u busu?"
D: ,,Počkat už za hodinu?!"
M: ,,Přesně tak"
David se vyřítil z postele a oba jsme se nehledně na to, že jsme byli ve stejné místnosti začali převlíkat.
M: ,,Davide ta bílá mikina!"
D: ,,Na"
David mi hodil mikinu a pak jsme zacali sbírat poslední vĕci po pokoji. Po vyčištění zubů jsme se vyřítili z hotelu a běželi přímo k autobusu. Samozřejmě už na nás všichni čekali.
Uč: ,,No konečně!"
D: ,,Jéžiš marja pět minut! Konec světa"
Uč: ,,Mlč! Jelikož nám 2 zraněné děti odjeli domů, máme volne místo. Klidně si sedněte zvlášť, ale jeden z vás bude muset sedět ve předu. Ale jak vás znám, zas se poperete, co?"
S Davidem jsme se na sebe koukli.
